Ondine

Tak tohle je naprosto největší překvapení roku 2009!!! Teda, k jakému roku se to bere, když jsem film viděl až teď? Překrásný mix romantického, čistého světa dětské duše se složitým a krutým světem dospělých (definitivně doufám, že nikdy nedospěju). Řeknu to naplno a pravdivě, jako u zpovědi - ano, opravdu jsem se tentokrát modlil, aby byl hepyjend!!! A jestli nakonec byl, to se přesvědčte sami ;) Mimochodem, miluju hudbu Sigur Rós - a tady se mi jí dostalo požehnaně. Pro mne naprostá srdcovka, další nádherný film z roku 2009. (22.03.2011)

Chápu, o co Jordanovi šlo - vyvolat v divákovi nejistotu a pohrávat si s jeho důvěrou v pohádkový motiv. Ale já mu to nežrala ani minutu. Chování postav je místy nelogické a chemie mezi Farrellem a kráskou Alicjí Bechledou nefunguje (spíš se tu hraje na vztah mezi dospělými a Syracusovou dcerou, ale ta nedokáže zaujmout a není dvakrát sympatická). Popravdě - rozuzlení jsem skoro odzívala, protože k příběhu jsem si prostě nenašla cestu. Na druhou stranu nemůžu říct, že by Ondine byl špatný nebo odfláknutý film. Pokud se naladíte na jeho podivnou poetiku (rozhodně tu nemluvím o roztomile podivné poetice ve stylu starého Tima Burtona, spíš o depresivní, vlhkou, šedivou poetiku irské pracující třídy!), můžete si film užít. V opáčném případě - a pokud jste muž - si pravděpodobně užijete jen Alicjiny křivky. (10.07.2011)

„Misery is easy. Happiness you have to work at..“ Bylo, nebylo, za devatero horami a devatero řekami Tullamore Dew vytáhl Cirkus Farrell z moře selkie (panna to zjevně nebyla a to nejen kvůli absenci ploutve v dolní polovině těla).. Vtisknutí problematické irské duše, islandská pohlazení, nevhodně zvolený „pošmourno“ filtr a klíč Hanse Christiana Andersena, že není krásnějších pohádek než těch, které píše život sám. A kdyby Neil Jordan více využil divákovu představivost, žili by všichni v mém srdci šťastně až dodnes.. (03.04.2017)

Fantaskní (ale bohužel ne úplně fantastická) romantika, která zaujme hlavně svojí zvláštní atmosférou. Něco mezi pochmurným severským dramatem a mystickou pohádkou. Já teda nejsem zrovna člověk, kterej by ulítával na pohádkách, ale Ondine mě hned první scénou zvláštním způsobem uchvátila tak, že mi počas filmu nedělalo nejmenší problém uvěřit na mořské panny, rusalky, vodníky, hejkaly a další pohádková stvoření. V závěru jsem byl skoro až smutný, že to skončilo tak, jak to skončilo. No nic, vracíme se do reality, ale výlet to byl pěkný. (01.09.2010)

Příběh téměř pohádkový, s nádhernou Alicjou, mužným Colinem a talentovanou Alison, kde mi bylo potěšením věřit všemu, co se nabízelo - i když vím, že konec asi musel dospět do reálu, chtěla jsem se nechat unášet mořskou záhadou až do závěrečných titulků a v hlavě si nechat doznívat selkijský zpěv tuleňů i falešnou iluzi, že takové věci se zkrátka mohou stát... (03.01.2012)