Zaslaná pošta

Po přečtení knihy musím konstatovat, že by mne opravdu hodně potěšilo, kdyby i jiné filmy vycházející z literární (herní, divadelní...) předlohy měly to štěstí na někoho, kdo se nebojí, že nasere fanoušky a uchopí ji po svém a to prosím pěkně při zachování jakéhosi ducha času, prostoru i prostředí. Dobrá, s některými věcmi mohli méně tlačit na pilu, Vlahošovo svědomí mi přece jen přišlo příliš...exaltované a podivný případ (ne)kouření slečny Srdénkové je z kategorie IMHO LOL, nicméně všecho ostatní se mi zamlouvalo natolik, že mi nečinilo problém přimhouřit oko a udělit plné hodnocení. Going Postal je svižný, napínavý, přiměřeně dramatický a má nepopiratelný cit pro styl i výběr herců, speciální body u mě získává vítěz Tyrana roku lord Vetinari a úžasně slizký Poir...Pozlátko. Btw. celkem nechápu výtky k výpravě - dobrá, působí troška televisně, ale rozhodně jsem si zde nepovšimla ničeho, co by divákovi lámalo oko. (11.06.2013)

Oceňuji, že se někdo věnuje Pratchettovi a jeho Zeměploše se skutečným zájmem a pochopením. Herci jsou skvělí a to, že Golem vypadá amatérsky mi ale vůbec nevadí :) Je to zážitek a ačkoliv je zde například Vetinari namísto černovousého muže rusovousý ... je skvěle netečný a bez špetky emocí. Líbí se mi ... dávám 92% (05.06.2011)

Vždy jsem chtěl proniknout do světa Terryho Pratchetta a jeho Zeměplochy, poznat jeho roztodivné hrdiny, ale nikdy jsem se ke knihám nedostal. Takříkajíc jsem netušil, kde v tom množství začít. Zaslaná pošta, kterou jsem letmo zahlédl v televizi, mi proto přišla vhod. Nejen, že je to dost příjemný příběh a první seznámení s autorem dopadlo výborně, ale lehce napovídá, že každá kniha je nejspíš originál a jednotlivé kusy spolu nesouvisí, což mne také velice potěšilo. Kvalita televizní adaptace je překvapivě výborná a nemám k ní výtky. Dalo by se říci, že na televizní film s Britské produkce dokonce nadstandardní počin. Rozhodně stojí za zhlédnutí a věřím, že i skalním fanouškům vykouzlí úsměv na tváři. 90% (09.03.2020)

Poslední desetiletí nám přineslo dvě fantasy velesérie: Pána prstenů a Harryho Pottera. Filmová Zeměplocha vedle nich působí jako velmi chudý bratříček, ovšem stará česká moudrost praví, že chudoba cti netratí. Jacksonova trilogie mi připadá okázale a neživotně velkohubá, svět stvořený jen k monstrózním příběhům, v němž všechno je učiněno jiné, lepší, větší a vznešenější. Ano, i malost a obyčejnost tam má epické rozměry. V Jacksonově Středozemi, narozdíl od té Tolkienovy, se nemůže stát nic nedějinotvorného, aniž by to působilo nepatřičně. Například humor. +++++ V potterovské sáze mě odpuzuje to okaté elitářství, pohrdání mudly, kteří žijí nicotné životy (snad se to v pozdějších dílech mění ? nechci to zkoumat), neustálé střetávání Pottera a Voldemorta, které musí pokračovat, protože nic jiného se střetávat nemůže, jen absolutno s absolutnem. Velká gesta, velké city, zase všechno zveličené. +++++ Ale Zeměplocha... ? Zeměplocha plná lidského hemžení, smradu, přelidněná, nesourodá, záměrný guláš Zeměplocha? Ta je mi bližší s těmi lidičkami, človíčky, křiváčky, slizounky, podvodníčky a srábky. Kolotá a bublá, snad jak prapolévka, z které povstal život. Složena z laciného šmejdu, zdravého buranství a lidského pachtění po štěstíčku - ať žije. Té nebudou vadit laciné rekvizity, zdánlivě uboze se jevící masky, "woodpunkový" styl světě na Želvě svědčí. Může se ocitnout v prostředí westernu, sandálu, pláště a dýky, a každým krokem do dalšího mimo vyvolat úsměv. +++++ I tady "princ", velmi pochybný i s uvozovkami, získává svou "princeznu", zlo je jako v každé správné pohádce poraženo, ale cestičky k cíli se tak křiví a jsou tak zálibně pitoreskní... Postavy nereálné, blízké karikaturám, ale odrážející typy, které spíše než Frody, Gandalfy, Voldemorty, Glumy a Saurony potkáváme ve svých životech. A všechny budete uvědoměle milovat, i lstivého Vetinariho. Hermiona, Arwen či Galadriel mohou být sebenádhernější, ale Adoráta Srdénková, to je ženská! Aragorn či Frodo mohou být hrdinové, ale Vlahoš, to je sympaťák! Srdce Zeměplochy tepe s námi, nepovyšuje se nad nás. Pociťovaná absurdita našeho bytí se v ní jen násobí, což nás nakonec očišťuje víc, než hrdinské eposy. Je to únik neúnik. Prcháme do něj, nacházíme v něm chvilkový azyl, ale stále zůstáváme doma. Tohle je film, u kterého odpočívá Subjektiv, dík tempu aktivně. Silné ****. (19.02.2013)

Ztebeplacka je více, než kult. Je souhrnem niterných a těžko sdělitelných představ každého z nás. Tedy v každém z nás. Nebo co... Na počátku stála páně Prathcettova olbřímí fantasie, to nelze popřít, ovšem již po několika řádcích započaly fungovat imaginace naše. Hýčkáme si své vlastní představy Mrakoplašů, Barbarů Cohenů, Odkrágliů či Smrťů, sekáčů z nejnekompromisnějších. A právě proto jsem se dlouho vzpěčoval natočeným dílům z krajů, balancujících na hřbetech čtyř chobotnatých. Nedávno mi však bylo naznačeno, abych nebyl takový přiteplený srábek a dělal konečně něco se svým životem. Tak jsem si tedy pustil Zasranou Poštu, ha! A vypadá to dobře, knihy mám načtené pět - i vícekrát, představy jsou patrně dostatečně hluboko v limbickém systému. Arcikancléře Výsměška stále vidím jako bodrého, dvousetkilového raptora, nikolivěk jako toho připokáleného strejdu, co se zde mihnul jen tak mimoděk. Až si ověřím, že skutečně nebylo napácháno škod v mém světě za zrcadlem, pustím si rád další zfilmovaný příběh. Tedy za pár let. (24.02.2015)