Jestřábí žena

Dobrý pocit z Jestřábí ženy mi vždycky dokonale zkazí dokonale nepadnoucí hudba Adrewa Powella! Popík osmdesátých let ve fantasy odehrávající se někde ve středověku? To by možná pasovalo Monty Pythonům. Něco podobného málem potkalo také Barbara Conana, jenomže John Millius si prosadil svou a Basila Poledourise. Nejvíc mě zaráží, že ostřílený bard, jímž Richard Donner bezesporu je, tohleto dovolil nebo dokonce sám vymyslel. Film je jinak velmi pěkný, ale tahle hudba zanechala na jeho tváři tak hrůzostrašnou jizvu, že mnohdy musím odvrátit zrak. Naštěstí v něterých scénách je hudba opravdu vynikající. (21.05.2002)

Na vrchol žánru sice Jestřábí žena nedosáhne, ale přesto jde zejména díky silnému obsazení o slušný nadprůměr. Temná středověká atmosféra a záměrně provokativní barevná stylizace, kdy se dobro halí do černé, zatímco zlo do bílé barvy, dělá z tohoto snímku zajímavý kousek. Každopádně příběh funguje a film nepůsobí nijak lacině, což ve fantazy není zdaleka pravidlem...Celkový dojem 75 %. (22.12.2007)

Působivý pohádkový příběh s místy tak nevlídnou atmosférou středověku, že to vypadá jako vystřižené ze Sapkowského. Zbytek je poctivě odvedeným řemeslem, které si diváka udrží po celou dobu, jak je to ostatně u Richarda Donnera obvyklé. Hudba od neznámého Andrewa Powella je občas lehce laciná a nevhodná, ale po většinu času děj velmi dobře podkresluje a v záběrech naplno využívajících nádherné exteriéry plní svoji úlohu způsobem zcela rovnocenným s daleko slavnějšími skladatelskými jmény. No a Michelle Pfeiffer je prostě nádherná;) 80% (23.03.2003)

Ta moje paměť nespolehlivá zase věděla nejlíp. Z dětských let si Jestřábí ženu pamatovala jako šeptavou, osudově temnou a atypicky brutální podívanou. Temnou a šeptavou nejspíše kvůli mizerné kvalitě naší VHS kopie a zbytek dojmů byl patrně ovlivněn tím, že po celém filmu zbyly v hlavě hlavně svérázné scény přeměn a hlavně osudově gotický závěr. V tom najednou utichnou příšerné syntetizátory i nesnesitelný Broderick a do chrámové ozvěny zní jen třískání těžkých mečů a dopady kopyt na kostelní dlažbu. Přičemž tenhle téměř nemluvný závěr trvá snad dvacet minut. Stejně tak zde i po letech funguje tragická postava záporného biskupa, který zaprodal svoji duši Ďáblu z důvodu chorobné sžírající lásky, nikoli kvůli světovládným ambicím či něčemu takovému. Obecně ta obrovskost lásky v tomto filmu je úctyhodně funkční nato, že z podstaty zápletky obsahuje minimum společných konvenční scén projevů citů. Škoda přeškoda, že to musíme sledovat z pozice užvatlaného kapsáře skrze kýčovité a scénické výjevy a hraje do toho to, co do toho hraje. (02.02.2021)

Ten příběh je hezký, casting příjemný (krom toho shrbeného Čenského záporáka), ale bohužel, celé to dost sráží forma, která silně pokulhává. Návaznost scén je někdy hodně krkolomná, třeba hned první výměna z noci (Pfeiffer) na den (Hauer) působí, jako by tvůrcům úplně vypadl celý kus filmu, to jsem chvíli přemýšlel, jestli mi něco neuteklo, ale vážně je to tak brutálně utnuté. Celé to korunuje naprosto nehodící se synťákový bigbít jakožto soundtrack. Je to škoda, opravdu mohlo jít o fajn fantasy. (27.01.2024)