Černej Dynamit

Dosti bylo Samotářů a Rocky Horror. Black Dynamite je pártyfilmem pro nové tisíciletí. Chápu, že si to asi neužijí úplně všichni, ale i pokud máte méně než půl promile v krvi, musíte ocenit, že Sandersovi se podařilo výjmečné: natočit parodii a upřímnou poctu v jednom. Nejlepší na Černým Dynamitovi bylo to, že zachovává z původních blaxplotation amatérské kouzlo nechtěného. Finální záběry jednotlivých akčních sekvencí jakoby náhodou končí asi dvě-tři vteřiny poté, co dosáhnou svého vrcholu a přehoupnou se tak z macho-ultra-khůl pózy do jemné trapnosti. Právě tyhle vychytávky způsobují, že jsem ze Sandersova filmu tak nadšenej. Tyhle a závěrečný souboj s Nixonem :) (06.07.2010)

Černej Dynamit je stylová parodie, která mě dokázala rozesmát jen "old schoolovým" záběrem dialogu, jízdy autem, nebo střílením. Vše je to děsně vtipné, bohužel jsem si na to během půlhodiny zvyknul a doufal, že stopáž bude co nejkratší. Naštěstí stejně uvažovali i tvůrci a zbytečně film netáhli do ztracena. Neklidná kamera a zběsilý střih, zkoušel diváka udržet v pozornosti. Stejně jsem se občas nacházel ve slepých místech a přemýšlel nad něčím jiným, než nad filmem. Každý dialog "Black Dynamita" zní stejně a jeho husté pohledy se za chvíly okoukají. Po hodině už to začíná být otravné. Zápletka byla geniální, nikdy by mě nanapadlo, že si pustím film, kde hlavní hrdina bojuje proti tvůrcům látky, která zmenšuje péra a díky přidání do populárních limonád, má zmenšit průměry černošských penisu na minimum. Pokud jste film neviděli, tak se nebojte, tento malý spoiler poodhalující důvod zabíjení, zapadne mezi další stovkou důvodů, proč Dynamit tasí pistoli. 70% 17.01. 2010 (17.01.2010)

Subžánr Blaxploitation filmů byl specifickým tím, že hlavními hrdiny jeho filmů byl Afroameričané. Šlo tehdy o filmy, které se dočkávali spokojených ohlasů spíše právě v komunitě Afroameričanů, většina ostatních naopak filmy většinou odsuzovala kvůli velké míře násilí. Šlo většinou o akční kriminální filmy a do této kategorie spadá třeba snímek Dolemite, v roce 1997 poté Quentin Tarantino natočil svojí Jackie Brown jako v podstatě poctu tomuto výraznému subžánru. A poctu tomuto subžánru složil i právě Černej Dynamit. Spíše než vyloženou poctou je ovšem Černej Dynamit něco mezi poctou a parodií. Trailer na samotný film vznikl ještě před sepsáním scénáře a film byl úmyslně natočen ve formátu 16 mm, aby i v tomhle ohledu skutečně připomínal staré Blaxploitation filmy. Tahle divoká akční komedie, kdy se do děje zapojí i Richard Nixon či Abraham Lincoln je dostatečně zábavná, úmyslně vyvolává nostalgii a nebojí se též lehkých satirických bodů. Režírující Scott Sanders skutečně dokázal, že film dokáže působit jako vystřižený ze 70. let a za pochodu se ukáže, že mají tvůrci dost zajímavých nápadů. Jen se možná časem ukáže, že celovečerní délka Černýmu Dynamitovi úplně neprospívá. Celé to sice trvá pouze 80 minut a velmi snadno uteče, jako kratší 20-minutový film by to celé ovšem mohlo fungovat o poznání lépe. I díky tomu, že se časem definitivně ukáže, že scénář dle očekávání není dvakrát slavný a celé se to snaží být tak úplně střelené, že se to vlastně časem ohraje. Michael Jai White je před kamerou fajn, jako spoluscenárista ovšem mohl předvést lepší výkon. Blaxploitation filmy jako Černej Dynamit ovšem především těží ze své absurdnosti. A v té je naštěstí v Černým Dynamitovi pořád dost. Jde o ten typ braku, který se nesnaží tvářit, že brakem není a přistupuje na to, že jde vlastně o ideální film po troše alkoholu a případných omamných látkách. Ve ´´ stavu beztíže ´´ bude Černej Dynamit nejspíš vrcholný kinematografický zážitek, střízlivý divák jen přistoupí na pravidla hry, kdy může skutečně ocenit, že se snaží Černej Dynamit tvářit jako Blaxploitation film ze 70. letech. Pochopitelně to není stoprocentní, v tomhle ohledu se ovšem odvádí více než slušná práce. Podobně jako v případě Machety funguje samotná upoutávka v součtu lépe než výsledný film a právě krátkometrážní formát mohl ve finále všemu jen přispět, protože časem se to celé přeci jen tak trochu ohraje a i přes krátkou délku se to přeci jen trochu vleče. Je to neskutečně blbý, chce to ovšem být neskutečně blbý. A v případě uvědomění si pravidel hry diváka vlastně čeká celkem fajn zážitek..... (24.08.2021)

Podobně jako Tarantino a Ridriguez v Grindhouse se režisér Scott Sanders pokouší recyklovat ty (z dnešního pohledu) nejlepší momenty z už dávno mrtvého žánru. Ani on pro navození autenticity neváhá přistoupit k extrémnostem typu mikrofon v záběru, herci dívající se do kamery atp. Zajímavé je, že film působí celkem nákladně (vybuchující auta, helikoptéra...), ve skutečnosti se ale jedná o vystříhané scény ze starých filmů, které jsou do filmu umě zakomponovány! Narozdíl od Grindhouse se Black Dynamite neutápí v nekonečném mluvení a sází hlášku na hlášku a ztřeštěnou akci pebíjí ještě ztřeštěnejší akcí. A daří se mu to až do konce. Tahle zahuštěnost absurdními nápady, sled scének v němž děj nehraje žádnou významnou roli, může na někoho působit trochu monotóně. (12.07.2009)

Uaa! Ultra-mega-šupa-nárez. Negrovský masaker väčšieho kalibru ako bol kanón samotného Dynamita. Takéto oldschoolovky ja teda môžem, ale že sa jej dočkám práve od podobného tvorcovského zloženia by som teda nepovedal. Neskutočne štýlová jazda s tak dokonalou atmosférou sedemdesiatych rokov, že ani samotné sedemdesiate roky takú nemali. Prestrelky, bitky a hlášky sa tu striedajú v neskutočnom tempe, až by človek povedal, že nie je možné, aby to tak vydžalo hodinu a pol. Ale títo čierni machri jednoducho majú stále čo povedať, lavína hustých hlášok nepozná konca a Michael Jai White stále do niekoho kope, mláti, či strieľa. Iný postoj mu nakoniec ani netreba, pretože akýkoľvek náznak ozajstného herectva sa v okamihu mení na paródiu. Konieckoncov film samotný paródiou aj je, miestami trošku prehnanou, ale zato najcoolovejšou za posledné roky. Jediné, čo mi zostáva, je len modliť sa, aby nejakým nedopatrením nevzniklo pokračovanie, pretože niečo podobné sa zopakovať podľa môjho názoru nedá. Pretože toto bolo robené s radosťou a pre radosť ostatných, a je to cítiť. A budem rád, keď si nebudem musieť tento zážitok kaziť nejakým úbohým a zbytočným príbehom, ktorý sa naň bude snažiť nadviazať. 85%. (30.12.2009)