Daleko od hlučícího davu

Vesměs souhlasím s úvodem Mattyho komentáře: ten film je zároveň feminní i feministický, a v obou případech zhruba stejně nedostačuje. Nevím, jestli jsem během pokrývání fotbalového mistrovství světa žen chytil až moc hutnou feministickou slinu, každopádně moje skromně emancipované já tu prostě zůstalo neukojeno. Bathsheba jako postava nezávislá? Dejme tomu. Ale k tomu i silná osobnost? Ani omylem. Snad veškeré silné ženské repliky zněly, jako by se psaly a nahrávaly čistě pro potřeby traileru (hlavně teda ta jedna, všichni víme...), a prvotní scéna s vyhazovem nakonec bohužel vůbec nebyla slibným warm-upem, za jaký jsem ji naivně pokládal, nýbrž obyčejným vrcholem hrdinčiny zarputilosti. Zbytek byl v jejím podání hlavně o nerozhodnosti, nevděčnosti a rezignovanosti na cokoliv víc než platonické něco. Takhle jsem to teda aspoň vnímal já osobně, ale budiž, beru (resp. hádám), že Bathsheba diváctvo rozdělovat měla, a v tomhle zase na druhou stranu Carey odvedla obrovský kus práce, když se její nesmělé úsměvy na všechny strany opětovně rovnaly univerzálně odzbrojujícím argumentům. --- S kým mám ještě větší problém než s hlavní postavou, to je pan režisér. Ten zaprvé vůbec neukormidloval proces sesekávání materiálu, ale opravdu vůbec. Zadruhé jeho vrchní záporák znovu působil hystericky, až nepříjemnym způsobem absurdně a zatraceně neuvěřitelně (stejně jako ta babka ze školky v Jagten). A konečně s předešlým bodem související zatřetí: připomeňte mi prosím ještě jednou, kde že se vzala ta Vinterbergova stěží opodstatněná aura "režiséra pravdy"...? --- PS. Armstrongova hudba je tady fakt *překrásná* a už teď mám dojem, že si v klidu rezervovala místo v top3 za letošní rok. --- PPS. Hodnocení dodatečně zvyšuju potom, co jsem se zamiloval do Let No Man Steal Your Thyme. Prostě Carey >>>>> (07.07.2015)

Tento romantický příběh z druhé poloviny 19. století se mi líbil. Postavy Bathsheby (Carey Mulligan) a Gabriela Oaka (Matthias Schoenaerts) mi byly sympatické a přál jsem jim lásku celý film. Bohužel se však příběh vyvíjel jinak, avšak zajímavě, až teda na rozhodnutí Bathsheby, která si vzala toho nejhoršího muže z těch tří co měla na výběr. Naštěstí to však nakonec dopadlo dobře. Jediné co bych tomuto filmu vytknul, že to bylo dost natahované, dalo se to zkrátit na 90 minut. (11.03.2017)

Ten príbeh jedného vzťahu a ženskej nerozhodnosti ma celkom zaujal, no posadili ho do dosť nudného deja, ktorý ničím extra nevyniká. Zahrané je to poriadne, prostredie, kostýmy, to už ani veľmi netreba riešiť, to proste je na vysokej úrovni, mňa to tiež zlákalo kvôli Carey Mulligan, ktorú v súčasnosti môžem. No, keby mi tento príbeh niekto prerozprával v rýchlosti, tak by som asi odchádzal s rovnakým pocitom ako po pozretí tohto, kde mi chýbali nejaké detailné hry s tým, no a možno by som ušetril veľa času. (25.09.2015)

Viktoriánská romantika jak se patří. Ona je na svou dobu příliš samostatná a nechce se vdávat. On č.1 je prostě chlap se srdcem na pravém místě, on č.2 je bohatý stárnoucí statkář slibující jistotu a on č.3 je floutek od armády. A mezi nima se děvče točí a přemýšlí, který či jestli vůbec nějaký je ten pravý. Koukalo se na to hezky, exteriéry byly malebné, mezi Carey Mulligan a Matthiasem Schoenaertsem to klapalo na výbornou a zadařilo se i vedlejším postavám. Ideální lék na počínající vztahový cynismus. 80% (09.09.2015)

Důstojný remake verze z roku 1967 od Johna Schlesingera. Podání je trochu jemnější a křehčí, což je dáno už samotnou hlavní hrdinkou, která je něžnější a útlejší než byla Julie Christie. Ale i toto zpracování se mi moc líbilo. Je kratší, stručnější, ale hlavní momenty vystihne dobře. Za mně plný počet hvězd. (08.07.2020)