Hačikó - příběh psa

Jedna z mála výjimek, kdy se remake povedl více než originál (kdo chce porovnávat, originál najde v Levných knihách ve zrůdném růžovém obalu a pod krycím názvem "Věrný pes Čiko"). Tohle je jeden z nejsmutnějších filmů, jaký jsem kdy viděl. Doják je to prvoplánovitý, ale velice účinný, i díky výborné Kaczmarekově hudbě a hlavnímu psímu představiteli, který by měl za ty smutné kukuče dostat zvláštního Oscara (i když jich asi bylo víc). Akita je skutečně nádherné plemeno, a to nejsem pejskař. Skutečný Hachi má v Tokiu tuto sochu, hned vedle té křižovatky s rušným přechodem pro chodce, která musí povinně být v každém filmu odehrávajícím se v Tokiu. (05.03.2010)

Hallstrom zase tlačí na to, aby byly slzy za každou cenu, ale dělá to tak přirozeným a nenuceným způsobem, že za to nelze nedat palec nahoru. Based on true story přiběh mezi pánem a psem je podaný bez zbytečného sentimentu, bez přebytečných kýčovitých emocí navíc, jinými slovy úsporně akorátní. V půli filmu budete držet pěsti a fandit, aby se téhle idylické rodince v idylickém maloměstě, kde se všichni mají rádi a všechno funguje, zastavil čas a to dobré bylo napořád. Ač je to nereálné. (28.05.2017)

Akita je plemeno určené pre ruky skúsených chovateľov, ktorí majú za sebou roky práce s tvrdohlavými a sebavedomými psami. Hachika hrali vo filme tri psy plemena akita, pretože cvičitelia neboli ochotní riskovať s niektorými psami scény, kde by nemali psa pod kontrolou. Samotný Richard Gere popisoval, že jeho prvé stretnutie s dospelými psami, s ktorými mal ísť pred kameru, bolo skôr o strachu a bol upozornený, aby s nimi na začiatku ani neudržoval očný kontakt. Mne sa táto americká verzia filmu páčila viac ako japonský originál, lebo je tu krajšie zobrazené to puto so psom. Ale aj tak je na hlavu, že dopyt po psoch plemena akita sa tak zvýšil hneď po premiére. Útulky sa plnia, ale tvrdohlavý akita akceptuje iba jedného pána za život. Preto Hachiko čakal svojho pána 9 rokov a odmietal pomocnú ruku od iných. Každý vyhodený akita je mŕtvy akita. (16.04.2017)

Komentář obsahuje nejeden SPOILER. Hachiko je další z řady vyděračských snímků, stavící na kouzlu čistoty vztahu roztomile koukající a účelně knikající psovité šelmy k jejímu pánovi (viz, nebo možná radši ani neviz Marley a já ). Ovšem, vezmu-li to kolem a kolem, o čem vlastně celý film je, že: chlapík najde štěňátko - ze začátku ho nechce, brzy ale zjistí, že ho vlastně strašně chce, následují desítky minut ťuťuňuňu záběrů na bujaře skotačící dvojici, pak chlapík umře (ach) a až do konce snímku všichni svorně slzí a trpí – psisko hlavně (fňuk fňuk). Chápu, že je snímek inspirován skutečnými událostmi, ale to nic nemění na faktu, že je Hachiko postižen zhoubnou chorobou, jejíž “projevy” je možno dohledati ve výkladových slovnících pod pojmy stereotyp a klišé. (10.03.2010)

Poslední půlhodina = permanentní ždímačka slz. Na to je třeba být připravený, nemáte-li srdce z kamene. Hachiko má vše, co výborný, upřímně dojemný dramatický snímek potřebuje: sympatického hlavního hrdinu (pes), sympatického sekundanta (Gere), bááječnou hudbu, přijatelnou stopáž, a... je to přece podle skutečnosti! (22.08.2011)