Tajný život včel

Z adaptace románu Sue Monk Kiddové vyznívá, že afroamerická minorita je prostě „lepší" než bílá většina. Ne, není to rozbuška pro rasové nepokoje, Tajný život včel si může dovolit fandit jedné straně, protože se vrací na americký jih 60. let, kdy byl rasismus bělochů stále ještě posvěcený zákony. August plní roli přirozené hlavy celé komunity, May je kráska štítící se svatby a June duševně nemocná citlivka. Všechny jsou nicméně tak hodné, až z nich láskyplnost vyzařuje snad až do vedlejšího okresu. Do filmů jako Tajný život včel se člověku ani nechce tepat. Jsou přesně takové, jaké chtěly být. Včely se nestydí za sladkobolnost, naopak se hrdě hlásí k hřejivě lidskému způsobu vyprávění, kdy se nahlas vyslovují velká moudra. Pro diváka navyklého na cynické, nekorektní nebo drzé filmy je to hotový alternativní vesmír, jenž by při trochu horší konstelaci mohl ublížit. Ale neublíží. Tajný život včel oslovuje jasně definovanou skupinu a dává jí to, co si žádá. Zacílení na konzervativní diváky se zájmem o člověčinky by ovšem bylo vágní. Film proto na domácím trhu atakuje hlavně afroamerickou komunitu, resp. tu starší, sentimentálnější a něžnější část z ní. Pro producenty jsou věřící černoši velmi lukrativní podmnožinou divácké obce, podobně čitelnou jako děti civící na Disney Channel a pak platící za Muzikál ze střední a Hannah Montanu. Tajný život včel však naštěstí nepřináší úplně tupě hřejivou podívanou; dokonce překvapí inteligentním scénářem a suverénní hereckou sestavou. Právě ta zajišťuje snesitelnost medového projektu. (08.06.2020)

Slušné dramátko období dospívání, které velmi konvenční romantické nástroje využívá uměřeným způsobem a v souladu s příběhem a důrazem na obrazovou složku, jež dává prostor postavám pro rozvíjení nenuceně uvěřitelného stylu v duchu "moštárny". Ženský film, na který můžou být tvůrkyně a tvůrci pyšní. 3-4* (24.08.2014)

Film je v první řadě velmi pěknou a věrnou adaptací knižní předlohy. Představitelky hlavních rolí jsou typově výborně obsazené, neumím si představit lepší herečky pro roli Lily ani August Boatwrightové (Queen Latifah ráda vidím v témeř každém filmu a ve Včelách se opravdu stala doslova zhmotněním rodinného krbu). Taky nevím, ve kterém filmu se naposledy sešlo trio tak skvělých zpěvaček a nebyl to muzikál (i když nikdy neříkej nikdy, kdyby Queen Latifah, Alicia Keys a Jennifer Hudson své role zazpívaly, nemuselo by to být vůbec špatné,ne?...:) Takže film pěkný, za srdce chytí, ale do pěti hvězdiček mi něco scházelo. Možná jsem byla ochuzená o pár překvapení z dějových zvratů, tím že knihu znám. Ale rozhodně bych se jednou ráda po konzumaci spousty medu uložila k polednímu spánku ve stínu domu sester Boatwrightových, natřeného barvou jako Pepto-Bismol... (02.05.2009)

Ale tak, snést se to vcelku dalo. Dráma z doby šedesátých let, kdy Amerika byla ještě těžce rasistická, ale černošská menšina začala vystrkovat drápky. Moc filmů z tý doby není a tenhle je trošičku vyjímkou, kde se sešly docela zajímavá jména. To je hrozně těžký o těhlech dramatech něco řikat. Většinou jsou všecky na jedno brdo, ale špatný taky nejsou. Prostě ze života a otázka je, jestli to zaujme nebo nudí. Každý příběh je totiž pro každého individuální, a mě tenhle vcelku zajímal, ale ruce pryč od té doby spátky do reality. (13.10.2009)

Scénář: Gina Prince-Bythewood .. Netradiční prostředí (včelí farma), tradiční dobové potíže (rasově laděný venkov šedesátých let) a výborná Dakota Fanning (kruci, tohle že je to talentované/uječené dítko Dakota? Tři roky jsem jí neviděl a ten progres jde poznat). Slastný odér nezpůsobuje jen neustálá přítomnost medu, ale především příběh o hledání a silná herecká sestava. (15.04.2009)