Komici

Nebál bych se označit Funny People za film mimořádný. Otázkou je, kam dal může Apatow tematicky zajít, protože se mi zdá, že uzavřel jednu kapitolu a vícekrát se toutéž cestou ubírat nemůže. Hořím zvědavostí už teď. ____ V kinematografii začíná podle všeho převládat tendence pohledů do zákulisí, známá z Wrestlera, Karamazů nebo JCVD. Moderní filmy prostě nemůžou ukazovat již jen plátno, ale i dění za plátnem. Film ožil a chce se nám ukazovat celý. Usiluje o totalitu. Vedle setření hranice soukromého a veřejného zásluhou vpuštění kamery k šukačkám i na stage tuto rovinu nastoluje ve Funny People druhá půle, kde se střetává obyčejná rodina Laury a slavný komik Simmons. První půle je naproti tomu autoreflexí vývoje v tvorbě samotného režiséra, ve které vyjednává starší a přisprostlá verze Apatowa ze 40 let panic, zastoupená Sethem Rogenem, s vyspělejší verzí Apatowa z Funny People, kterou ztvárnil Adam Sandler. Psychologičtější výklad by se možná snažil naznačit, že postava Rogena je stínovou postavou v nevědomí Sandlera, jeho odštěpeným komplexem: minulostí komunikující v nitru člověka do té míry s jeho přítomností, že je schopna zcela nově ukázat lidský život. (17.11.2009)

Judd Apatow pohřbil veškerý komediální potenciál v při nejlepším vlažně úsměvných, zbytečně perverzních štěcích bez pointy (ne, nezasmál jsem se snad ani jednou a to jsem bezmezný milovník Kevina Smithe) výměnou za slušivé, avšak nijak extrémně oslnivé drama o staré lásce, která nerezaví a patolízalském přátelství na vedlejší koleji. Postava Sandlera, jeho profilování a následný psychologický vývoj je na filmu nepochybně to nejzajímavější, s ním dostává proces vyrovnávání se se smrtí/nesmrtí i vztahová linka uvěřitelný a vyspělý dojem. Zde Apatow zabodoval, ovšem ostatní materiál už jaksi sklouzl do nijakosti, ve níž byl navíc ušlapán obří stopáží. 6/10 (14.11.2009)

Film made by Funny people. Kanonáda přisprostlých vtipů "o koulích apod." protínající tíživé drama o člověku s nevyléčitelnou chorobou v režii Sandlera, Rogena a Apatowa. Ústřední trio, stejně jako třeba Kevin Smith, dokáže povznést snímek do dojemných a uvěřitelných sfér, které za žádnou cenu nepůsobí jakkoli nuceně či uměle. Ba co víc, obsahuje momenty přímo dojemné. Po Panicovi a Zbouchnuté dosud nejvyspělejší Apatow, zdatně balancující na vtipné a vážné rovině. (24.11.2009)

Judd Apatow se vrací a zase to bere trošku z jiného soudku a tentokrát už ne moc komediálně. Což v tomhle případě není vůbec na škodu, protože Apatow umí napsat postavy, kterým člověk věří každý jejich slovo a prostě diváka zajímá, jak to s nima dopadne. Příběh je taky výborně napsanej, každá postava tady má svůj příběh a vůbec se to pod tím návalem příběhů a situací film nerozpadá na jednotlivé scénky. Drží to pohromadě jako celek a je to nádherně civilně natočený. I když ne, že by se Apatow vzdal svých prasáren to určitě ne, ale nejsou tam nijak násilně přidaný takže to působí zcela přirozeně. A vtipný situace jsou opravdu vtipný. Herci jsou taky prvotřídní Adamem Sandlerem počínaje, kterýmu tyhle role neskutečně sednou a Ericem Banou konče, který si svojí roli neskutečně užívá. Jenom škoda, že to Apatow vždycky přežene s tou stopáží, protože dvě a půl hodinky je na podobný typ filmu opravdu moc a tempo filmu taky není jedno z nejrychlejších. Jinak ale spokojenost a Apatow zase jednou dokázal, že umí skvěle pobavit i oslovit. (29.11.2009)

Nebudu zapírat, že to, co mě na Apatowovi vždycky bralo, byl talent skloubit vážné drama s hrubozrným humorem. Tentokrát však tento pokus vyšel až trestuhodně naprázdno. Komici měli být zrcadlem, sebezpytem či osobní zpovědí, ale místo toho se rozplynuly v páru nad hrncem, která je však ve výsledku až příliš zaměnitelná a vlastně i podprůměrná. Nestěžuji si, že Apatow točí dlouhé filmy, ale vadí mi, že když už jde film do grandiózního finále, kdy jedině silná deziluze vyvrcholí v onu očekávanou katarzi a ospravedlní i vývoj jednotlivých postav, tak pán režisér nám podstrčí již namilionté přežvýkané tofu. Tfuj. PS: Wilco včetně milostné scény, kdy Apatow dokáže rozechvět divákovi struny, jsou samozřejmě k sežrání. (08.07.2010)