Zaslaná pošta

Golemové mohli být lepší, nemuseli mít aspoň očividně gumové nohy a mimiku, když jsou hlinění. Adoráta, která uvědoměle přestala kouřit? Inu, jako militantní nekuřák to schvaluji, s výhradami čtenáře. Že něco bylo vynecháno vcelku chápu. Lord Vetinari mi připadal, jako jeden soudce nejmenovaného okresního soudu, tedy obráceně, ten soudce mi vždycky připadal jako Lord Vetinari. Dokonalý Lord Vetinari. Adorátin housenkovitý účes mě iritoval, její šaty (všechny) se mi moc líbily. (08.11.2011)

Na další film o Zeměploše Terryho Pratchetta jsem byla nadržená jak vosa na lízátko - mám knihy tohoto spisovatele ráda, jakkoliv v nich postupně ubývá humoru na úkor moralizování. V úvodu mi ještě nadšení vydrželo a vytrácelo se jen velmi pozvolna - herci do svých rolí celkem pasovali, prostředí nebylo nejhorší, triky mohly být na vyšší úrovni, ovšem vyloženě nevadily, bránice byla chvílemi uspokojivě polechtána. Jenže potom přišla druhá část, převážně nudná, málo úsměvná, s přemírou patosu. Jistě, ani knižní předloha nebyla žádný zázrak, Pratchett napsal lepší kusy, ale že by to byla až tak nezáživná bída? Výsledný dojem je tedy bohužel jen mírně nadprůměrný a na pořádný, kozyrvoucí a rodidla drásající film o Zeměploše a jejích pestrých postavičkách budu muset čekat dál, z mého hlediska zatím žádný nevyužil potenciál naplno. A příště bych prosila -a kvalitně, nadoraz!- Bábi Zlopočasnou nebo velitele Elánia;-). 61% (06.12.2010)

Terry musí být pyšný. A vůbec já jsem taky pyšný. A je mi fuk že na to nemám právo. Hravost snímku ve mně vyvolává podlou náladu. Mám chuť sem napsat něco vyloženě šíleně znějícího, pobuřujícího, těžce zařaditelného, meziřádkově smrdícího a na mé převysoké inteligenci založeného. Prakticky ničeho z toho nejsem, obávám se, schopen. Film oplývá charakterem přesně korespondujícím s knižní tvorbou pana Pratchetta, toho ztřeštěného děduly absolutně neschopného dát Múze na chvilku pokoj. Holka, u něj to musí být hrozná dřina. Chci žít v Ankh-Morphorku. Chci založit poštu. Chci si zahrát šachy s Vetinarim. Chci golema. Nejvíc moc ale, milý Ježíšku, chci mít doma dominu jako je Adora. Zatím nej adaptace. Místy viditelně nízký rozpočet vem čert (05.06.2010)

Vždy jsem chtěl proniknout do světa Terryho Pratchetta a jeho Zeměplochy, poznat jeho roztodivné hrdiny, ale nikdy jsem se ke knihám nedostal. Takříkajíc jsem netušil, kde v tom množství začít. Zaslaná pošta, kterou jsem letmo zahlédl v televizi, mi proto přišla vhod. Nejen, že je to dost příjemný příběh a první seznámení s autorem dopadlo výborně, ale lehce napovídá, že každá kniha je nejspíš originál a jednotlivé kusy spolu nesouvisí, což mne také velice potěšilo. Kvalita televizní adaptace je překvapivě výborná a nemám k ní výtky. Dalo by se říci, že na televizní film s Britské produkce dokonce nadstandardní počin. Rozhodně stojí za zhlédnutí a věřím, že i skalním fanouškům vykouzlí úsměv na tváři. 90% (09.03.2020)

Ztebeplacka je více, než kult. Je souhrnem niterných a těžko sdělitelných představ každého z nás. Tedy v každém z nás. Nebo co... Na počátku stála páně Prathcettova olbřímí fantasie, to nelze popřít, ovšem již po několika řádcích započaly fungovat imaginace naše. Hýčkáme si své vlastní představy Mrakoplašů, Barbarů Cohenů, Odkrágliů či Smrťů, sekáčů z nejnekompromisnějších. A právě proto jsem se dlouho vzpěčoval natočeným dílům z krajů, balancujících na hřbetech čtyř chobotnatých. Nedávno mi však bylo naznačeno, abych nebyl takový přiteplený srábek a dělal konečně něco se svým životem. Tak jsem si tedy pustil Zasranou Poštu, ha! A vypadá to dobře, knihy mám načtené pět - i vícekrát, představy jsou patrně dostatečně hluboko v limbickém systému. Arcikancléře Výsměška stále vidím jako bodrého, dvousetkilového raptora, nikolivěk jako toho připokáleného strejdu, co se zde mihnul jen tak mimoděk. Až si ověřím, že skutečně nebylo napácháno škod v mém světě za zrcadlem, pustím si rád další zfilmovaný příběh. Tedy za pár let. (24.02.2015)