Svatba za bílé noci

Chaotický film o tom, ako nevychádzajú životné sny ma vôbec neoslovil. Neviem, či to spôsobuje nezvyklé striedanie dňa a noci alebo vždy prítomný chľast, ale máloktorý film na mňa pôsobil tak cudzo, ako tento. Jediným svetlým bodom pre mňa bol pohľad na pekné farebné domčeky rozhádzané v nevľúdnom prírodnom prostredí ostrova.. (20.02.2010)

Opravdu vypečená tragická komedie z Islandu plná humoru a deprese bílých nocí kolorovaných chlastem . Autor se pořád šťárá v tom, že chlap středních let má touhu a i měl by, něco změnit. Na sobě, ve svém životě, ve svých názorech. Náš povedený profesor pro to udělá úplně všechno a na závěr se dozvíte jak se mu to povedlo. Hudba a kamera na výbornou. Nejsympatičtější mi byla postava spolumajitele hotelu, podpantofláka a operního pěvce s nedokončeným vzděláním. Zaujme i úloha hlavního hrdiny, který už od pohledu je pěkná kurva ale i on je vlastně jen šedý jako my všichni...A po zhlédnutí si víc budete vážit českých holek. Vony ty Islanďanky nejsou úplně ošklivý ale nepocítíte ani ždibýtek touhy jít s nimi na ringle! (06.04.2010)

Celý čas som sa nevedela zmieriť s týmto filmom. Celkový dojem z filmu zachraňujú posledné minútky, kde to už ako tak malo náboj, ale dovtedy to bolo úplne bez šťavy s pochmúrnou prírodou, ešte k tomu žiadna postava ma nezaujala nieto ešte nejaký jej život, celý film mi pripadal neuveriteľne chladný a nudný s nesympatickými hlavnými hrdinami. (30.01.2010)

Opět jedna skandinávská filmová tragikomická perlička. Stále se snažím přijít na to, jak to ti skandinávci dělají, že ať na co ve filmařině sáhnou, to jim dost vychází. Ale hlavně i přepjaté scény vždy vycházejí nesmírně přirozeně s notnou vnitřní dávkou humoru. Vřele doporučuji, pokud jste film nestihli v rámci MFF KV a dostane se do běžné distribuce:-) (14.07.2009)

Na jednu stranu to bylo jako život sám - zejména Jón jako by byl chlápek odvedle - sice intelektuál, ale taky člověk, kterej se nechá navézt do totálně nesmyslnýho kšeftu (projektu golfového hřiště s jamkou číslo 1 na ostrově se směju ještě teď). Na druhou stranu to bylo krásně filmově kýčovitý - noční garden party s klavírem, svatba ve vodě... Chvílemi to na mě působilo jako islandskej Kusturica (to je poklona). Jinak manželku měl Jón na svědomí, a do druhé šel pravděpodobně ze zištných důvodů, ale tak to prostě někdy v životě chodí - odmilujeme se a zamilujeme se, přestože rozum byl o krok napřed před citem. V americkým filmu by ho vykreslili tak, že by si o něj člověk neopřel kolo, tady sice Kormákur naznačil, že borec není charakterově nic moc, ale zbytečně ho za to nepranýřoval. Protože nikdo z nás není dokonalý. A ten nadhled velmi oceňuju. I když jsem se ráno po nočním zhlédnutí přistihl, že už vlastně nevím, na co jsem to včera koukal. Asi na Svatbu... brzy úplně zapomenu, ale bude to škoda, protože ten velkorysej přístup k hříšnému byl inspirativní. (16.09.2013)