Režie:
Tomas AlfredsonScénář:
John Ajvide LindqvistKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Johan SöderqvistHrají:
Kåre Hedebrant, Lina Leandersson, Per Ragnar, Henrik Dahl, Karin Bergquist, Ika Nord, Tom Ljungman, Mikael Rahm, Peter Carlberg, Malin Cederblad (více)Obsahy(2)
Outsiderský hrdina filmu, dvanáctiletý Oskar, žije na švédském sídlišti. Zde se setkává se stejně starou dívkou Eli, která se právě přistěhovala. Záhadná Eli ho svým podivným chováním přitahuje. Obě samotářské děti se sblíží. Jejich přátelství čeká osudová zkouška. Oskar totiž zjistil, že tajemná Eli je upírka... (oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (777)
A nemá se člověk u hororu aspoň trošku bát? Podobnou nálepku bych v případě tohoto snímku raději vůbec nezmiňoval, anebo ji šoupnul až na poslední místo v popisku žánrového mixu. Spíše je to takové milé, nikam nespěchající, mrazivé nadpřirozené drama. S přihlédnutím k americkým mutantům, strašidlům a masovým vrahům ve všech jejich zběsilých filmech se od nich Let the Right One In nemůže více lišit. Tento snímek je "příběh", a ne šílená jízda plná videoklipovitých lekaček, jak si podobný žánr představuje Hollywood. Má hutnější atmosféru - v tomto případě se krve opravdu nedořežete, všechny končetiny jsou tu promrzlé až do morku kostí - neznámé a překvapivě přesvědčivé herce, klidnou a nezaměnitelnou hudbu... Celé je to vlastně parádní dramatický kousek, ale to jsem již nastínil v úvodu. Obrovská pochvala směřuje k české distribuci, která tento nezávislý (!), švédský (!!), a lehce přehlédnutelný (!!!) snímek šoupla do pražských multiplexů. Jen tak dále, snad se za pár let dočkáme i dalších nových snímků režisérů jako jsou Alfredson, Jones (Moon), nebo Christian Alvart (Pandorum). Bylo by to fajn. ()
Alfredsonovi se podařilo, to co je dáno nemnohým. Periferní žánr, adaptující starou dějovou látku, patřící do hlubokého středověku nebo lidové slovesnosti, u nás nejlépe vyjádřené Erbenovými básněmi ze sbírky KYTICE, s až překvapivým zdarem přenesl do nejžhavější současnosti. Příběh hluboké lásky s jasně erotickým podtextem je možné chápat jako vícevýznamovou alegorii a současně hluboký "filozofický" problém. Co je v lidském životrě důležitější, věrnost společenství nebo tolerance k odlišnosti, která je ze své přorozenosti nepřirozenou úchylkou, již vyvažuje mimořádný lidský náboj? Oboustranná náklonnost, která v obou případech napravuje postižení, jež si nevymyslela ani věčným dětstvím zatížená upíří holčička, ani kluk-otloukánek, citelně poznamenaný rozpadem manželství svých rodičů. Alfredson se vědomě a úspěšně autorské odpovědi vyhýbá: ale symbolika závěrečné vlakové scény, v níž v kupé sedící chlapec rozmlouvá se svou životní přítelkyní, která je bezpečně schovaná v temnu papírové krabice (kufru), pomocí morseovky. Ano, přesahy jsou možné a hloubka lidství, které není v žádném případě výhradním monopolem našeho druhu, překonává nejen tíhu konvence, ale i zábrany civilizace tam, kde se skutečné dobro, lidská slušnost, dostává do konfliktu s upíry v nás. A jen upír, symbolizované zlo, jež může být za určitých okolností i dobrem, drží ve svých rukou klíč k naší třinácté komnatě. To, vše podloženo rozvážnou a cílevědomou režií i nadprůměrnými výkony obou dětských protagonistů činí z PRAVÉHO dílo vskutku nevšední. Nevšední pro každého, kdo zcela neokoral a neztratil ani nerezignoval na schopnost naslouchat, rozumět a pomáhat, skutečně pomáhat každému, kdo trpí a strádá. ()
Trošku jsem se k tomuto filmu tvářil skepticky, protože ta látka samotná, co se upírů týče, už je lehce omšelá. Každopádně autoři to asi tušili a vytvořili film, který má v sobě prvky upírského hororu a romantiky, což se nevidí každý den, ale také se na to zvláštně kouká. Popravdě, atmosféra je zajímavá, ale mně to nechytlo, celkově jsem tušil že z té absurdní atmosféry nic nevzejde, a taky to tak nakonec dopadlo. Nijak nadšeně jsem tedy pos končení filmu opravdu nevypadal, i přesto, že mám severské filmy hodně rád. Zase se musí pochválit snaha, se kterou Švédsko chtělo zabrousit do temnějších vod, a to se hodně cení, něco jako když u nás vznikl Tobruk. Tomu se prostě musí vzdát poklona. ()
BAFTA Awards - 1 nominacia: Najlepsi cudzojazycny film ________ Priznam sa, cakal som trosku viac, ale aj tak ma to nejakym sposobom vtiahlo do deja a hlavne dolezitu ulohu tu zohrala krasna hudba Johana Söderqvista. Pre fanusikov agresivnych hororov bude tento film prilis nudny, pomaly alebo zdlhavy, pretoze to vlastne ani horor nie je, ako skor drama a detska romantika v jednom baleni. Sikana a ponizovanie na skolach je kazdodennym problemom na celom svete a v tomto filme je tema aj o sikane. _________ Kare Hedebrant - (Oskar) +++ Lina Leandersson - (Eli) +++ Per Ragnar - (Hakan) +++ Henrik Dahl - (Erik) +++ Karin Bergquist - (Yvonne) +++ Peter Carlberg - (Lacke) +++ Ika Nord - (Virginia) +++ Mikael Rahm - (Jocke) +++ Hudba: Johan Söderqvist +++ ()
Let the right one in nakopává zadky všem těm přesládlým Twillight-fans i v případě, že i zde se jedná o romantiku. Jenže tentokrát bylo toto téma uchopeno velmi svěže a s citem a vznikl tak úžasně mrazivý horor o nevinné lásce. Příběh není čistě hororový, ale funguje stejně dobře i jako drama o osamělých dětech, jež jsou vyloučeny ze společnosti. Filmu hodně prospívá zimní severská příroda, ve které dokonale vynikají všechny ty krvavé cákance. Kamera určité scény zabírá z dálky a jakoby mimo dění, čímž navozuje pocit odcizení. Jsem prostě nadšen, viděl jsem ho dvakrát a zhlédnu ho klidně znovu. ()
Galerie (102)
Zajímavosti (21)
- Ve scéně, kdy leží pokousaná žena v nemocnici, se barva jejích nalakovaných nehtů v jednotlivých záběrech mění. (Geriel)
- Napriek tomu, že sa ju Oskar (Kåre Hedebrant) dvakrát opýtal, Eli (Lina Leandersson) nikdy neprezradila svoj skutočný vek. Často sa špekuluje, že Eli má okolo 300 rokov. (Pat.Ko)
- Vo filme zaznela veta: "Squeal like a pig" ("Kvičať ako prasa.") Je to odkaz na film Vyslobodenie (1972). (Pat.Ko)
Reklama