Svatba za bílé noci

Na jednu stranu to bylo jako život sám - zejména Jón jako by byl chlápek odvedle - sice intelektuál, ale taky člověk, kterej se nechá navézt do totálně nesmyslnýho kšeftu (projektu golfového hřiště s jamkou číslo 1 na ostrově se směju ještě teď). Na druhou stranu to bylo krásně filmově kýčovitý - noční garden party s klavírem, svatba ve vodě... Chvílemi to na mě působilo jako islandskej Kusturica (to je poklona). Jinak manželku měl Jón na svědomí, a do druhé šel pravděpodobně ze zištných důvodů, ale tak to prostě někdy v životě chodí - odmilujeme se a zamilujeme se, přestože rozum byl o krok napřed před citem. V americkým filmu by ho vykreslili tak, že by si o něj člověk neopřel kolo, tady sice Kormákur naznačil, že borec není charakterově nic moc, ale zbytečně ho za to nepranýřoval. Protože nikdo z nás není dokonalý. A ten nadhled velmi oceňuju. I když jsem se ráno po nočním zhlédnutí přistihl, že už vlastně nevím, na co jsem to včera koukal. Asi na Svatbu... brzy úplně zapomenu, ale bude to škoda, protože ten velkorysej přístup k hříšnému byl inspirativní. (16.09.2013)

Chaotický film o tom, ako nevychádzajú životné sny ma vôbec neoslovil. Neviem, či to spôsobuje nezvyklé striedanie dňa a noci alebo vždy prítomný chľast, ale máloktorý film na mňa pôsobil tak cudzo, ako tento. Jediným svetlým bodom pre mňa bol pohľad na pekné farebné domčeky rozhádzané v nevľúdnom prírodnom prostredí ostrova.. (20.02.2010)

Možno by sa mali všetci lepšie, keby sa do nich nestarala tá nastávajúca svokrička, možno by sa Aničke nič nestalo, keby neprestala užívať lieky, možno by Jónovi bolo lepšie na duši, keby to mal trochu upratané v hlave a nebol taký sebec ... možno. Najlepšie postavičky vo filme jednoznačne Jónovi kamaráti a nevestina sestra. Videné v rámci Challenge Tour 2015 : 30 dní so svetovou kinematografiou. (13.04.2015)

"Můžeme něco uvařit, přečteš mi své básně, zahraju na piano, můžeme se válet v rose..." hmm, Islanďani si ten život ale umí vychutnat, jen to někdy přeženou s alkoholem, ale co dělat v pustině o deseti lidech, za občasných návštěv turistů? No přece golfové ostrovní hřiště a sem tam nějakou tu svatbu, za bílé noci prý bývají nezapomenutelné... S úsporným počtem herců, které Island nabízí, a s kterými se pokaždé potkávám, jsem se cítila jako doma, ke komické tragédii mně hrála příjemná hudba, do chechotu racků šumělo moře a mně bylo prostě fajn (asi, že se mě to netýká:-)) (17.09.2013)

Škoda jen, že od půlky se film potácí jako by v opilosti a kocovině, podobně jako hlavní hrdina. Jinak bych velice ráda šla s hodnocením na maximum. Takhle zůstává skvělá ponurost, báječné novátorství co se týče golfových hřišť, pachuť z toho, co všechno může lítat vzduchem a ono to nikomu nevadí, já bych dostala infarkt. Takže obdivuji laxnost některých hrdinů a hrabu se z depresivna, které na mne po shlédnutí usedlo. (09.05.2010)