Štvanec IRA

Čas od času i Subjektiv podlehne síle tématu a udělí filmu lepší hodnocení jen proto, že přijatelně koreluje s historií a věčnými tématy lásky, rodiny, přátelství a boje dobra proti zlu jen občas a vcelku decentně skutečnost přikrášlí. Tedy tím posledním možná trochu víc. Že snad tolik nevidíme strach, s kterým se McGartland musel potýkat, že pochyby, zda pomáhá či spíše zrazuje, tu tolik nevystupují...? Dalo by se najít leccos. Všechno odpouštím. Jednou i já mohu s trochou patosu prohlásit: "Martin McGartland je inspirativní hrdina, inspirativní ve své skutečnosti, v tom, že jeho činy jsou činem člověka, který se jen ve správnou chvíli dostal na nesprávné místo, nikoliv činy nadčlověka, superhrdiny." Čest. Slabé ****. (12.05.2010)

Filmy o informátorech mají ten problém, že můžete zlámat dvacet tužek nad scénářem a stejně vám vyleze to samý, co už tady bylo v jinym filmu tohoto typu. Ten postup je vždycky takřka totožný - chlapík nesouhlasí, pak teda jo, vypadá to žůžově, zamiluje se, někdo začne něco tušit, žena začne něco tušit a kapitální průser. Fifty Dead Men Walking vsadilo na sychravý Severní Irsko a nasranou IRA, což u mě funguje vždycky (mám rád tematicky evropskou guerillu). Je šedivo, občas se dá ohřát o hořící auťák, úzké cihlové uličky a všudypřítomné ploty a vojsko s L85A1 v rukou (jedna z nejkrásnějších zbraní vůbec). Funguje to a člověk je schopný opustit i tu hopsa hejsa kameru v dramatických scénách. Fifty Dead Men Walking funguje - je zpracován precizně, režie nepadá do rutiny a paranoidní inferno druhé půle skvěle graduje. Spokojenost. (01.02.2011)

Filmy založené na skutečných událostech to mají lehčí, protože divák si je automaticky připustí blíž k tělu ("Páni, člověče, tohle se fakt stalo!" efekt). Kari Skoglandová si ještě pomáhá tím, že film je natočen velmi syrově (krev, jizvy, zlomeniny, nějaké to mučeníčko) a autenticky. Člověk by od režisérky Dětí kukuřice 6 nečekal tak civilní a morálně znepokojivý film. Akce IRA (a vlastně i britské MI5) byly pěkné svinstvo a fakt, že události ve filmu se staly cca před dvaceti lety v západní Evropě, stačí k tomu, abyste nevěřícně vrtěli hlavou. Skoglandová se rozjíždí pomalu a přiznávám, že v první polovině filmu jsem místy ztrácela pozornost. Moc se tu mluví a děj je chvílemi nepřehledný. Vynahradí to skvělá druhá polovina a hlavně napínavém finále - a napínavém vcelku netradičně, uvidíte sami. Jim Sturgess zahrál hlavního hrdinu se všemi odstíny šedi lidské povahy a je přesvědčivý v každé minutě. A Ben Kingsley - wait for it - je skvělý! V takhle dobré formě jsem ho dlouho neviděla. Nejsem si úplně jistá, že si na tenhle film za pár let vzpomenu, ale těch 117 minut rozhodně nelituju. 70 % (20.10.2009)

Housenkám pod nosem (knírek) jsem nefandila nikdy (snad jen když mě bylo pět). Ale IRA jsem fandila po celý svůj život, kdy jsem se o této radikální skupině doslechla. Po jednom referátu na střední škole jsem názor taky nezměnila....nu...až doteď. Nejprve musím podotknout, že i přes to, že dávám 5*, pro mne bylo obrovské zklamání, jak moc pro-britský tento film je. IRA je zlá, IRA zabíjí lidi...no a Britové taky...ale IRA jich určitě zabila víc. Moc velká škoda, že snímek není více nestranný. Ale zbytek je naprosto úžasný. Drama, občas komedie, thriller. Což je asi všechno, co by film s danou tématikou měl mít. Líbí se mi, že snímek začíná následky toho, co se poté odehrává ve filmu a vytváří tím takového Uroborose, který se na konci filmu zakousne do ocasu a je zase na začátku (a taky tam Jim nemá housenku pod nosem). Navíc nejde o žádný doják s dlouhými zpomalenými scénami a plačícími ženami a s americkou hymnou hranou v pozadí. Ne, FIFTY DEAD MAN WALKING je spíše dokument nebo film natočený skrytou kamerou. Bez komentářů, bez prostřihů, bez stmívaček. Prostě suchá realita. Do filmu jsem byla schopná se tak položit, že jsem na konci byla dokonce strašně naštvaná, že Martin McGartland nebo alespoň jeho good-cop kamarád Dean (Ben Kingsley) nemohli dát alespoň McGartlanodově přítelkyni vědět, že žije. Jen to. Ani kde je, co dělá atd. Jen že je naživu. Když se na to zaměříte z obou pohledů - jak Martina, tak jeho přítelkyně - je to pěkně nas*ání hodná situace. A o to horší je, že se to dělo, děje a dít bude. Nemůžu říct, že zrovna díky tomuhle filmu u mě IRA klesla, ani nemůžu říct, že jim teď o to více fandím. Stejně je to vždycky stejné...jen na začátku víte, za co bojujete. Později jdete jen automaticky s davem. Skvěle obsazený film se všemi prvky dramatického thrilleru, které jsou potřeba. Jimmy Sturgess a Ben Kingsley mají velkou zásluhu na tom, že si tenhle film budu pamatovat do konce života. Takže 100%... "Óglaígh na hÉireann". (06.01.2011)

Pokud hodnotím film (režie, herecké výkony, kamera...), pak dávám čisté 4*. S postavou Martina McGartlanda (Jim Sturgess) mám ovšem jistý problém. I z filmu je znát, že jeho kroky nebyly vždy vedeny pouze zájmem o záchranu "nevinných" (když pomineme fakt, že žádný konflikt nemá jen vinné a nevinné - že nic nelze nahlížet černobíle...; a že nakonec zůstávají jen oběti). Za své "služby" inkasoval McGartland nemalé peníze (stejně jako za svoji knihu a práva na její zfilmování). Po proklikání webu se třeba z BBC News lze dozvědět, že McGartlandova bývalá přítelkyně, matka jeho dvou synů, jej obvinila, že na děti vůbec žádným způsobem nepřispívá. Kde je pravda, nelze samozřejmě vědět, ale nic to nemění na faktu, že s postavou Martina McGartlanda se nelze zcela ztotožnit. Není (černobílým) kladným hrdinou. (17.07.2010)