Všechno nejlepší k mým narozeninám

Pro slashery z první poloviny 80. let mám docela slabost... U Happy Birthday to Me je zásadní problém zbytečná délka, v prvních dvou třetinách filmu se divák chvílemi docela nudí, i když jsou vraždy docela nápadité a herci dobří... Vše vynahrazuje výborná poslední třetina, u které se na diváka valí jeden zvrat za druhým a poslední záběr je vynikající... Být film tak o dvacet minut kratší a vraždy trochu krvavější, šel bych s hodnocením asi na maximum... Ale i tak je to nadprůměrná vyvražďovačka, která většinu dnešní produkce hravě strčí do kapsy... (30.05.2010)

Viděno na youtube. Nevýhodu vidím v dlouhé stopáži,ale na druhou stranu jsem byl příjemně spokojen s vraždama a celkový dějem filmu,který je vyprávěn. První vražda v autě je dobrá,ale lepší byla následovná s břitvou,přesto s ní nic moc nemáme. Celkově vypadá na rok 1981 velmi dobře a nejedná se o žádnou brakovou záležitost,protože to není až takové béčko má totiž nápaditost a pointu. Vraždy stejně jao ve fitku s činkou nebo v lese jsou obstojeně natočené a závěr taky. (23.03.2007)

Režisér J. Lee Thompson, známý díky původnímu Mysu hrůzy, se zhostil i tohoto extrémně zábavného slasheru. Proto se člověku ani nechce věřit tomu, že vzniknul před 30 lety, tedy v době pouze vážně míněných kouscích typu Pátek třináctého, druhého Halloweenu nebo Vraha Rosemary. Díky chytře vystavěnému scénáři si divák nemůže být ani na chvilku jistý, kdopak nám to tu vraždí. V jednu chvíli se zdá vrahova identita jasná, vzápětí nám tu domněnku vyvrátí a fikaně nám předhodí další možnou variantu. Závěr vás pak musí stoprocentně mile překvapit. Jasně, do dokonalosti má tenhle slasher daleko, jelikož i tady se nevyhnul křečovitým momentům (vrah po sobě nevídaně rychle a pečlivě uklízí stopy, studenti pořádají ples a vůbec jim nevadí, že venku se ztrácejí jejich kamarádi), ale tohle není záležitost pro detailisty. Delší stopáž mi tentokrát vůbec nevadila a mírnější bodycount s číslem 8 zastiňuje nápaditost samotných mordů. Pro fanšmejkry, co rádi původní My Bloody Valentine nebo podobně laděný April Fool's Day, je tohle jasná volba. (15.05.2011)

Typický osmdesátkový slasher s pěknou kamerou, dobrou hudbou a podařenými vraždami, i když ani ty z průměru nijak nevybočují. Autoři počítali s tím, že divák se bude jen bavit a sledovat přímočaře děj, nikoliv přemýšlet. Jak dokázal vrah tak rychle uklízet mrtvoly a zahlazovat stopy, mi stále vrtalo v hlavě. Aktivita policie rovněž minimální, nálada ve škole veselá, jako by se nic nedělo. Odhalení vraha je nápadité, i když podobnou oslavu již bylo možné vidět ve více filmech, byť tenhle byl možná mezi prvními. Krve sice není tolik (i když jedna slušně ohozená stěna se najde), ale její absenci vyvažují pohledné herečky... (15.02.2013)

Po úspěchu Halloweenu z roku 1978 se na přelomu 70. a 80. let s teenagerskými horory roztrhl pytel. Některé se povedly, jiné ne. Kanadský horor Happy Birthday to Me režiséra Mark Zimmera hledejte v té první skupině. Nejsilnější stránkou hororu je dobře napsaný scénář. Když jste zhruba po čtvrté vraždě přesvědčeni, že už všechno víte, a myslíte, že vás nic nepřekvapí, jste na omylu. Tenhle pocit pak budete mít ještě asi třikrát, ale samotné odhalení je dost překvapivé. Někdo řekne, že to je obyč béčko, ale mě se líbilo... (09.01.2006)