Užívej si, co to jde

Ani sám Woody Allen by nezahrál tuhle roli jako Larry David, který si doufám tímhle vyšlapal cestičku k nějaké té lepší kariéře, protože bych ho v téhle poloze ještě rád viděl. Woody by to zahrál klasicky ňoumovsky. _ Než si Boris tu mladou retardku vezme, je to naprosto luxusní podívaná. Padne skutečně velká porce hlášek a geniálních momentů. Ale potom se to stává předvídatelností samou na přehlídce marnosti a klišé. Za posledni leta nejlepsi Woodyho komedie a Evan Rachel Wood zraje před kamerou jako víno. (10.11.2009)

Zatímco mnoho režisérů ve stáří točí samé propadáky, najdou se také šťastné výjimky co odmítají se k nim přidat a Woody Allen je jednou z nich. Vystavěl tu scénář na malém prostoru odehrávajicí se převážně v bytě, připomíná spíše divadelní hru, je ovšem precizně udělaný. Vykreslil charakterní dvojici, zakomponoval do nich protiklady a Woody u nich také předvedl svůj cit pro dialogy. V první půli jsem se skvěle bavil, druhá polovina však trochu zaostávala, takže jen 70% (06.03.2010)

Má-li někdo pocit, že točit "kopie" či obměny na allenovský způsob je snadné, měl by být vyveden z omylu. Tradiční protagonistovu úlohu v tomto filmu přebírá Larry David, zjevem i projevem připomínající režisérovo neurotizující herectví. Jeho projev ve srovnání s Allenovým není podle mého názoru agresívnější, ale dospělejší (méně chlapecký, více výbušný, o poznání samolibější; je otázkou, nakolik se na tomto pojetí podílí Allenovo režijní vedení); jako kdyby odrážel naši dobu hodnotového rozvratu, který zahrnuje i rezignaci na slušnost. Pod touto vystupňovanou žlučovitostí se skrývá až dětsky bezradná zranitelnost, ale také věcnost a náhle znovu objevená zodpovědná dospělost muže z dolního patra střední třídy. Překvapivě dobrý a Davidovy kreace výborně rozvíjející je výkon mladičké Evy Woodové. Osobitá a výrazná láska - skutečný hluboký cit - , který se mezi oběma rozvíjí, mohl vést - ale nevedl - k velkému a působivému dílu. (Viz Davidův vstup popisující překvapivě věcně jeho pocity po ročním atypickém manželství) Okamžikem vstupů Melodyiných rodičl se dílo allenovsky zalamuje do charakteristického idylizujícího konce, který není špatný ani nepřirozený, na druhé straně však přece jen méně překvapivou allenovskou tematiku odsouvá potenciál hluboké mezigenerační lásky, tj. tóny, které nalézáme např. v MADISONSKÝCH MOSTECH nebo v také komediálně laděných filmech Alana Aldy. Od Woodyho Allena bychom měli a mohli očekávat víc než mnohokrát použitou a stále, byť nápaditě masku zraněného, ne zcela dospělého jedince, který se před vnějším světem opakovaně zachraňuje vědomým pádem do neurotické dětinské sebestřednosti. (19.02.2012)

Tak tohle je zřejmě stěžejní film, či okamžik, kdy začínám Woodyho Allena milovat. Po všech stránkách jsem nesmírně spokojená, uvolněná a úsměv na tváři mám ještě teď. Ne nejsou tam hlášky takového rázu, kdy nemůžete pro smích ani dýchat, ale mají své kouzlo, každá hláška tam sedla jak prdelka na nočník a vyvolala ten příjemný a uvolňující úsměv. Tohle já miluju. Určitě nezapomenu na sebestředného génia Borise, který to má všechno v hlavě dokonale srovnané :-) Na naivní Melody, její maminu, kajícího taťku.......jak dlouho si mám mýt ruce........jak páchat nedokonalé sebevraždy........Woody, ode dneška jsi můj člověk i když jsi vážně děsně ukecanej ! (23.12.2015)

S mnohými z vás je to těžké. Když v následujícím filmu You Will Meet a Tall Dark Stranger Woody zvolil velmi otevřené konce všech dějových linek, nelíbilo se vám to. Když tady naopak končí ve velmi smířlivém duchu, taky se vám to nelíbí. A to je základní premisa stejná - všechno závisí na štěstí, nic není jisté... Tak co s vámi. - Ale dost hudrování. Boris Yellnikoff je neurotický intelektuál Woodyho typu, i když v lecčems jiný - je nekompromisnější, naštvanější a misantropičtější než Allen ve svých klasických kreacích. Za sebe tvrdím, že je to dobře - nenávist k lidem s Larry Davidem sdílím úplně stejnou, a to ani nemusím mít IQ 200. Ostatní postavy se ale mění až příliš snadno: "všichni ti jižanští pánbíčkáři, co se přijdou modlit k Borisovým dveřím", se jako zázrakem změní, stačí mávnout kouzelným proutkem. Přece jen, aby se konzervativní militantní fundamentalistický křesťan změnil v citlivého gaye tak snadno...no, nevím nevím. A u Henryho Cavilla jsem jen litoval, že mu v Tudorovcích neusekli hlavu. Zato u rozkošně pitomoučké Evan Rachel Woodové si dokážu představit, že by pobláznila ne jen jednoho dědka a neúspěšnýho herce. Zkrátka a dobře, další Woodyho vztahová variace opět dokazuje, že vztahy, to je jen o štěstí. O ničem jiném. (06.02.2013)