Louise-Michel

Ľavicoví voľnomyšlienkári zotierajú majetnícke nápisy s kapitalistickej almužny amnestií. Francúzsky "audacieux" duet sa oháňa satirickými dýkami a reže až do samého mäsa. Rýchlo, cynicky a neobozreteľne. Licitovať nad zvolenou šablónou tzv. "surrealistického absurdistánu všednosti" považujem za mrhanie času, pretože tá je viac než jasnou ukážkou inteligentnej práce, ktorá sa striafa presne a naozaj do čierneho. No a v Európskom parlamente z toho musia mať vybranný jedinci pomyselnú psoriázu. (19.04.2010)

Zřízenec láduje před očima pozůstalých do poruchové pece anonymního nebožtíka. K tomu hraje internacionála. V téhle scéně je všechno – v pozici zřízence stojí režiséři, mezi pozůstalými sedí divák. Absurdní kremace tabu a korektnosti, fantastické herecké výkony a pythonovsky poťouchlý styl vyprávění. Z téhle frašky by měl, tuším, Francoise Rabelais radost, močení na hlavu systému s grácií a surrealistickou vášní pro nesmyslnost všedního. (03.09.2009)

Prekarizované pracovnice, které ojebal globalizovaný kapitalismus zabíjejí postupně ty, o kterých si myslí, že za to můžou. Za spouští pak stojí dva transgenderáci z okraje společnosti a to všechno se děje ve jménu anarchistky z 19. století. Jenomže tohle není současnost a Netflix, nýbrž rok 2008 a dva pankáči Delépine s Kervernem, kteří to natáčí pod produkcí studia, které se regulérně jmenuje No Money Productions. Louise-Michel je pak perfektním příkladem, jaké to je, když sympatie vůči lidem na okraji zájmu společnosti projevují ti, kdo je mají upřímně rádi oproti tomu když je simuluje korporátní estabilishment. Navíc si myslím, že nikdo by nezahrál lépe objednání kohoutkové vody v kavárně potom, co si strčí do pusy lžičku cukru, protože je zdarma, než Yolande. (28.03.2023)

Než jsem do toho šla, tak mně bylo řečeno, že to bude nářez a šílenost. A bylo to přesně takové. Od začínající Internacionály a přísunu stravy pro Louisu jsem tušila, že předpověď byla zcela na místě. Následoval Michel a jeho Velká medvědice, Malá medvědice, Velký vůz, střelba na terč a já byla mrtvá smíchy. Komedie se sociálním podtextem, která nenáročného diváka nezklame. Jejich hlášky, zjev, upřímná prostota a rozhořčení a s tím související jejich způsob jednání byl režisérskou dvojkou předložený akorátní formou a ani ta ulítlost nebyla v tomto případě vůbec na škodu. Michaelova hláška při jednání s propuštěnými zaměstnankyněmi v jedné boudě shrnula podstatu celého filmu do jedné věty : "Vy jste profesionální. Já jsem profesionál". kdo viděl, pochopí. A za ten závěrečný puntík na konci musím jednu hvězdu přihodit i kdybych nechtěla. (17.10.2014)

Vtipné. Teda zhruba na spôsob, ako keď si pcháte dva prsty hlboko do hrdla a niekto vás v tom momente prudko rozosmeje. Ono totiž jesť do pascí na myši ulovené holuby, dofajčievať špaky z chodníka, chlípať vyžobranú vodu v putike a umastene sa brhliť stokami žitia má svoje medze. Najmä keď sa snažíte vrámci možností zaradiť do spoločnosti, ale viacej si jednoducho z platu (podpory) dovoliť nemôžete. A ak Vás navyše zamestnávatelia ogabú aj o túto hnusnú mizériu bazálneho prežívania, nepotrvá dlho a potom si to niekto pripomínajúci boháča odserie. No a ako je známe aj z histórie, špirála pomsty a vlastníkov vlastniacich vlastníkov je nekonečná. Krásne je zhostenie sa témy pomsty a životnej nasranosti s humorom. Tvorcovia výnimočne podarenej komédie Aaltra pokračujú v tradícii inteligentného, no nie povznesene slušného srandovného smerovania. Skôr to má bližšie k tradícii drsných storiek vegeťákov, usierajúcich si zo spoločnosti, ktorú ignorujú a zároveň svojím spôsobom používajú a rozprávajú svoje nekompromisne brutálne srandovné jeby zo života v zafúľano/zafajčených krčmách. p.s. neodchádzajte počas záverečných tituliek: dodatok so srbským snajperom je rovnako úžasný ako celý film. (21.03.2009)