Mamka & taťka

Jestli v Anglii uplatňují takhle svérázné výchovné metody, nedivím se, že nebezpečnost tamější mládeže stoupá. Podobný typ filmu nemám moc v lásce. Přes dílčí žánrová zpestření (oběť nějakou dobu nemůže křičet, většinu páchaného násilí přímo nevidíme) stoupli v mých očích Máma s Tátou teprve díky posledním minutám, kdy je systematická destrukce tradičních rodinných hodnot dovršena perverzní oslavou Vánoc. I takto lze poukázat na výsledky sociologických výzkumů. Rodiče ztrácejí autoritu, děti opouštějí domov, rodina se rozpadá. 65% Zajímavé komentáře: Flipnic, JFL (19.11.2010)

Tak tento film je nasiakli perverznosťou, psychickým aj fyzickým týraním a súťaživosťou, kto z deciek sa viac zapáči Mamke a Tatkovi a to splodí neraz špinavé zákernosti. Postavy boli nevýrazné aj sľubovaný drsný tatko, mi pripadal ako len silnejšie rozčúlený tučný ujo. Poviem to na rovinu, nebavilo ma to a dôvod je ten, že okrem pár rozrezaných častí tiel, kul vianočnej výzdoby, to bola nuda. Áno finále sa nieslo v krvavejšej rovine, ale ani to nedopadlo tak, ako som očakával. Pre mňa sklamanie asi som už moc rozmaznaný, ale čo už so mnou. (05.05.2015)

Čekal jsem mnohem víc, než mi bylo předloženo. Navenek se to tváří jako děsivě šokující, přitom je to ale plochý a nevýrazný až hrůza. Herecký výkon hlavní hrdinky k uzoufání nudný, děs a strach veskrze žádný. Potenciál vyobrazení opravdového zotročení pod hrozbou fyzického a psychického utrpení tu je pohřben a nejnechutnějším okamžikem filmu tak je líbání hnusnýho palce u nohy. Vysvětlení nějakých prapůvodních motivací a pohnutek aktérů chybí, stejně jako sebemenší nahlédnutí do psychiky kohokoli z nich. Závěrečných 10 minut, kdy nastává prakticky klasický happyend, mě utvrdilo v tom, že o nadprůměr se rozhodně (bohužel) nejedná. (25.02.2009)

Tak takovou maminku s tatínkem, jací jsou k vidění v tomto filmu, byste asi za rodiče nechtěli. Horor je o čtyřech pomatených zvrhlících, kteří dohromady tvoří jakousi rodinu s převrácenými rodinnými hodnotami. Kdo jim sedne na lep, tak to má spočítané. Rodinné řady nedobrovolně rozšířila i mladá dívka Lena, která si o členství v pošahané "famílii" nevědomky řekla na letišti, kde se v práci skamarádila se sympatickou vábničkou, od které přijala přespání na noc poté, co jí ujel poslední autobus. Pozvání do domu, z kterého není úniku, dívka záhy velmi lituje, ale když bude zvrhlíkům dobře sloužit, třeba si za svou poctivou službu vyslouží kuřátko a možná i telátko, ale jako připoutaná panenka k posteli bude těžce v komoře plakat a vytrpí si své. Považuji se celkem za otrlého diváka, ale tohle chtělo být tak moc zvrhlé a humusácké, až to vlastně bylo takové sterilní a bez pořádné napínavé atmosféry. Tím však nechci tvrdit, že by se to obešlo bez nechutností, ale úplně ne všechny dobře fungovaly a režisérova chorá mysl v domnění, že tohle diváka dostane na lopatky, si vůbec neuvědomila, že dneska už pár rozřezaných obětí už zase tolik nešokuje. Pravda, šokující scény se zde také hojně hlásí o slovo, ale je jich jen pár. Divák, který se přes ty šokantní scény dostane, pak vlastně hlavně vyhlíží, jak to s dívkou nakonec dopadne, a jestli přemůže ty nechutné bastardy a z domu hrůzy se jí podaří utéct, Konec byl velmi slabý a působil dojmem bezradnosti, jak příběh zakončit. A v podstatě ani nevím, jestli se mně film líbil, nebo ne. Z britských ostrovů opět zavál zvrhlý exploitation vítr, ale přes své poměrně realistické vyobrazení, moc se mnou nezamával. Příště ubrat absurdních scén a přidat více napětí. Perry Benson byl odporný tatínek. 60% (19.03.2011)

Mum & Dad ve všech ohledech připomíná řadové exploatační filmy ze zlaté éry žánru, tedy 70. let minulého století. Tyto snímky se vyznačovaly lákavou premisou, která sama o sobě do kina nalákala diváky, a lehkým komentářem k dobově aktuálním sociálním či politickým fenoménům (zde polští gastarbeiteři v Anglii). Nicméně samotné zpracování filmů tyto dva potencionálně nosné prvky důkladně nerozvádělo, laciné pojetí speciálních efektů na místo působivosti občas dosazovalo pobavení a okaté pokusy o symbolismus zase snímky často podkopávaly kvůli nepatřičnému a strojenému zumělečťování. Za použití stejných prostředků sice vznikla fenomenální a dodnes výmluvná díla, ale právě i ohromné množství průměrných (tedy nikoli špatných) snímků, které z anotace, reflexe či analýzy znějí mnohem šťavnatější a nosnější, než opravdu jsou. To je bohužel i případ Mum & Dad. (01.04.2009)