Ať vejde ten pravý

Arma-Goddamn-Motherfuckin-Geddon. Tomas Alfredson má v hlavě speciální radar, který mu umožňuje rozpoznat, zda-li to co pravě natočil je a nebo není kontroverzní. Asi chce svoje děti ochraňovat před perverzí. Naneštěstí nám nemává před očima krucifixem a neroznáší morální ponaučení, které by měli člověka dovést k osvícení nebo nedejbože navést k překonvertování do satanského klubu mladých, kde všichni nosí šátky s lebkama a ob týden si ochutnávají svou krev. Neb film možná svádí přirovnat ke Stmívání (wtf?), jeho kvality a především atmosféra je , už jen tím, že je příběh situován do Švédska, podstatně bombastičtější. Člověk při sledování, ani nijak nezaregistruje, že některé scény jsou strašidelné až běda. Bývá to tradicí, že si to uvědomíme ve chvíli, kdy jsme osamoceni ve svém domě a nebo když jdeme večer do sklepa pro brambory a nesvítí světlo. Låt den rätte komma in je ten případ, který vyvstane ve vaší hlavě jako první. Pochybuju, že někdy zavítám do bazénu v nočních hodinách : ) Celkově to drží pohromadě, což je super, když většina hororů dnešní doby je ke konci mentální (scénář psaný na záchodě a herci jednolití...vždyť to znáte...). Švédsku palec nahoru a těm, kteří po závěrečných titulcích byli přinuceni jít parkem po dvanácté hodině večerní...no, tak to upřímnou soustrast :) (23.05.2009)

Člověk se vždycky víc bojí toho, co jej přesahuje, než toho, nač nedosahuje aneb introvertní skandinávská lovestory... Teď už vím, nadevší pochybnost, že je Låt den rätte komma in velmi pomalý, hořký a smutný film, obrazotvorný ale nikoliv lacině obrazný. Příběh, který s chladem sobě vlastní minutu po minutě obrací vše, co je soudobou společností vnímáno jako klišé (od hodnoty přátelství, důvěry, naděje, upřímné lásky), příběh, který funguje na přísně citové rovině, kterou je nutno (spolu)prožít, jinak zůstává nedotčena. Tomas Alfredson nepřidal vůbec nic navíc, ani jediný motiv navrch k celkově minimalistickému formátu stejně jako kameraman Hoyte Van Hoytema, který si jen syrově pohrál s hloubkou ostrosti, detailem, prostorem a (povětšinou) minimem světla. A vlastně víc než kde jinde poutal pozornost i hudební doprovod Johana Söderqvista, jenžto přesně odhadl, které nástroje umí akusticky vyvolávat chlad - klavír, housle, kytara. Říká se, že skrze krev proudí život tělem, takže skrze nejednoznačně krvavý Låt den rätte komma in proudí život z těla ven. Opravdový, bolavý i upřímný. [final rate: 80%] (05.04.2011)

BAFTA Awards - 1 nominacia: Najlepsi cudzojazycny film ________ Priznam sa, cakal som trosku viac, ale aj tak ma to nejakym sposobom vtiahlo do deja a hlavne dolezitu ulohu tu zohrala krasna hudba Johana Söderqvista. Pre fanusikov agresivnych hororov bude tento film prilis nudny, pomaly alebo zdlhavy, pretoze to vlastne ani horor nie je, ako skor drama a detska romantika v jednom baleni. Sikana a ponizovanie na skolach je kazdodennym problemom na celom svete a v tomto filme je tema aj o sikane. _________ Kare Hedebrant - (Oskar) +++ Lina Leandersson - (Eli) +++ Per Ragnar - (Hakan) +++ Henrik Dahl - (Erik) +++ Karin Bergquist - (Yvonne) +++ Peter Carlberg - (Lacke) +++ Ika Nord - (Virginia) +++ Mikael Rahm - (Jocke) +++ Hudba: Johan Söderqvist +++ (05.11.2009)

Stejně jako život upíra je nekonečná láska k někomu i přesto, že klade po cestě určité překážky. Ale proč bychom se tomu bránili, když si rozumíme? Jak jinak bychom zažili dojemný příběh? Jak jinak bychom zjistili, co dokážou naše city? Jak jinak bychom se měli obětovat? Perfektní atmosféra s ještě dokonalejším soundtrackem až lituju toho, že jsem film propásl na KVIFF. (11.10.2009)

Let the right one in nakopává zadky všem těm přesládlým Twillight-fans i v případě, že i zde se jedná o romantiku. Jenže tentokrát bylo toto téma uchopeno velmi svěže a s citem a vznikl tak úžasně mrazivý horor o nevinné lásce. Příběh není čistě hororový, ale funguje stejně dobře i jako drama o osamělých dětech, jež jsou vyloučeny ze společnosti. Filmu hodně prospívá zimní severská příroda, ve které dokonale vynikají všechny ty krvavé cákance. Kamera určité scény zabírá z dálky a jakoby mimo dění, čímž navozuje pocit odcizení. Jsem prostě nadšen, viděl jsem ho dvakrát a zhlédnu ho klidně znovu. (13.07.2010)