Dvě Cecilky

Milá stará černobílá televizní pohádka s jednoduchou studiovou výpravou a kvalitním hereckým obsazením. Na jejím technickém stavu dosti zapracoval čas. Snad proto byla v roce 1986 znovu natočena, tentokrát v barvě pod názvem O štěstí a kráse. Krakonošova výměna dívek má v sobě výchovné ponaučení, jak bývá u pohádek zvykem, ale nevím jestli to funguje ještě dnes. Plácnutí přes zadek by bylo v současnosti zřejmě trestné. (25.02.2016)

Opět pohádka pro pamětníky a znovu dobří herci, hezká hudba udělají své. Zde je vše ještě okořeněno podmanivým kouzlem Krkonoš a Krakonoše samého. Přestože nápad se záměnou není zrovna z nejoriginálnějších, pohádky z tohoto kraje jsou jedny z nejkouzelnějších. A navíc filmaři používají i tehdy běžný jazyk. (30.11.2020)

Po druhém zhlédnutí musím přidat hvězdičku a upravit komentář. Od Krkonošských pohádek nejde nemít slabost pro místní nářečí a kyselo. A když pantáta Krakonoš rozhodne, že na svatýho Vauřince vymění dvě Cecilky, musí to tak být. Jen z toho jde Kubíčkům hlava kolem a tatínkové pochybují o duševním zdraví svých dcer. O štěstí a kráse mám moc ráda, ale nevím nevím, jestli je Cecilky časem nepředhoní. Napoprvé jsem označila kouzla za stupidní, napodruhé jsem se skvěle pobavila. Slyšet zaklínadlo "otoč lžíci, utři déržku" se nestává každý den. (úprava 8.8. 2012, 4 roky po první zhlédnutí) (08.07.2008)

Československá televizní pohádka podle lidových krkonošských motivů, v níž dojde k záměně zlomyslné a nevychované princezny a pracovité a milé dcery z tkalcovské chalupy. Obě dámy se shodou náhod jmenují Cecílie a onu záměnu má na svědomí Krakonoš v podání V. Mareše, kterému se nelíbilo jejich diametrálně odlišné chování. Pohádkovou dvojroli si zahrála H. Maciuchová a výborně se jí povedlo zdůraznit zejména rozdíly v povahách obou slečen. V milé pohádce se hovoří podivným krkonošským nářečím, což některým hercům příliš nešlo přes ústa, avšak co je s podivem, místním dialektem mluví i pan král L. Pešek. V dalších rolích se objevili nápadníci obou Cecilek, taktéž se stejným jménem Kuba, a to vznešený zámecký jinoch J. Hanzlík a mladý vesnický tkadlec J. Satoranský, jenž se se svojí partnerkou objevil v pozdějších legendárních Krkonošských pohádkách. Otce Cecilky z chalupy ztvárnil J. Moučka. V pohádce se vyskytují pěkné hudební melodie od Z. Lukáše a texty k nim napsal S. Kinzl. Černobílá pohádky V. Jordánové působí velmi příjemně, avšak ukvapený závěr mi mírně pokazil celkový dojem, a tak se domnívám, že tři hvězdy budou pro tuto pohádku maximum. (24.08.2018)

Studiová pohádka, krkonošské nářečí českým hercům nešlo z pusy. Uhuhňaný Moučka. Satoranský a Maciuchová byli pak rozhodně lepší ve večerníčcích. Pro dnešní děti těžko sledovatelné i poslouchatelné. Princezna přemalovaná, poplatná době vzniku, ale děsná. Infantilní hraní s panenkou u dospělých ženských také směšné. Krakonošova výměna měla poukázat na chování, úctu, pracovitost. No, nevím. Podle mne mělo takové dílo raději zůstat v archivu. * nechávám za to výchovné plácnutí , navzdory Džamile si myslím, že v některé situaci nezaškodí. U některých dětí obzvlášť… (04.07.2008)