Režie:
František FilipScénář:
Eduard VernerKamera:
Vladimír OpletalHrají:
Luděk Munzar, Petr Haničinec, Ilja Racek, Jan Vágner, Rudolf Hrušínský, Josef Somr, Iva Janžurová, Josef Vinklář, Čestmír Řanda st., Jiří Holý, Jana Šulcová, Vladimír Krška, Lída Plachá, Libuše Štědrá (více)Obsahy(2)
S panem Kufaltem se na začátku setkáváme jako s vězněm. Koho by napadlo, že se do pruhované kazajky dostal pro přehnanou poctivost! Býval účetním, a když ohlásil, že v pokladně chybějí peníze, zapomněl, že klíče má kromě něho také šéf. A pan Kufalt je navždy společensky i psychicky poznamenaný. Začít po propuštění zase normálně žít, je pro něho o to těžší, že v Německu 20. let je hospodářský i společenský rozvrat. Od porážky v první světové válce uplynulo teprve pár let a vládne jediný zákon: právo silnějšího. (Česká televize)
(více)Recenze (76)
"Já ani nevím, kdy lžu a kdy mluvím pravdu..." Tato dvoudílná inscenace zaujme plejádou skvělých herců (vedle naprosto famózního Luďka Munzara a osobité Ivy Janžurové určitě potěší i Rudolf Hrušínský, Petr Haničinec či Josef Vinklář), kteří zde rozehrávají vskutku různorodé lidské charaktery s často těžko předvídatelným chováním. Svět, ve kterém se tyto postavy pohybují, je plný přetvářky a klamu. Ač se Billy Kufalt snaží po propuštění z vězení sebevíc zařadit se do normálního života (a na konci prvního dílů má člověk pocit, že se mu to nemůže nepodařit), nakonec si musí přiznat, že "byl venku vlastně jen na dovolené" a že se zpátky do vězení i těšil, protože jen tady je "klid, mír a řád". ()
Nejednoduchost doby, která se po první světové válce v Německu proměnila v hluboké materiální i psychické strádání tisíců obyvatel, se v mnohém prolíná s nejednoduchostí povahy německého spisovatele Hanse Fallady (1893 – 1947). Duševní a posléze i tělesný handicap, podporovaný zčásti nezměrným požíváním drogových látek a alkoholu, probleskují většinou jeho literárních prací. Z osobních prožitků a zkušeností vychází také hrdina románu, až puntičkářsky přesný a poctivý účetní Willy Kufalt, kterého smysl pro pořádek a osobní hrdost přivádějí tam, odkud se člověk vrací vnitřně změněný. Autoritativní idea povznést se nad banální život svých kolegů a přátel jej ovšem dohánějí opět na zcestí. Lež střídá lež, podvod kryje podvod a na konci této cesty nečeká nic jiného než zasloužený trest. Dvoudílná televizní dramatizace scénáristy Eduarda Vernera a režiséra Františka Filipa zachovává půdorys románu a přesto posouvá význam díla nad rámec dané doby. O mimořádném hereckém výkonu Luďka Munzara v hlavní roli samozřejmě nelze ani v nejmenším pochybovat, jeho Kufalt je přesný typ odporného konformisty, který za falešně vemlouvavou maskou skrývá vlastní ubohost a prázdnotu. Špičkové herecké obsazení (Hrušínský, Racek, Haničinec, Somr, Janžurová, Šulcová, Vránová, Vinklář, Sklenčka, Řanda a další) vytváří nejen základní rámec pro sólo titulního představitele, ale soustředí se i na postižení vedlejších osobních tragédií, byť jen v minimálním rozsahu. Ponaučení, které z této zdánlivě levné studiové inscenace plyne, má mnohem širší rejstřík, jehož trpkou rovnicí se zdá být právě životní příběh Hanse Fallady. Kufalt budiž výstrahou všem, kteří v honbě za úspěchem zapomínají na čest a vlastní svědomí. ()
Skvělá předloha, skvělé herecké výkony. rád si tenhle příběh znovu přehrávám. A vám radím totéž. Mravní poselství je zde pro lid, co chce být pořádný, tak silné, že se divák má stále co učit jak si učinit život krásnější. A je jedno, jestli se člověk právě nachází na ministerstvu práce, nebo si odpykává trest za nějakou slabost, či jede na kole malebnou přírodou. ()
Úsporným jazykem televizní inscenace převyprávěné ironické drama lidského věznění. Falladův Kufalt (skvěle zahraný Luďkem Munzarem) coby symbol strachu z neopatrnosti se vzbouří proti bezpráví, jehož se stal obětí, paradoxně tím, že s ním asimiluje, a urychlí tak svůj návrat do poroby. Ničím jiným není ta jeho svoboda, jejíž stezky nezadržitelně vedou opět do nehybna mříží. Tam či onde zůstává vězněm, jímž se narodil a vězeňským lůžkem bude i zem, na níž naposledy složí své údy. Kufalt s maskou přesvědčeného vítěze od prvního svého kroku na zdánlivé svobodě (zachycené jako labyrint sociálních, psychologických a tělesných závislostí) opět jen a jen prohrává. Každý pohyb v neviditelných poutech znamená jen a jen další jejich utažení, každý krok od vězeňské budovy jej přivádí do jejích hlubších a hlubších kobek. ()
Hans Fallada bol významný nemecký spisovateľ. Vlastným menom sa volal Rudolf Wilhelm Friedrich Ditzen. V roku 1934 napísal knihu "Wer einmal aus dem Blechnapf frißt" (Kto už raz sedel v base). Je to román o trestancovi, ktorý sa po prepustení z väzenia snaží opäť začleniť do normálneho života. Nie je to však vôbec jednoduché. Pán Kufalt naráža na prekážky, zákazy a pravidlá, ktoré nedokáže zvládnuť. V roku 1981 sfilmoval tento príbeh český režisér František Filip. Je to veľmi podarená filmová adaptácia kvalitnej literárnej predlohy. Hlavnú úlohu stvárnil Luděk Munzar. Podal výborný herecký výkon. **** ()
Reklama