Mamka & taťka

Mum and Dad naprosto efektivně znova otvírá subžánr "pošahaná rodinka" subžánru hororu exploitaition, znova jako by připomínal mnoha scénami a svým jednoduchým dějem geniální kultovní klasiku Texaský masakr motorovou pilou (1974) od Tobe Hoopera, ale vše obrazově a kamerou podává tak syrově, nechutně a realisticky, že má člověk opravdu dost nepříjemný pocit, že se tohle může dít a může stát... Zatímto Hooperův kult byl 70.kový tryskající exploitaition působící jako nalezený "ušmudlaný dokument", zde kamerově a obrazově film právě jako dokument působí ... Nevrhá na diváka extrémní násilné brutálnosti a spousta "hanebných" vložek sem sice mohla být zařazena, tím myslím zejména sexuální násilnosti a zvrácenosti, leč i když toto film přímo neobsahuje, krutý a nechutný je v nadměrné míře a jak jsem již uváděl, připomíná prostě realitu "dnešních dnů" ... K tomu všemu pak přispívá geniálně zahraná a ztvárněná psychologie rodiny, kde exceluje hlavní herečka a dále taťka (žádná obluda, jen vypasený slizoun ...). Právě to vše je dosti zneklidňující, syrové a dostatečně nechutné, aby nezvyklého diváka šokovalo, zvyklého pak buď zaujalo (můj případ ...) nebo zklamalo (případ těch, co čekají nějaké gore-orgie ...). Ne, tento film je o násilí, psychických a osobnostních poruchách, úchylkách a ujetostech ... Z tohoto hlediska se jedná o jeden z mála výjimečně reálných a realistických exploitaitions filmů a jeho kvalita je naprosto neoddiskutovatelná ... (20.10.2010)

Povedený slizký psychohoror.     Taťka zvrácený a umaštěný tlusťoch, mamka citově rozháraná a proto zlá jak dětství v pasťáku. Příběh nestravitelný a odporný – podobně jako to hnusné těstíčko na anglické oblíbené mňamce Fish & Chips. Když si uvědomím, kolikrát jsem za tu dobu, kdy jsem žil v Anglii, jel na letiště Heathrow... Možná jsem jezdil těsně kolem toho baráku mamky a taťky. No potěš... naštěstí mě nepozvali, abych s nimi oslavil svátky! Studení čumáci, born in England :-) Ale já stejně na tyhle nucené radovánky nikdy moc nebyl. Tedy - ne v roli oběti. Jo, a pokud se některým komentujícím zdá, že film postrádá koule, tak se na ty ztracené koule zeptejte taťky. Já ale radši nechci vědět, co s nima udělal (resp. jak se do nich udělal). Tak - konečně vím, odkud se vzalo rčení, že je něco blbé jak Vánoce.       Alternativní konec:     Lena a nemluvný Elbie uklidí svinčík po oslavě, zajedou si na Heathrow pro tu novou uklizečku a založí spolu novou rodinu. Však natrénováno už mají:-) (29.06.2013)

Čekal jsem mnohem víc, než mi bylo předloženo. Navenek se to tváří jako děsivě šokující, přitom je to ale plochý a nevýrazný až hrůza. Herecký výkon hlavní hrdinky k uzoufání nudný, děs a strach veskrze žádný. Potenciál vyobrazení opravdového zotročení pod hrozbou fyzického a psychického utrpení tu je pohřben a nejnechutnějším okamžikem filmu tak je líbání hnusnýho palce u nohy. Vysvětlení nějakých prapůvodních motivací a pohnutek aktérů chybí, stejně jako sebemenší nahlédnutí do psychiky kohokoli z nich. Závěrečných 10 minut, kdy nastává prakticky klasický happyend, mě utvrdilo v tom, že o nadprůměr se rozhodně (bohužel) nejedná. (25.02.2009)

Mamka a taťka byly fakt hodně ujetí a to tak, že byli fakt psycho... Docela jsem to nečekal, že to bude takovej syrovej bezcitnej film. Pravda, je tady spíš víc zabíjení a krve, než deviantních zhovadilostí, ale ten, kdo to napsal, měl asi celkem silnej žaludek. No, mě to ale zase až tak nepřekvapilo, protože na podobná témata jsem psal na základce slohové práce. Ale musím uznat, že z tohoto žánru, tudíž uvěznení nevinnejch, hrátky s nima, mučení a zabíjení, to patří k té zajímavější půlce. A to hlavně kvůli taťkovi, kterýho si asi budete pamatovat do konce života. (20.03.2017)

Slabý exploitation, který k čisté zvrácenosti nabízí přidanou hodnotu v podobě zamyšlení nad rodinnými poměry - vše je však pouze na oko a celkový dojem vnímavého diváka není nikterak obohacen (milovníka exploatace už vůbec ne). Hlavní hrdinka se mi líbila - škoda její hlouposti (resp. tvůrců) - nepřijít na princip zavírání obyčejné karabiny. (06.09.2011)