Odplata

Nadmíru povedená rakouská variace v duchu skandinávské hnutí Dogma 95. Tedy strohý filmový minimalismus, absence nejen jakékoliv uměle konstruované akční scény, ale i filmové hudby, dlouhé, povětšinou statické záběry, pomalá dynamika střihu, výrazně civilní herecké projevy, co možná největší míra realistického vyznění, speciální důraz na psychologii postav a její proměnu pod vlivem vnějších událostí ... spojuje ji i podobnost tématická - partnerská krize, neukotvenost v prostředí, tady navíc i mírně existenciální hledání sebe sama a aluze k Dostojevskému největšímu románu, Zločinu a trestu. Revanche je velmi civilní a ve své civilnosti stojí v opozitu proti slavnějším cíleně kontroverzním snímkům rakouského kolegy Michaela Hanekeho - žádné nahrávání zabijačky, žádné zvrhlé sexuální praktiky, podobná forma obou tvůrčích přístupů ostře kontrastuje s nesouměřitelným obsahem. Tohle psychologické drama Götze Spielmanna je ve své závažnosti téměř dokonalou reflexí jistého výseku života rakouské (ale obecně západní) společnosti. Škoda jen toho zdlouhavého začátku a příliš pomalu se rozjíždějící expozice... Podobné filmy: Umění plakat, Syn, Dítě (16.04.2009)

Götz Spielmann a jeho civilná štúdia správania sa nižšej vrstvy v krajných a zložitých podmienkach, ktorá "šľape do pedálov" úsporným tempom a tento rytmus si drží až do samého záveru. Žiadna do očí bijúca akcia, žiadna audio výstavba (okrem čvirikania vtákov), jednoducho prostá, dlhým strihom (objekt odchádza, záber ostáva) prevažujúca dráma najprv dvoch, neskôr štyroch osôb. Empirické uvedomenie, že náhoda je blbec a učiniť správnu voľbu vo chvíľach keď sa láme chleba nie je vždy také terno. Osudy krútiace sa okolo jednej nepríjemnej udalosti sa navzájom pretínajú a v posledných minútach dedukujú zdravú a pravdivú pointu. Pomsta je sladká, hovorí sa, ale má niekedy opodstatnenie? (06.08.2009)

Po tom, ako som nedavno videl Knochenman-a, dalsi vynikajuci rakusky film. Pozvolna plynuci dej, dostatok casu na zoznamenie sa divaka s postavami, ktorym clovek veri kazdy prejav, vzdy potesi dusu divaka. Presne tento styl alternativneho filmu mam rad. Kedy nic nie je strojene a kamera nerusi. Vycitky, myslienky na pomstu, pocity zlyhania u vlastnej zeny, aj postava stareho otca hlavneho predstavitela a vobec, psychologicke premeny postav... uzasne a s lahkostou zahrane. Irina Potapenko je krasna zena, ktora postave prostitutky Tamary z Ukrajiny dava dusu a predstavi trpky zivot mnohych dievcat a zien i v sucasnosti, zdielajuci jej filmovy osud. Pocas dialogu "vraha" a mileho "zavrazdenej" pri rybniku, ma prijemne mrazilo. Co sa tyka Ursuly Strauss, tu som tusim zahliadol v nejakej casti serie Tatort. V Revanche hra manzelku policajta, s ktorym nemoze otehotniet. a v zavere ma nezabudnutelny rozhovor, kedy dojde k "uzavretiu kruhu". "Bitte, sag' ihm nie, was passiert ist!"..."Mach dir keine Sorgen." Poeticky zaber na statok a koniec.... (22.02.2010)

Páčil sa mi námet, ale to pomalé tempo bolo hrozne ubíjajúce, chcelo to väčší dramatický "drive" a mohutnejší útok na divákove emócie. Na druhú stranu, očaril ma nečakaný koniec... nie, nečakajte nič bombastické, ide skôr o rozuzlenie nasiaknuté človečinou a veľkým dúškom reálnosti. Vďaka záveru sa tak prikláňam k lepšiemu hodnoteniu. 70/100 (02.03.2015)

Scénář: Götz Spielmann .. Revanš mi spadl na pouhé lepší 3* v momentě, když přistoupil policista k ženě, čekající v autě. Od toho momentu do sebe celá skládačka několika předtím představených postav zapadla a soukolí dojelo do cíle bez významnějších překvapení či (ná)silnějších momentů. Dál bych musel opisovat od Pedestriana, vypsal to velice výstižně. 70%. (25.12.2009)