Obsahy(1)
Druhý záznam představení stand-up komika Dylana Morana, tentokrát z Londýna. Jeho zvláštní postavení ke všemu znovu napadá řadu témat, ať už stejných jako v předchozím představení, ale s novými vtipy, nebo úplně nová témata. "Cynický" Ir zasahuje znovu a je vidět, že i Londýňané jsou nadšení. (c.tucker)
Recenze (85)
Aby nebyla mýlka, Dylan Moran je mnou velmi oblíbený šoumen, ale tahle šou mu moc nesedla. Připadlo mi, že to musela být tak pětadvacátá repríza toho samého a už ho to nebavilo opakovat dokola, tak to flákal, anebo občas i trošku improvizoval. Ty vtipy pak nebyly dotažené, některé věci ani nedořekl, roztržitě skákal z témata na téma, prostě to nebyl on. Jeho pořady před tímto i po něm jsou naprostou jiné kafe. Tuto show rozhodně nepovažuji za vhodnou k seznámení s Dylanem Moranem...60% ()
Akože, totálna špička medzi stand-upom. Musíme si priznať, že toto je naozaj majstrovské dielo. Odporcom poviem len toľko, že nemôžme porovnávať 10minútové skeče a výstupy niektorých komikov, ktorí povedia jeden vtip a idú domov. Toto má gradáciu, pointu a celé je to pohodové, jednoduché a úderné. A to je to, vo co go. 85%. ()
I think, L i k e, T o t a l l y is even more stylish than M o n s t e r and this is Moran´s c o n t r i b u t i o n . t o . p s y c h o a n a l y s :_________ „Tahle agresivita je fakt běsná... A potkáte ji všude... Jako možná si myslíte, že jste naštvaní na toho nemožného řidiče. Ale pravděpodobně to bude něčím jiným...Něčím z vaší minulosti... Možná jste podvědomě naštvaní na svoji matku. A tak ve svých 45 letech skončíte uprostřed ulice a zběsile ječíte...Takové chování musí mít nějaký důvod. [...] Možná si vzpomínáte na své dětství: Sedíte sami v kuchyni, soumrak přechází v sametovou noc, z dáli se ozývá křik dalšího dítěte a vy jste sami, protože právě nadchází zvláštní čas, kdy dostanete puding celý jen pro sebe. Ve dveřích se objeví vaše matka v šatech z padesátých let a voní po magnoliích a sušenkách... Postaví před vás puding a vy si přitáhnete židli a pak se objeví takový ten staromódně vypadající nanukáč... Takový, co se musí nakrájet nožem na chleba dřív než se rozpustí do oceánu sladkosti... Vy rozrušeně zvednete svou malou vidličku, zaboříte a vytahujete ten první kousek... A pak, a pak sklapne past! Past plná japonských pavouků-bojovníků... A ona si zapálí sirku o své předloktí a vyhodí vás do předsíně, abyste tam tančili pro peníze. A s tím se nikdy nevyrovnáte...To prostě není možné..." ()
Nevydrží to - na pódiu musí kouřit, jíst, pít. Sice se míň cuchá, ale zato častěji ztrácí nit. A zase všechno, i ty zdánlivě dobré věci, představuje vždy především z té temné stránky. Ale, bože, já ten jeho svéraznej pesimismus TÁK ZBOŽŇUJU! I tu nevyzpytatelnost, s kterou láme jedno tabu za druhým. Obzvlášť to jeho "And then the cage comes down!" zvolané zrovna když už to vypadá, že aspoň na půl minutu doopravdy zvážněl. Ale u něj to skutečně není potřeba, on ta životní moudra pronese i s burácivým smíchem publika v pozadí. ()
Kompaktnější a konzistentnější Monstrum. Jako by tentokrát byly vymezeneny hranice, mezi kterými se bude Dylan pohybovat... a díky tomu působí Like, Totally jako silnější celek, ne tolik syrově upřímný jako Monster, ale zase víc drsnější a celistvější. Pro mne osobně lepší představení než v Dublinu, za což možná může neupejpavost jednoho velkohubého Ira, kterej si neváhá do držky vzít cokoliv a kohokoliv. I na Arnolda dojde řada... ()
Zajímavosti (2)
- Po posledním představení v Austrálii odcházel Dylan Moran z pódia ochraptělý a skoro bez hlasu. (TheJoker)
- Dylan v tomto vystoupení použije slovo "fuck" či jeho variace celkem 27x. (dddddavidddd)
Reklama