Režie:
Doris DörrieKamera:
Hanno LentzHudba:
Claus BantzerHrají:
Elmar Wepper, Hannelore Elsner, Aja Irizuki, Maximilian Brückner, Nadja Uhl, Birgit Minichmayr, Felix Eitner, Floriane Daniel, Walter Hess, Sarah Camp (více)Obsahy(1)
Všestranná německá režisérka Doris Dorrieová rozehrává melancholií i trpkou úsměvností prodchnuté melodrama. Vyprávění o postarším manželském páru rozděleném úmrtím přináší pohled na vztah, kde až náhlá změna ukáže, jak málo se oba lidé znali a co naopak jeden pro druhého obětovali. Náhle ovdovělý starý muž takto až po smrti manželky začíná objevovat její sny a zájmy, což ho z Německa přivede až do Japonska.
Citlivě vystavěný snímek o loučení a znovunalézání se stal v Německu diváckým hitem a udržel se v kinech takřka třicet týdnů. To z něho učinilo nejúspěšnější nezávislý film německé kinematografie a také jeden z hlavních domácích trháků roku 2008.
Doris Dorrieová patří mezi nejznámější německé tvůrce současnosti a vytváří divácky atraktivní nezávislé filmy. Mezi její předchozí úspěchy patří komedie Muži z roku 1985 a komediální drama Jsem hezká? z roku 1998. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
Stejně jako zlé děti nechápu své hodné rodiče, já nechápu Doris Dörrie a její film. Mohlo se točit v Berlíně a vyšlo by to nastejno. ()
Hodně citlivý příběh o tom, jak se lidi ve vlastní rodině vlastně navzájem vůbec neznají nebo jenom povrchně. Je o stáří, nezájmu, lásce, bolesti, nenaplněných snech, Japonsku a v neposlední řadě o japonském tanci butoh. ()
Citlivý snímek o nalézání ztraceného a nahlédnutí do japonského světa. Příjemný film z německé dílny je emotivní, melancholický o hledání, odpuštění a mezilidských vztazích... ()
Nádherný film plný citu o tom, jak rodiče nerozumí svým dospělým dětem a děti svým stárnoucím rodičům v moderním uspěchaném přetechnizovaném světě. Dvě scény nezapomenu - jak se rozpláče syn u zelných závitků vzpomenuvše svou milovanou matku a kremace po japonsku - velmi působivé. ()