Studené léto

Mám ráda filmy, které z banálního tématu vytvoří mimořádný divácký zážitek. Zde se bohužel podařil přesný opak. Rozděluje se Berlín a s ním i rodiny, jenže Schoen extrémně tlačí na pilu a nutí k tomu i herce. A tak se závěr snímku stává spíše karikaturou, než vypjatou gradující scénou. A k tomu zazní hlas vypravěče, který situaci objasní i těm hloupým vzadu. (28.07.2020)

Představila jsem si, že někdy ´ve ´45 anebo ´68 by se spojenci dohodli, že ode "dnes" bude v Praze levá půlka Vltavy demokratická a pravá komunistická..... Nějak jsem přesně nevěděla, jak to bylo s berlínskou zdí - tahle část dějepisu se za času mých studií jaksi nevyučovala. Šílené.......... Na televizni počin fakt dobré ! (26.06.2008)

Tolik nadšených ohlasů bych u tak průměrného až špatného filmu nečekala. Téma samotné snad působí zajmavě a chytlavě, ale forma podání je mizerná a pro mě naprosto nezajímavá. Postupně jsem jako jako divák skutečně ztrácela iluze o kvalitě tohoto "díla". Je to hloupé, ale nevydržela jsem ani do onoho zmíněného dechberoucího konce. Příliš toho nelituji. (25.06.2008)

Srdcervoucí příběh. Málem jsem se potrhal smíchy jak bojuje hodnej kapitalista proti zlému komunistovi. Uvědomme si ovšem, že pár let předtím bojovali hodní komunisté proti zlým kapitalistům za účasti stejných kinematografům. Už 30 let je mi z těch filmů na blití jako mi bylo stejně 30 let předtím a proto provolávám Sláva Ukrajině (26.09.2023)

Jó, byla to hodně zvláštní doba. Při revoluci mi bylo 6 let, takže jsem vlastně komunistický režim nezažil tak, abych si z něj pamatoval víc než pár střípků ohledně tuzexu, prvomájových průvodů, nebo nekonečných front. V žádném případě na tuto dobu nemám špatné vzpomínky a snad i jako dospívající bych s režimem neměl problémy, jsem totiž člověk nekonfliktní, který nedělá potíže a když se něco nesmí, tak se to zkrátka nesmí. Ale jsem samozřejmě rád, že jsem mohl dospět v demokracii, ať už s sebou přinesla cokoli a ať si jí mnozí vysvětlují jakkoli. Studené léto vypráví o rodině, kterou rozdělila Berlínská zeď. Příběh „uprchlých“rodičů a jejich mladého syna uvězněného v totalitě je natočen vizuálně překrásně (především kontrasty mezi šedivým a temným východním a barevným prozářeným západním Berlínem jsou pastvou pro oči) a co se týče dramatičnosti, vzhledem k opravdovosti příběhu je vysoká - bezmoc, beznaděj a nemouhocnost cokoliv zmoct proti zabedněnému „velkému bratrovi“ člověku až vhání slzy do očí a zatíná pěsti. Výtky, které přeci jen sebraly jasně pětihvězdičkovému filmu jeden bodík jsou následující: 1)jednostrannost – ač to vizuálně vypadá skvěle, rozdíly mezi východem a západem jsou přehnané, východní Berlín vypadá jak z nějakého postapokaliptického filmu, poničené baráky, temné prázdné ulice, neustále zataženo…naopak západ je ráj. Naštěstí jde jen o tento vizuální prvek, svině jsou na obou stranách stejný! 2) Občas se u jinak vyborných herců vyskytl nějaký nepovedený herecký záblesk, který dokázal potupit celou scénu….Až tady jsem se dozvěděl, že se jedná o televizní film, tak to teda smekám! (24.06.2008)