Užívej si, co to jde

S mnohými z vás je to těžké. Když v následujícím filmu You Will Meet a Tall Dark Stranger Woody zvolil velmi otevřené konce všech dějových linek, nelíbilo se vám to. Když tady naopak končí ve velmi smířlivém duchu, taky se vám to nelíbí. A to je základní premisa stejná - všechno závisí na štěstí, nic není jisté... Tak co s vámi. - Ale dost hudrování. Boris Yellnikoff je neurotický intelektuál Woodyho typu, i když v lecčems jiný - je nekompromisnější, naštvanější a misantropičtější než Allen ve svých klasických kreacích. Za sebe tvrdím, že je to dobře - nenávist k lidem s Larry Davidem sdílím úplně stejnou, a to ani nemusím mít IQ 200. Ostatní postavy se ale mění až příliš snadno: "všichni ti jižanští pánbíčkáři, co se přijdou modlit k Borisovým dveřím", se jako zázrakem změní, stačí mávnout kouzelným proutkem. Přece jen, aby se konzervativní militantní fundamentalistický křesťan změnil v citlivého gaye tak snadno...no, nevím nevím. A u Henryho Cavilla jsem jen litoval, že mu v Tudorovcích neusekli hlavu. Zato u rozkošně pitomoučké Evan Rachel Woodové si dokážu představit, že by pobláznila ne jen jednoho dědka a neúspěšnýho herce. Zkrátka a dobře, další Woodyho vztahová variace opět dokazuje, že vztahy, to je jen o štěstí. O ničem jiném. (06.02.2013)

,,JSEM HLUBOKÝ A CITLIVÝ ČLOVĚK A NEZMĚRNÝM ZPŮSOBEM CHÁPU STAV LIDSKÉ EXISTENCE. DALO SE ČEKAT, ŽE TAKOVÝ INTELEKTUÁLNÍ ROZDÍL TĚ NAKONEC UNAVÍ. S VELKÝM ČLOVĚKEM TO NENÍ SNADNÉ. ANI PRO TOHO, KDO MÁ PRŮMĚRNOU INTELIGENCI“..... /// Ano, plno brutálních dialogů ucumlanýho mikroba s myslitelem úrovně Nobelovy ceny. Allenovsky zábavnejch a stejně tak mnohdy mimo realitu a který stejně tak, jako tak, skončej u sexu. Hlavně si nemyslete, že LÁSKA JE ODPOVĚĎ NA VŠECHNO. Spíš věřte faktoru náhody, kterej ovšem náš mozek nedokáže pojmout. Film plnej štěstí, kde každej nakonec dosáhne to, po čem toužil. A Boris? Ten jen dokazuje, že ,,univerzum“ je pouhou nesmyslnou náhodou. 3a½! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem decibel, kterej neví nic o teorii strun (nebo imbecil?). 2.) Mívám touhu diskutovat o Heisenbergově principu neurčitosti (jen nemám s kým). 3.) Nevím, jestli je dobré si vzít dívku s fenomenální nevědomostí. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (04.02.2012)

Byla jsem dosti rozrušená spoustou věcí, některými nejspíš naschvál a o většině se mi ani nechce rozepisovat, ale jeden hlavní zádrhel bych prohlásila za největší podpásovku: S takovým soustem, jaké si tady Woody nabral, by ten film měl mít alespoň čtyři hodiny, aby udělal všem náhle příchozím postavám spravedlnost. Takhle je roztažený začátek vůči konci strašlivě disproporční a většina zvratů dělá z lidí ploché idioty a z toho happy endu ne až zase tak moc happy end. A to se ještě ani nepouštím do toho, jaká je hranice mezi sebeuvědoměním a nechtěnou sebeparodií. (02.04.2016)

Film Woodyho Allena bez Woodyho Allena v hlavní roli, přesto o Woody Allenovi a jeho osobnosti a humoru, promítajícím se v každém vtipu, gagu či replice. Boris Yellnikoff - bývalý fyzik, bohém a génius v jedné osobě - se setká s mladou naivní kráskou Melody. Jejich následný vztah se pak stane plátnem pro projekci více než 40leté filmařské kariéry Woodyho Allena - se všemi klady i zápory. První půlka je nedostižný gejzír specifického Allenova humoru, narážek na zkaženosti světa, důrazu na vlastní fóbie a neurotická třeštění. Ano, všechno už tu bylo, jenže v tomto filmu to vnímám jako kondenzovaný sumář toho nejlepšího, co Allen stvořil a chtěl svými filmy říct - jakési "best of", ohlédnutí za unikátním rukopisem. Druhá půlka je volnější, příběh se rozvíjí až ad absurdum - nejlépe je to vidět na proměně osobnosti Melodiných rodičů. Ale absurdita je u tvorby člověka, který má rýmu za příznak rakoviny, naprosto ospravedlnitelný komediální prvek - Navíc u tohoto filmu, který vnímám jako nadsazenou a vědomou parodii sebe sama. Prostě: Whatever works... Yeah! It's working. (27.09.2010)

Nevadila mi ta přehršel konverzačních etud, tu musí každý divák Woodyho Allena očekávat, ba co víc - těšit se na ni! Nevadilo mi, že tentokráte v hereckém obsazení nefigurovaly hvězdy posbírané z hollywoodského Olympu, jak je Allenovým zvykem. Nevadila mi krátká metráž, spíše naopak. Pouze jsem čekal hlubší a rafinovaněji podanou ústřední myšlenku, poněvadž v tomto oboru považuji Woodyho za naprostou špičku. Čili mírné zklamání, snad z přemíry očekávání někoho, kdo se významem názvu doslovně řídí. Ale pořád je to Woody Allen, buďme za něj rádi! (13.07.2011)