Kuky se vrací

úžasná vizuální a příběhová stránka dělá z kukyho návratu milou podívanou pro děti i dospělé, jen někomu třeba může déle trvat zvyknout si na formu, jakou tento unikátní snímek má... hudební stránka je rovněž vydařená a dětsky působící scénář snadno dojme i otrlejšího dospěláka. doporučuji tedy všem. 80% [Festival nad řekou, 2010] (08.08.2010)

Kuky se vrací není vůbec špatný film. Co se týče formální stránky musel jsem v duchu jásat (výborná hudba, kamera, triky), ale i po té obsahové může film nabídnout slušný příběh (pro děti). Štvala mě postava malého Ondry (vůbec se mi na tuhle roli nehodil) a stejně tak jeho hlas, který propůjčil Kukymu (určitě by se dal najít dabér s vhodnějším hlasem). Jeho matka byla ve své roli taky dost nevěrohodná. Lepší to bylo s postavičkami. Dabing Zdeňka Svěráka alias Hergota jsem si opravdu užíval, stejně tak ostatní dabéry lesních/skládkových příšerek. Ten konec byl už takový úsměvný a vložka s bezdomovcem Kaiserem zbytečná (jako kdyby šlo jen o to, aby měl možnost něco odehrát), ale celkově mám z filmu dobrý pocit, jestli dělat moderní filmy pro děti, tak takhle. "Co je?" - "Já jsem eště nikdy mimo domov sám nespal, teda včera, ale to jsem omdlel." - "No, tak gratuluju a nezapomeňte zhasnout." (12.11.2011)

Po hodně slibném rozjezdu plném hravých nápadů, kdy si zvykáte na tu unikátní a krásnou vizuální stránku, Svěrák zpomaluje a dobrou půlhodinu (honba za ztracenými vejci) klopýtá co se týče dramaturgie. Ta střední část, navzdory skvěle natočené automobilové honičce, se vleče. Jinak jsem byla celkem nadšená, Jan Svěrák znovu potvrzuje, že naší režisérskou jedničkou není nadarmo a umí si pohlídat jak technickou stránku filmu, tak příběh a poetiku. A fandím mu, protože aspoň na chvíli oživil starou českou loutkovou animaci. Se svou roztomilostí Kuky úplně odlišný od noirového thrilleru Pouta, přesto jsou tyhle filmy zatím nejlepší českou filmovou dvojkou pro rok 2010. (29.07.2010)

České, Svěrákovské a velmi milé. Slyšet Zdeňka Svěráka mluvit loutkovou postavičku je velmi nezvyklé, o to však zajímavější. Chvíli jsem si na jeho hlas zvykala, ale poté jsem mu přišla na chuť a čekala, co za "perly" bude pronášet:) Výtvarné a vůbec celkové vizuální zpracování lesního a okolního světa je velmi působivé. Zvláště mimořádně zpracovaná je kombinace loutek se skutečnými zvířaty, kde jsem si říkala: "Jak to natáčeli?" To musela být skutečně makačka jako prasátko:) Pohádkový příběh o síle dětské představivosti. Po určitém čase jsem přestala zvažovat nad tím, jestli jsou to všechno Ondrovy představy, nebo se to skutečně děje v důsledku Ondrova vyprávění. Kuky se vrací je příběhem, který (snad) zaujme děti, ale zároveň přednáší spoustu mouder a životních rad, které ocení i dospělácké generace. (04.01.2012)

Přesně podle očekávání... Hype až na kost, především pak proto, že si velká část publika není schopná přiznat, že nebývale hutný vizuál ještě dobrý film nedělá. Ne, ani v české kotlině. Loutky jsou sice parádní, výprava (pokud se jí dá lesní palouček nazvat) rovněž potěší nejedno oko obrazového fajnšmekra, ale všechno ostatní je jen jedna velká křeč. Scénářem, připomínajícím Maxe a maxipříšerky, počínaje a nit velmi často ztrácející režií konče. Svěrák se chtěl očividně zavděčit dětem i dospělým, jenže zatímco pro ty menší je Kuky jenom roztomilá nuda, ti větší jen těžko překousnou fakt, že "dabing" kolikrát působí jako literární předčítání a většina dialogů sestává z infantilního žvatlání, jež mě po 20 minutách iritovalo způsobem, že jsem si chtěl do uší strčit vypukaný popcorn a vyndat ho až ve chvíli, kdy Svěrák rozjede jednu z libových (leč stále jen poetických) akčních scén. Když vás na filmu o pilinami vycpaném medvídkovi, vracejícím se domů ze smetiště, nejvíc baví "lidská" linie (která je imho mnohem imaginativnější), je holt něco špatně. Celuloid s Kukym je důkazním materiálem. P.S.: Fandil jsem Anuškovi. A nebojím se to přiznat. (04.06.2010)