Pokušení svatého Toníka

Temná je noc, mé děti, má drahá maso mas, den se opět v noc obrátil, jeho záře daleko od nás, ale my, co jsme se nikdy neoddávali naději,my, narození proti naší vůli, nevinní vrození hříšníci, hněteni hněvem již od lůna, průměrní snad v duši, ale silní v opovrhování, my se tmy nebojíme, protože my dobře víme, že je to temnota sama, co nás sem vyvrhla! Tak pojď, čase mrtvol, čase ostří a vražd, čase nestydatého chtíče, ryba chcípá v moři, člověk na ulici, kolabující zvěrokruh nastává. (08.02.2015)

Černobílá surreálná metafora líčí v nelítostném světle soudobý svět manažerů a pravého ruského luxusu po estonsku. Rouhačsky prolíná novou verzi legendy o světci s nekompromisní absurditou a divácky nesmírně náročnou formou. Výsledkem je těžko přístupná, vnitřně ale velmi sytá a bohatá pavučina symbolů a významů. Běžným divákům vstup zakázán, filmovým úchylům vřele doporučen. [MFF KV 2010] (05.07.2010)

Tyjo, zdálo se mi to, nebo tu stihli citovat filmy z nejméně půlky dějin kinematografie? No, i když taky chápu ty, pro který to bylo utrpení. u Bazinků. P.S.: A soundtrack sháním moc, a budu za něj moc vděčný. Jo, a někdo kdo to viděl ve Varech, a pamatuje si úvod? Říkal někdo, proč to v Estonsku nemají rádi? Nějaké infos o tom? (11.03.2011)

A tento poznáte? Buñuel, Bergman, Lynch, Wenders a Kaurismäki sa strednú za účelom natočenia spoločného filmu. Aki má z toho brainstormingu však jediný hovno, pretože ostatní komunikujú telepaticky. Tak aspoň exne fľašu vodky a pomaly začína chápať. Asi taký je tento film. "Ten plot chcete diagonálne? Čo, aký plot? Chcete povedať, že tu nie sme? Ale ja som si žiadny plot neobjednal. Možno tu teda nie sme. Ani táto dodávka, ten dom a záhrada. Možno tu nie je ani táto planéta." Ach to transcendentno, nemôžeš žiť s ním, ale bez neho to nejde. :D (19.04.2014)

Brutálně zvláštní, ale nebyla tam snad jediná scéna, která by neměla nějakou pointu a nebo jednoduše nedokázala zaujmout. Těch 114 minut pak probíhá hrozně dlouho, ale ve výsledku utečou neuvěřitelně rychle a nejzvláštnější na tom je, že ten příběh, ačkoliv ubíhá po kapitolách, vlastně nemá žádný hlubší smysl, prostě plyne a Vy scénu, co scénu nevíte, kam bude směřovat. A pokaždé se bude jednat o docela zásadní šok. Zvláštní. Překvapuje mě, že zrovna Estonci se do něčeho takového pustili, ale na druhou stranu, proč by ne. Každý národ má nějaký ty svoje úchyly. (13.04.2012)