Kdo chce zabít Nancy?

Pomalé, nezáživné, smrtelně nudné. Vhodné pro duševně nalomené jedince, nebo skutečné EMA. Jestli mě něco nebaví, tak sledovat 100 minut nezáživné vyprávění o bolesti, sebepoškozování a těšení se na smrt. Tohle nebylo ani depresivní, spíš sebekarikaturní, něco tak bezvýznamného a pseudopsychologického jsem už dlouho neviděl. 20% 29.09. 2010 (29.09.2010)

,,Místo abych umřela v marnosti, umřu v bolesti“.... PRO NĚKTERÉ LIDI JE KOLEM NÁS BOLESTI PŘÍLIŠ MÁLO.... O jedné uzavřené dohodě, spoustě lásky, bolesti a cestě k vysvobození. TOHLE se nedá vymyslet, to SE MUSÍ PROŽÍT! Jsem nezúčastněný pozorovatel střípků z života Nancy a ........., jejich nefungujícího manželství. Jsou mi podsouvány téměř filozofické úvahy o krvácení v koutě či o tom, CO JE SKUTEČNÁ BOLEST. A jestli vůbec někdo chce zabít Nancy, která má pocit hluboké samoty, života, kde ji nikdo neslyší. Pomůže až on, chlápek s fantastickou sbírkou videokazet, zasranej prasáckej deviant, kterej pro ni má vyčleněnou jednu (celou) poličku. Pocity. POCITY! Každý něco cítíme. Každý trochu jinak. Rozdíly mezi lidmi téměř jakoby z jiné planety. Zvláštní příběh plný utrpení jehož cílem není ohromit a těžit z násilí. Film s nálepkou NO POPCORN! nemusí uspokojit jen uchyláky či obdivovatele M.Bello, ale může i v obyčejném člověku zanechat stopu. Nejen po žiletce. 3a½! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Mám dobrý pocit, když mi někdo ubližuje. 2.) Nikdo mi neubližuje, musím to zvládnout sám(a). 3.) Chci se stát golfovým míčkem. 4.) Mezi mé erotické pomůcky patří pastička na myši. 5.) Pravidelně jednou týdně mě navštěvuje strejda. 6.) Zjistím, kdy je zvrhlé přát si ,,ještě do druhý nohy“. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (03.03.2011)

Minimalistické, depresivní bez špetky čehokoliv pozitivního ale hlavně výborné, občas až strhující drama o ženě, kterou už nebaví život a najme si někoho, aby jí zbavil jejího utrpení. Skoro až divadelní hra o třech hercích, kteří jsou beze zbytku skvělí. Zvláště Maria zde předvádí snad to nejlepší, co jsem od ní kdy viděl. (10.10.2016)

Mám rád když ve mě film vyvolá nějaké pocity ať jsou jakékoli (strach, smích, hnus, klid, nasranost, vzrušení, pohodu . . . ) a tento duševně špinavý film ve mě zanechal tučnej pocit osobní nervozity. Psychicky labilní ženština řešící existenční problémy v dobře vyhrocené psychárně typu Naboer nebo El Maquinista. Není to na plný počet, ale i tak velmi dobré. (13.01.2011)

Maria Bello rešpekt. V každej sekunde presná ako fakúra od operátora, Rufus správne odpudivý a celý príbeh neskutočne uveriteľný. Kludne by som ale ubral statických záberov na popraskané škrupinky kedysi ľudí a častejšie zatlačil na pílu. Pomalý art proste nedávam. Jo a Jason Patric jemne nestíha. 65% (19.03.2013)