Julie a Julia

Snímka, ktorej dominuje herecký výkon Amy Adams, rozpráva s ľahkosťou dva pozoruhodné ľudské príbehy, v ktorých nejde len o varenie, ale aj o osobné problémy alebo vonkajšie vplyvy. Veľmi nudná a nevydarená snímka o varení. Normálne mám také snímky na háku, ale tu hrala Amy Adams a preto som si to nemohol nechať ujsť. Bohužiaľ tu nevyzerala ani atraktívne s chlapčenským účesom a to nehovorím o odpudivej Meryl Streep s trvalou. Jediným plusom bola jedna doba, v ktorej sa dej odohrával a to konkrétne rok 1949. Rozhodne sa jedná o snímku, na ktorú si po týždni ani nespomenieme a preto nemá najmenší dôvod byť niekomu odporučená. Hodnotenie dvíha len retro doba a Amy. Inak sa nič nevydarilo. (26.10.2019)

Poměrně rád sem tam něco uvařím a ještě radši to pak sním :) a to je možná taky důvod proč se mi Julie a Julia poměrně dost líbila. Samotný nápad - blogovat kuchařku není vubec špatný a kupodivu funguje i na plátně. Meryl Streep totiž ze sebe zase dělá toho šíleného "diblíka" a celou "historickou" rovinu tak hodně zesměšňuje a odlehčuje. Hlavní linka s Amy Adams tak stojí na pevných základech a přidává oné šílené Maryl trochu příběhu, obsahu, no prostě té omáčky. Největší problém jsem měl v právě v tom že Julie a Julia je vyloženě ženský film a několik momentů a problému v roce Amy mě vyloženě iritovalo. Přesto jsem se se svou drahou polovičkou poměrně dobře pobavil a o tom Julie a Julia. Nic vážného, ale odlehčení na jeden večer moc dobré... Bon appetit! (23.11.2009)

Přepjatá gesta, ukřičení herci, nejasné motivace postav, spousta hrnců, vařeček a kvedlaček, slušný soundtrack. A vesměs načančaná nuda, kterak se protnou osudy dvou žen. Znuděná Amy Adams, která nikoho nezajímá, se rozhodne, že vyzkouší všechny recepty ze slavné francouzské kuchařky Julie Child. Což byla manželka amerického velvyslance, která v šedesátých letech rozdávala rozumy o pařížské gastronomii. Asi budu v menšině, ale mě spíš bavila současná linie, ač tedy Amy několikrát pofňuká manželovo rameno nebo ve svém kamrlíku něco rozbije, pomotá, rozlije, spálí. Meryl fajn, ale na můj vkus tentokrát moc uječená. Celkově chuťově nevyvážený průměr. (19.09.2012)

Jsou krajiny, kde se vaření považuje za umělecký obor a autoři jsou vyznamenáváni řády. Jestli jsou to řády zlaté vařečky nebo zlaté šunky, to nevím, ale kdykoli sleduji nějakého kuchyňského kreativce, který nehraje na kvanta, ale tvoří skvost a dělá to s vášní, zaplaším v sobě letitý postoj k této dobrovolně povinné činnosti - že je to vopruz, a oddám se vizi, že od zítřka si zakuchtím už jen políbena múzou. Vydrží mi to asi den. Julie se zavázala k roku a to nikdy nic nedotáhla, ale fluidum jejího idolu bylo tak silné, že se bobřík z frustrace změnil v životní radost. Kuchyňské Hodiny, tentokrát jen o dvou vzájemně prošpikovaných dějstvích, jsem dobře načasovala, blahořečím si, vždycky se to nepovede, možná i proto mi tahle lehoučká delikateska moc chutnala. (13.03.2010)

Líbil se mi nápad se sledováním dvou paralerních příběhů. Nejdříve se ocitneme ve Francii v roce 1949, kde se seznámíme s Juliou, která sem právě přicestovala a pak se seznámíme s jejím dokonalým kuchařským uměním, protože ja jinak nazvat ta kouzla, která předváděla s jídlem. Pak se přesuneme do současného New Yorku. Kde sledujeme Julie, která se přestěhovala do nového bytu. Pracuje na plný úvazek v práci, kde po celý den musí odpovídat lidem na jejich všetečné dotazy. Po večerech se odreagovává vařením nejrůznějších jídel. Pak jí napadne, že by mohla vyzkoušet všechny recepty, které napsala Julia. Stanovila si velmi nelehký úkol. Během třistašedesátipěti dní musí uvařit pětsetdvacetčtyři receptů, podotýkám stejně chutných. Příjemně jsem se bavila, ale už příště nebudu sledovat film s prázdným žaludkem, protože se několikrát hlasitě přihlásil o slovo. (10.02.2010)