Virtuality

Tohle sci-fi mě nijak základně nedostalo, a to vlastně už nápadem, který mě nějak moc nebavil. Virtuální realita je něco, co mě ve filmu moc nebaví. Je až moc snadné v ní ze všeho udělat něco jiného. To se tady projevilo a celkové vyznění snímku se mi moc nezamlouvalo. Stejně tak mě nedostaly scény z virtuální reality samotné. (26.11.2015)

Vzorně natočený pilot k seriálu působí jako Battlestar Galactica skřížená se Sunshine. Postavy jsou zajímavé a životné. Zápletka se rozbíhá hned několika zajímavými směry. Forma je sexy. Téma reality show ve vesmíru se perfektně hodí k mírně rozklepané, realističtější kameře a pomáhá vykreslit klaustrofobii mezi členy posádky. Škoda, další pokračování je nejisté, Virtuality působí ve všech ohledech jako seriál, který může mnoho nabídnout po obsahové i vizuální stránce. (24.07.2009)

Virtuality má takový "nádech béčkovosti" takových filmů jako je například Mise na Mars. Dlouhá neakční cesta vesmírem, která má spasit lidstvo. Ale narozdíl od nich má velkého Ronalda D.Moorea, který má na svědomí jeden z nejlepších sci-fi seriálů vůbec - Battlestar Galacticy. Také má na svědomí její pilot, který se zdál některým z nás nudný(mě ne. Já se u BSG nikdy nenudil). Setkal jsem se s názorem, že tohle je nejnudnější sci-fi posledních let(no mohlo by být trochu živější). Moore to snad má v povaze. Vidím ve Virtuality pěkný potenciál, a věřím, že když Moore dostane šanci, tak to opět bude stát za to. Moore mě ještě nikdy nezklamal :) Čtyři hvězdy. Tohle prostě musí pokračovat :) Nemůžu se dočkat, až zjistím, kdo je ten padouch :) (01.07.2009)

Zajímavé scífko s příchutí westernu, detektivky, TV reality show a 'virtuálního realismu'. Pamatuju si, že po prvním zhlédnutí jsem kdysi litoval, že z tohohle pilotu nakonec seriál nevznikl. Při druhém sledování jsem si teď zase celou dobu říkal, jak jsem mohl tehdy něčeho takového litovat - iritovaly mě všechny mužské postavy (ty ženské jsou fajn), štvala mě nervní kamera a typicky televizněseriálové kecy. Ale je tam i dost zajímavých i vizuálně pěkných momentů a konec se mi opět hodně líbil, takže jsem teď opět zklamaný z toho, že nevím jak to bude (jak to mělo) pokračovat dál, kdo je vrah, jestli vůbec je nějaký vrah, kdo je onen tajemný doktor vstupující do snů, jestli 'matka' Jane zešílí stejně jako 'otec' Hal ve Space Odyssey a hlavně jestli se dva sladcí homokosmonauti spolu vezmou a nebo budou žít v hříchu až k Epsilonu Eridani. Nejlepší okamžik celého filmu je ale každopádně krátká "japonská" virtuální poprocková pecka od Kerry Bishé, jejíž dva díly jsem si už před lety spojil dohromady, měl ji dlouho jako vyzvánění na mobil, no a k tomuhle vyzvánění se teď zase asi na čas vrátím... (21.03.2017)

Reality show je pro mě v současnosti pojem, po kterém mám husinu, kdykoliv ho někde vidím. Nejenom, že jsem tím vším přežranej, ale prostě už toho mám neuvěřitelně plné zuby. A co si pak mám myslet o tom, když něco takového zkouší tvůrci zkombinovat se sci-fi právě ve Virtuality. Tenhle film jsem dal vlastně jenom kvůli tomu, že je to Sci-Fi. Dlouho jsem se na žádné z vesmíru nepodíval. A musím říct, že mě nasralo už jenom to, jak je to natočené. No, tak, co jsem taky měl čekat jinýho. (11.10.2012)