Neporazitelný: Vykoupení

Když se pan Adkins tři měsíce neoholí a vytáhne ze svého "hereckého" arzenálu dokonalý přízvuk východoslovenského cigoše, nevypadá už sice jako HomoNinja, nicméně do drsného ruského vraha má asi tak daleko, jako transvestita k machismu. Šilhavý Kolum-bijec s výrazem Jona Lovitze, který si vždy, než někoho kopne do hlavy, s chutí vystřihne trojitého odpíchnutého Rittbergera, je strašlivým soupeřem tak akorát pro Tomáše Vernera. WCJD už se zajisté neuroticky škrábe na své bouli a v kokainovém rauši sumíruje rozkošnou žalobičku na tento bezostyšný plagiát psychologického dramatu "Když Krvavý sport potkal Souboj cti". (26.05.2010)

Tento film je taký malý návrat o 15-20 rokov. Opäť Rus a Američan. Teraz si všetci nachvíľu poplačme, pretože sme sa nenarodili ani v jednej z týchto krajín...Ruský bojovník Boyka je celkom sympaťák, len škoda, že ten úsmev v závere neukázal skôr. Väzenské katovačky, to nie je nič nové. Je fajn, že sa film na nič nehrá a výsledok uspokojí predovšetkým nadšencov bojových umení. Mnohí ospevujú výborné bojové scény. Choreografia je síce pekná, ale je to iba na efekt. Takýto boj nemá so skutočným veľa spoločného. Tie nespočetná saltá, premety, piruety, odpichnuté štvorité rittbergery či trojité salchovy, to je na mňa trochu moc, zvlášť v porovnaní s bojom aký predvádzal Tom Hardy vo filme Warrior. Ešte aj po zásahu do ksichtu a odpľutí litra krvi si musí urobiť vo vzduchu otočku...Veľmi to pripomína filmy z 90-tych rokov, najviac asi Krvavý šport s JCVD. Vôbec mi nesedela rapová hudba v súbojoch. Možno v uliciach veľkomesta, ale nie v ruskej väznici. O Americkej pomoci v závere ani nehovorím. Nemám nič proti takýmto filmom, len musia ponúknuť niečo navyše ako napr. spomínaný Warrior alebo Eastwoodove Million dollar baby. Na pozretie fajn. 60%. (23.01.2013)

Máme tu Scotta Adkinse opět jako Boyku ze dvojky. Tentokrát jako hlavní hrdina. Stejně jsem mu trochu fandil i ve dvojce, kde byl v záporné roli. Příběh filmu je ještě jednodušší než ve dvojce. Tam mi přišel o trochu lepší než zde, ale nevadí. Film vůbec nenudí, po celou dobu je na co se dívat. Souboje mimo ring zde jsou také, třeba venku, kdy Boyka dostane k zemi pár dozorců. Ringové souboje jsou opět perfektně natočené, je jich dost. Adkins opět předvádí své skvělé bojové umění. Jeho bojové kousky jsou naprosto perfektní. Režisér si dal opět záležet, aby co nejdokonaleji natočil bitky - opět se povedlo. Herecké obsazení je na tom dost dobře. Neměl jsem žádný problém. Vedle Adkinse mě zaujal i Mykel Shannon Jenkins. Finální zápas byl naprosto perfektní. Adkinsův záporák se uměl také dost prát. Už jsem přestával věřit, že ho Adkins dostane. Konec dobře promyšlený. S filmem nemám větší problém. Sice mě více zaujal ve dvojce příběh a tak, ale tohle je také perfektní podívaná. Hodnotím na 90% = ***** (19.12.2012)

Podobný žánr filmu jsem neviděl už léta. Samozřejmě, Rocky je věčný, toho si opakuji pravidelně, ale jinak jsem si prostě utvořil názor, že podobná arénovka už pro mě není, že už jsem z toho vyrostl. Navíc většina podobné produkce je myslím žalostnější než žalostná, kde i ty akční bojové scény jsou nekoukatelné. Jenže pak jsem nějak často začal slýchávat něco o jistém Neporazitelném 3, a vždy ty ohlasy byly pozitivní. Co to sakra je Neporazitelný 3, nikdy jsem o tom neslyšel. Třetí díl nějakýho vězeškýho béčka, co se na tom všem tak líbí? Podle fotek je to typický novodobovandamshit, předrsnění svalouši se perou mezi sebou a zároveň proti zkorumpovanému vezeňskému systému. Všichni tu nadšeně popisují, jaké jsou tu skvělé bitky. No tak já to teda zkusím.... Pane jo, ne teda že by mě to přímo pasadilo na prdel, ale film jsem si užil. Souboje jsou skutečně pěkně natočené, choreografie vynikající a celé se to nese v příjemném nostalgickém duchu toho lepšího z osmdesátek (myslím dějově). Překvapení a asi se poohlídnu po prvních dvou dílech. (02.10.2010)

Scott Adkins jako živý speciální efekt. Stačí, aby film měl jeho, schopného choreografa a režiséra, který dokáže ctít a využít jejich práci, a nic víc už k úspěchu nepotřebuje. Překvapivě ale právě filmografie Scotta Adkinse dokazuje, že najít tuto kombinaci bývá někdy zatraceně těžké, ale také že mnohdy své sehraje také scénář i part, který má Adkins hrát. Třetí Undisputed nemá ani natolik bazální scénář jako předchozí dva díly série a vznikl i za viditelně nižší rozpočet, ale nic z toho nevadí, protože vše vyvažuje upřednostnění arénového vyprávění a plné využité hlavní atrakce. Adkins tentokrát dostává prostor ukázat i své charisma, ale vedle toho zůstává vše ostatní podřízeno jeho fyzickým přednostem v kontaktní choreografii s dalšími atlety před kamerou. Co produkce šetří na výpravě a statistech, to naštěstí investuje do choreografie a přípravy soubojů. Díky Adkinsovi a dalším atletům si může dovolit dlouhé záběry, které berou dech nápaditou kombinací úderů a akrobacie, na které se nehrabe žádný ze současných blockbusterů. O to víc pak vynikne také Florentinův formální styl, který je oproti jiným DTV machrům překvapivě neokázalý a funkční. Zatímco Roel Reiné si vymyslí jeden dva gimmickové záběry, kde okázale blbne s kamerou, a Jesse V. Johnson si nikdy neodpustí ty bitky v protisvětle, Florentineho přednost spočívá v tom, že kamera v bitkách v jeho filmech je nenápadně pohyblivá. Jeho cílem není upozorňovat na to, že je všechno v dlouhých záběrech, ale aby v rámci nich kamera suplovala střihovou dynamiku svým pohybem. Kamera tak sleduje údery a kontakt, kopíruje pohyby a neustále se přesouvá do ideálních velikostí a úhlů záběrů, které dají maximálně vyniknout choreografii. A právě v "Undisputed III", kde scénář neodvádí zbytečně pozornost (jako v sérii "Ninja") dosáhlo kombo Adkins-Florentine absolutního vrcholu. (04.04.2020)