Poslední vládce větru

|| Scenár: M. Night Shyamalan / Avatar: The Last Airbender by Michael Dante DiMartino & Bryan Konietzko | Hudba: James Newton Howard | Produkcia: M. Night Shyamalan, Frank Marshall, Kathleen Kennedy, Sam Mercer, Scott Aversano | Distribúcia: Paramount Pictures | Štúdio: Nickelodeon Movies, The Kennedy/Marshall Company, Blinding Edge Pictures | Rozpočet: 150 miliónov $ | Tržby: 319,123,021 $ || (06.04.2011)

Na Nově dělali kolem tohohle filmu větší humbuk než kolem včerejšího konce Světa. A asi věděli proč, protože ta pravá katastrofa přišla až dneska v podobě zničujícího náletu velmistra v plácání všeho druhu Shyamalana. Myslím, že všem Mayům s přehledem natrhnul prdel, čili nezbývá než vyhlížet další apokalypsu, kterou by mohl rozpoutat příštím výtvorem své bujné fantazie. Anebo se snad potvrdí jeho režijní schizofrenie, svým Šestým smyslem vycítí Znamení a bude pro nás znovu Vyvolený? (22.12.2012)

Ájé... Říkal jsem si, že to přece nemůže být až tak zlé. Ale ono jo... Paradoxně je možná lepší jít na film bez znalosti původního seriálu, jehož první sérii se pokouší Shyamalan adaptovat (rozuměj ohlodat až na kost, zimbecilizovat a totálně vykleštit). Takový divák si totiž řekne, že je to prostě podivná nelogická hovadina, ve které se vlastně 103 minut vůbec nic neděje a dále se jím nebude zaobírat. Fanoušek ale zná motivy, vidí, co s nimi Ind provedl a jak fatálně je zničil nebo nepochopil... A kromě úžasu nad tím, jak strašně to zničil se dostavuje rozhořčení a nasranost. Poslední vládce větru je malér a zklamání naprosto gigantických rozměrů. Dvě hvězdy POUZE za super efekty, poměrně dobrý casting, těch několik málo momentů (celkem asi 3), které se Shyamalanovi prostě nepodařilo zazdít a za postavu Zuky a generála Iroha, které zůstaly zdaleka nejvěrnější své předloze (i přesto, že Zuko je docela dost zprimitizovaný)... Shyamalana každopádně odstavit a na Posledního vládce větru nechodit! (13.08.2010)

Sledování Posledního vládce větru s sebou nese jednu klíčovou otázku, a sice: stojí ten film za tak strašnou píču kvůli Shyamalanově vzrůstajícímu odloučení od jakýchkoli lidských metod vyprávění elementárního hrdinského příběhu, či kvůli skutečnosti, že nějakého génia napadlo vměstnat do devadesáti minut bezmála osm hodin budování světa, vykreslování postav, nadhazování témat a přípravy budoucích kulervoucích konfliktů? A odpověď? Může za to oboje. Poslední vládce větru je zcela unikátní bezprecedentní celek, v němž se sešly dva samy o sobě příšerné faktory nepochopitelného výchozího omezení a katastrofálních tvůrčích rozhodnutí a usilovnou spoluprací daly vzniknout natolik smradlavé hromadě hnoje, že člověk skoro až musí ten výsledný exkrement obdivovat. Uspěchaný charakterový (ne)vývoj nulově představených postav se pojí s naprosto neuvěřitelným vedením herců, nepřestávající expozice dává pomocnou ruku záměrně zcizující hatmatilce východní filosofie, nezbytně omezený záběr děje je umocňován Shymalanovou neschopností dodat sekvenci nějaký samostatný drive a místo v celku, a takhle bych mohla pokračovat donekonečna, kdyby ke shrnutí oné komplexní sračkoidnosti nestačilo předat slovo původnímu osazenstvu a vzkázat Shyamalanovi Go back to the Fire Nation! And so now that you heard, go ahead, spread the word that the best Avatar ain't that blue pussy turd. (09.12.2013)

POSLEDNÍ VLÁDCE VĚTRU je sice nejslabším Shyamalanovým filmem od ŠESTÉHO SMYSLU, ale to ještě neznamená, že se jedná o špatný letní film, přestože nesplňuje požadavky letního blockbusteru, či dokonce o jeden z nejhorších počinů posledních let, když je jeho nepřijetí u angloamerického a evropského publika dáno neznalostí či neochotou přistoupit na odlišné vnímání (pasivní rezistence) a pojetí světa (buddhismus) a úlohy i motivace postav v něm (karma). Hlavní problém bych viděl především ve snaze vměstnat celou první sezóna seriálu (tj. dvacet 20minutových dílů) do jednoho celovečerního filmu (tj. 103 minut včetně závěrečných titulků), přičemž se pro vyprávění - uzpůsobeného pohledu hlavní hrdinky - zachovává to zcela nezbytné. Ačkoliv je koncepce trilogie zachována, opomíjí se, že v kapitole první šlo v americkém anime především o představení a prokreslení postav, obeznámení se zákonitostmi fikčního světa a opuštění pohádkového rámce vstříc žánru fantasy s nastíněním komplexnějších (geo)politicko-ekonomických vazeb a propletených vztahů. Film na výše zmíněné rezignuje ve prospěch podřízenosti základním myšlenkám buddhismu včetně gándhíovského protikolonizačního přístupu pasivní rezistence, a tak si na mainstreamový letní blockbuster dovolí inscenovat scény atrakcí jako baletní představení, ve kterém jde o ladnost pohybu a nikoliv fyzický dopad, flashbacky a montážní sekvence redukující ohromné množství časoprostorých vazeb na naprosté minimum jsou do vyprávění vloženy ne z důvodu vypravěčské nemohoucnosti a neschopnosti prokreslit postavy, ale k podpoření jednoho z významů. Vzhledem příslušnosti k určité kategorii (letní blockbuster podle oblíbeného seriálu) a zacílenosti na konkrétní diváckou skupinu (prepubertální mládež ve věku Aanga) jde o chvályhodný přístup, který si odsudek zaslouží leda za to, že celek vyzní jako poněkud tezovitá buddhistická protikolonizační agitka a Shyamalan jako auteur upozadil svůj rukopis (vypravěčská sofistikovanost spolu se žánrovou nevyzpytatelností a stylistickou nekonvenčností včetně významotvorného barevného ladění v pojednání o upínání se k iluzím na úkor skutečnosti) ve prospěch požadavků studia. (13.09.2010)