Královská svatba

Teda klobouk dolů před tvůrci filmu, kterak si poradili se scénou, kdy Fred Astaire tančí po stropě a po stěnách. Za takové ztvárnění by se asi nemusel stydět nikdo ani dnes. Královská svatba je jinak docela příjemná romanticko tancující komedie, u které bych, až na nějakou tu výjimku, to tancování a zpívání klidně vynechal. A to pro muzikál přeci jenom není asi úplně nejlepší vizitka, že. 6/10 (14.05.2014)

Jeden z "dvojitých" muzikálů tj. muzikálová čísla se odehrávají jak ve filmu, tak v něm odehrávajících se jevištních výstupech. I když by se s trochou nadsázky čísla samotná mohla z filmu vystříhat, aniž by příliš co ztratil, který blázen by koukal na muzikál kvůli příběhu, že? A kdyby za nic jiného, tak za Astairovo antigravitační extempóre si tu čtvrtou hvězdičku určitě zaslouží. (18.01.2008)

Zajímavá nenáročná komedie se zpěvy a tancem. Děj není náročný, ale je svěží, lehký a vtipný. Zpěv je doplňkem. Tanec je pak tím hlavním, co film nabízí. A je to velmi zajímavá, kvalitní podívaná... zvláště tanec po stěnách a stropě, či tancování s věšákem. Sourozenci Tom (skvělý tanečník Fred Astaire) a Ellen (půvabně roztomilá Jane Powell) Bowenovi s tanečním muzikálovým představením míří do Londýna při přípravě královské svatby. A oba v lásce nestálí, a zejména v postavě Ellen, přelétaví, naleznou svou osudovou lásku, romantiku, touhu po partnerském životě. Z dalších rolí je to sukničkář lord John Brindale (Peter Lawford), kterého až Ellen zcela učaruje, tanečnice Anne Ashmond (Sarah Churchill), která si oddychne, že nemusí čekat na svého "ženatého" snoubence a vložit se tak do Tomovi náruče, Irving a Edgar Klingerovi (Keenan Wynn), agenti sourozenecké dvojice, a Annin svérázný otec James (Albert Sharpe). Film, kdy nohy cukají touhou se roztančit po místnosti, ale nejen tam. Pobaví a zaujme. (24.02.2012)

Tato rodinotvorná romance, která nese všechny znaky staré muzikálové školy, jak je ještě zčásti jako drobné pozůstatky můžeme zaznamenat např. v MY FAIR LAIDY, je míněna - a také tak vyznívá - jako hold dvěma velikánům stříbného plátna: Astairovi a Powellové. V Donenově díle se jedná "pouze" o poctivé kvalitní řemeslo, které sice nic nepředstírá, ale na druhé straně si také nic neusnadňuje. Samotné libreto nevyniká hlubokými myšlenkami, na druhou stranu solidně zvládá uvěřitelný příběh o kouzlu hlubokého milostného citu a nenahraditelné trvalosti rodinného přístavu. Co tehdy mohlo vyznít jako klišé, se dnes jeví jako obtížně dosažitelná hodnota. Strhující gejzír nezapomenutelných hudebních čísel pěveckých i tanečních je stejnou samozřejmostí šlehačky na dortu právě tak jako brilantnost a formální vybroušenost dialogů. Velká dějinná událost, jíž byl sňatek budoucí královny Alžběty II., mohla ve své době plnit funkci vnitroanglosaského sbližování, které vzhledem k pohnutému dějinnému kontextu americkobritských vztahů nemuselo být vždy jen procházkou. Astairův výkon - v době natáčení a uvedení filmu již překročil tento skvělý umělec padesátku, srovnatelnou s dnešní pětašedesátkou - je obdivuhodný svým strhujícím tempem i dnes atraktivní nápaditostí tanečních figur. Hollywooodské kouzlo - nic naplat - alespoň čas od času produkovalo skutečné hodnoty. Těch nikdy není dost. Zvláště dnes. (23.01.2009)

Není to úplně ono, za zmínku stojí opravdu asi jen ty dvě čísla které už zmiňuje Oskar. Příběh až nezvykle obyčejný, filmy F.Astaira se vyznačují velice vtipným, nápaditým a atmosféricky dokonalým scénářem, který jen doplňují dokonalé tanečně-pěvecké čísla, což v tomto případě jaksi neplatí. Některé tanečně-pěvecké pasáže působí dokonce místy až trapně, o minimálně dvou se to bez nadsázky dá říct. I hudba, která se ne úplně hodí k některým scénám, nepřídává na požitku ze sledování. Film, který skřípe od samotného začátku, skoro by se dalo říct, že tady se Fred trochu hledal. Film, který neurazí, ale nemá ani jaksi moc co nabídnout. 60% (11.02.2010)