Nezapomenutelná láska

Ještě v půlce filmu jsem chtěla dát čtyři nebo pět hvězdiček. Ale pak se to někde zvrtlo. Nechápala jsem chování hlavní hrdinky, ani smysl těch tří (!) hudebních čísel. Jako by se duch romantického filmu vytratil. Deborah Kerr a Cary Grant jsou pěkný pár, a jsou výborní ve svých rolích. Trochu přeslazený závěr, kdy jsem strávila pět minut hlasitým "tak mu to konečně řekni", aby na to nakonec dost krkolomně přišel sám, to zkazil úplně. Je to škoda, i proto, že spousta postav byla jen velmi mlhavě načrtnuta v pozadí, a motivace a chování některých z nich mi unikaly. Ale i tak bych to dala za tři a půl, už kvůli tomu kouzlu Granta a Kerr, kteří film vyzdvihávají hodně vysoko. (06.06.2009)

Film zmiňovaný v krásném Samotáři v Seattlu jako nesmrtelná romantická klasika. A já u toho třikrát usnul, jak to pak mám hodnotit? Nezapomenutelná láska je prostě 50s romantika se vším všudy. Žádný civilní vztah, (skoro) žádný odlehčující humor, jen naprudko vypálený patos a sentiment. Zestárlý seladon (Grant) potká na lodi pomalu stárnoucí ženu (Kerrová) a přestože mají oba partnery, vášnivě se zamilují, k čemuž pomůže i návštěva v nádherné zahradě u babičky. Slíbí si, že jestli to vydrží, za 6 měsíců se sejdou na vrcholu Empire State Building. A pak přijde zvrat SPOILER - ji při cestě na k mrakodrapu srazí auto, on o tom neví... no jako z toho nejhoršího z českých prvorepublikových kýčů. Samozřejmě to bylo hezky natočené, dobře zahrané, pěkná byla i hudba, ale prostě mě takové červené knihovny bez odlehčujícího humoru neberou. (08.10.2020)

Některé vztahy začínají jako tornádo, které vás střemhlav pohltí do víru. Jiné jako pramínek čisté vody sveřepě nahlodávající skálu věrnosti. Nezapomenutelná láska stojí rozkročena mezi oběma břehy. Vlny ji smýkají od situační taškařice přes verbální hubačinky do peřejí seriózního dramatu se sociálními obrysy. Leo Carey snad tušil, že jeho dramedie na lodních prknech, která znamenají svět anglických mlh i newyorského smogu, je labutí písní comedie del´ amoure, anachronismem v době, kdy je vypuštěn první umělý satelit do vesmíru. Jak příznačné, že coby jeden z vrcholů staromódní citové sinusoidy používá mrakodrap. Gesto minulého času, v němž koncept filmové lásky neznal propast času a prostoru, ožívá na sto způsobů v mužných vráskách třiapadesátiletého Caryho Granta a zve nás na poslední vzpomínkovou plavbu historickým modelem. Cynici na horní palubu, plátěné kapesníky s monogramem s sebou. Už slyším poslední lodní sirénu. Nezmeškejte ji. (05.01.2008)

Po pětileté tvůrčí přestávce se Leo McCarey vrátil na režisérskou stoličku, aby natočil své poslední mistrovské dílo (bez jakéhokoliv přehánění). Nezapomenutelná láska míchá humor se sentimentem téměř v ideálním poměru (ano, konec je mírně přeslazený). Navíc je třeba ocenit vynikající výpravu (ty barvy!) a herecké výkony Granta a Kerrové, kteří šarmem rozhodně nešetří a dohromady tvoří nádherný pár. (25.12.2007)

Na luxusní lodi to mezi seladonem a madam zajiskří, že to ani vidět není, ale scénář to praví. Přesto, že jsou na souši zaháčkovaní do bohatých sponzorů, dohodnou si spicha za půl roku na vrcholku Empire State Building a mezi tím vystaví svou lásku lakmusovému papírku - rozejdou se s partnery, plivnou si do dlaní a zkusí si sami, zač je chlebíček. Pár měsíců uplyne jak voda a .... Tenhle prehistorický Hollywood mám ráda a jsou chvíle, kdy si naložím romantiky vagón, ale tohle bylo sladší, než dokážu uvézt. Pasáž, kde žulící se dvojice stojí u klavíru, na který bábrlinka hraje tklivou melodii a významně pomrkává, vyžadovala notnou dávku ovládání, abych nezařvala. Při mazaně vymyšlené scéně v dojemném závěru, kdy Grant otevře dveře a "corpus delicti" je vidět v zrcadle, bylo pak vše odpuštěno. (21.07.2007)