Režie:
Tomas AlfredsonScénář:
John Ajvide LindqvistKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Johan SöderqvistHrají:
Kåre Hedebrant, Lina Leandersson, Per Ragnar, Henrik Dahl, Karin Bergquist, Ika Nord, Tom Ljungman, Mikael Rahm, Peter Carlberg, Malin Cederblad (více)Obsahy(2)
Outsiderský hrdina filmu, dvanáctiletý Oskar, žije na švédském sídlišti. Zde se setkává se stejně starou dívkou Eli, která se právě přistěhovala. Záhadná Eli ho svým podivným chováním přitahuje. Obě samotářské děti se sblíží. Jejich přátelství čeká osudová zkouška. Oskar totiž zjistil, že tajemná Eli je upírka... (oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (777)
Velmi křehké a procítěné drama o lásce mezi kapkami krve, které hned zprvu zaujme krásnou vizuální stránkou a hereckými výkony ústřední dvojice. Lehoučká hudba pouze umocňuje intenzivní zážitek ze sledování. Ten pravý film o upírské tématice konečně vešel do naší kotliny a byl by to hřích nechat si jej ujít. ()
Zasnežené sídlisko, 80. roky, pach smrti a prvé nežné bozky s príchuťou krvi. Ach, tie prvé lásky! To klišé so šikanovaním spolužiakmi (prečo musí byť v každom filme o deťoch?) ma mierne otravovalo, ale na druhej strane, bez neho by film prišiel o vynikajúcu záverečnú scénu na plavárni. Výborná atmosférická záležitosť, ktorá ukazuje, že podžáner upírskeho hororu nikdy neprestane prichádzať s niečím novým. No a samozrejme by som to povinne dávkoval deckám zblbnutým Twilightom. Skôr, než príde americký remake. ()
Alfredsonovi se podařilo, to co je dáno nemnohým. Periferní žánr, adaptující starou dějovou látku, patřící do hlubokého středověku nebo lidové slovesnosti, u nás nejlépe vyjádřené Erbenovými básněmi ze sbírky KYTICE, s až překvapivým zdarem přenesl do nejžhavější současnosti. Příběh hluboké lásky s jasně erotickým podtextem je možné chápat jako vícevýznamovou alegorii a současně hluboký "filozofický" problém. Co je v lidském životrě důležitější, věrnost společenství nebo tolerance k odlišnosti, která je ze své přorozenosti nepřirozenou úchylkou, již vyvažuje mimořádný lidský náboj? Oboustranná náklonnost, která v obou případech napravuje postižení, jež si nevymyslela ani věčným dětstvím zatížená upíří holčička, ani kluk-otloukánek, citelně poznamenaný rozpadem manželství svých rodičů. Alfredson se vědomě a úspěšně autorské odpovědi vyhýbá: ale symbolika závěrečné vlakové scény, v níž v kupé sedící chlapec rozmlouvá se svou životní přítelkyní, která je bezpečně schovaná v temnu papírové krabice (kufru), pomocí morseovky. Ano, přesahy jsou možné a hloubka lidství, které není v žádném případě výhradním monopolem našeho druhu, překonává nejen tíhu konvence, ale i zábrany civilizace tam, kde se skutečné dobro, lidská slušnost, dostává do konfliktu s upíry v nás. A jen upír, symbolizované zlo, jež může být za určitých okolností i dobrem, drží ve svých rukou klíč k naší třinácté komnatě. To, vše podloženo rozvážnou a cílevědomou režií i nadprůměrnými výkony obou dětských protagonistů činí z PRAVÉHO dílo vskutku nevšední. Nevšední pro každého, kdo zcela neokoral a neztratil ani nerezignoval na schopnost naslouchat, rozumět a pomáhat, skutečně pomáhat každému, kdo trpí a strádá. ()
Arma-Goddamn-Motherfuckin-Geddon. Tomas Alfredson má v hlavě speciální radar, který mu umožňuje rozpoznat, zda-li to co pravě natočil je a nebo není kontroverzní. Asi chce svoje děti ochraňovat před perverzí. Naneštěstí nám nemává před očima krucifixem a neroznáší morální ponaučení, které by měli člověka dovést k osvícení nebo nedejbože navést k překonvertování do satanského klubu mladých, kde všichni nosí šátky s lebkama a ob týden si ochutnávají svou krev. Neb film možná svádí přirovnat ke Stmívání (wtf?), jeho kvality a především atmosféra je , už jen tím, že je příběh situován do Švédska, podstatně bombastičtější. Člověk při sledování, ani nijak nezaregistruje, že některé scény jsou strašidelné až běda. Bývá to tradicí, že si to uvědomíme ve chvíli, kdy jsme osamoceni ve svém domě a nebo když jdeme večer do sklepa pro brambory a nesvítí světlo. Låt den rätte komma in je ten případ, který vyvstane ve vaší hlavě jako první. Pochybuju, že někdy zavítám do bazénu v nočních hodinách : ) Celkově to drží pohromadě, což je super, když většina hororů dnešní doby je ke konci mentální (scénář psaný na záchodě a herci jednolití...vždyť to znáte...). Švédsku palec nahoru a těm, kteří po závěrečných titulcích byli přinuceni jít parkem po dvanácté hodině večerní...no, tak to upřímnou soustrast :) ()
BAFTA Awards - 1 nominacia: Najlepsi cudzojazycny film ________ Priznam sa, cakal som trosku viac, ale aj tak ma to nejakym sposobom vtiahlo do deja a hlavne dolezitu ulohu tu zohrala krasna hudba Johana Söderqvista. Pre fanusikov agresivnych hororov bude tento film prilis nudny, pomaly alebo zdlhavy, pretoze to vlastne ani horor nie je, ako skor drama a detska romantika v jednom baleni. Sikana a ponizovanie na skolach je kazdodennym problemom na celom svete a v tomto filme je tema aj o sikane. _________ Kare Hedebrant - (Oskar) +++ Lina Leandersson - (Eli) +++ Per Ragnar - (Hakan) +++ Henrik Dahl - (Erik) +++ Karin Bergquist - (Yvonne) +++ Peter Carlberg - (Lacke) +++ Ika Nord - (Virginia) +++ Mikael Rahm - (Jocke) +++ Hudba: Johan Söderqvist +++ ()
Galerie (102)
Zajímavosti (21)
- I když se film odehrává v Blackebergu, okrajové části Stockholmu, podstatná část byla natáčena ve městě Luleå na severu Švédska, kde byl zajištěn sníh a dostatečná zima. (HellFire)
- Tvorcovia filmu John Ajvide Lindqvist a Tomas Alfredson priznali, že nemajú radi a nezaujímajú sa o upírov. (Pat.Ko)
- Hudbu k filmu nahrával Slovenský filharmonický orchester. (BathoryMan)
Reklama