Putování s domácími zvířaty

Natálie vyrostla v dětském domově a její vynucené manželství je vlastně pokračováním jejího neradostného dospívání. Je stejně omezující jako přísný režim ústavu, proto když jednou její manžel nečekaně zemře na infarkt, přijme to jako dar osudu a osvobození. Sní o novém životě, o dětech a nejrůznějších nadějích. Jenže život nepřináší v odlehlé pustině, kde lišky dávají dobrou noc, tolik štěstí, kolik by si představovala. Putování je typicky ruský film, hodně lyrický, pomalý, procítěný, kde důležitou roli hraje zachycení nádherné liduprázdné přírody a chudoby ruského venkova. Minimalistické dialogy a výborný výkon Xenie Kutěpové. Celkový dojem: 80 %. (20.01.2013)

Film, který mi - ať už třeba svou atmosférou nebo charakteristikou hlavní postavy - připomněl řadu filmů jiných (mj. Kachyňovu Krávu z r. 1992, Hanekeho Pianistku z r. 2001, nebo i třeba Renčova Hlídače č. 47 z r. 2008). Velmi komorní a málomluvný snímek vyznívá velmi optimisticky, neboť rozehrává oblíbenou filmovou variaci na téma "nikdy není pozdě změnit svůj život". Film táhne krásná kamera i hudba, a především představitelka hlavní role Kseniya Kutepova, která je ze stejného rodu éterických východoslovanských krásek, jako třeba moje oblíbená slovenská zrzka Táňa Pauhofová, nebo třeba naše sestry Geislerovy. Pro rusofilně naladěného diváka, jako jsem já, je "Putování s domácími zvířaty" zajímavým filmovým pohledem na současné Rusko, který si maximální hodnocení určitě zaslouží. (24.04.2011)

76%. Zajímavý pohled na vyklobání osobnosti ve středním věku. Natalia držena doma na samotě tyranem, po jeho náhlé smrti oběvuje život a začíná si užívat. Její cíl je pouze jeden a sobecky ke splnění svého cílu nakonec nikoho nepotřebuje. Minimalistický film, kde se málo mluví. Někteří odborníci by napsali, že je film televizní :) Ale to ani nahodou, je to film jak má být. Zajímavý počin z Ruska. (18.01.2012)

Nádherný poetický film, plný syrovosti života na ruském venkově a jinakosti osudů ruského člověka, zároveň ale zjemněný lyrickými pasážemi s nádhernou kamerou a procítěnou minimalistickou hudbou. Komorní příběh pohnutého osudu, křehké až éterické, leč neobyčejně silné ženy. Tenhle snímek je podprahově plný empatie, je doslova prostoupený ženou, režisérkou, ústřední herečkou, a ač plynutí příběhu ho stále táhne dolů, má překvapivě stále nakročeno k optimismu. Filmové vyprávění o energii uvnitř ženského nitra... Silný je motiv cesty (podpořený cyklicky projíždějícími vlaky, náklaďákem, stejně jako člunem významově předznamenávající cestu po řece...), motiv nového začátku, neotřelé jsou až bizarní obrazy (drezína s krávou, poté s kozou a pejskem...) a silné scény reflektující hrdinčino podvědomí (vydávání se za pasažérku vlaku, který náhodou neplánovaně zastavil před drážním domkem...), skutečně nádherná závěrečná scéna s chlapcem ve člunu, intimní nahlížení do osamělé ženské duše, krásná je poezie světa železnice, odkazující k archetypu... Silný film... (17.01.2012)

Prodala krávu a koupila kozu - a televizu. Zrzka. Domácí zvířata jako dočasní zástupci dítěte - touhu po něm vyjadřuje explicitně před milencem, patriarchální rodina je jí méně než lhostejná a muži jen prostředkem vedoucímu k cílu. Ovšem i s dítětem (v závěru filmu) se ocitá na bezbřehé vodě... Při tomto filmu mě také napadlo (dosud však nepromyšleno, i když se to zřejmě především týká zobrazování svádění a erotických scén), jak zásadně jiné jsou soudobé filmy natočené ženou a mužem, a jak snadno se dají od sebe odlišit - ale to raději nechme na Slavoje Žižka nebo jiného myslitele (až na to budou mít kdy). (09.06.2017)