Manželské etudy

Naprostý vrchol, co se dá filmem dokázat. Nad každým dílem se mi hlavou honí desítky otázek. A zůstávají tam celá léta. Často se k osudům těch zobrazených párů vracím. Též o nich hovoříme se známými. Velice silné jsou hlavně ta nepodařená manželství. Člověk se dívá na záběry ze života před dvaceti pěti lety a má dojem, že ti lidé jsou ufoni. Proč se brali tak strašlivě mladí? Děti si tam pořizovali totálně nezralí lidé, kteří neznali sebe, natož aby chápali partnera. Zejména muží si tam pořizovali závazky v době, kdy byli duševně naprosto ještě dětmi. (28.08.2011)

Když se začala vysílat řada po 35 letech, rozhodli jsme se sjet to celé od začátku. Ty první roky, kdy se mladé páry plné lásky rozhodovali co dál se životem byly super. Třeštíková byla nenápadná, nikam nikoho netlačila a snažila se ukázat pohled do života běžných lidí. Kontrast charakterů byl cítit už tady a mohli jsme tipovat, které páry vydrží a které se rozpadnou. Trošku taková TV show. Po dvaceti letech bylo naprosto boží. Podchytilo to asi největší období, éru šílených devadesátek a tvořivost jednotlivých protagonistů. Tady byly největší změny, zvraty a bylo to nejvíce zábavné, ale i poučné. Některé páry mě inspirovaly k tomu, jak v životě nepostupovat. Etudy po dvaceti letech tedy ode mě mají ultimátní hodnocení, protože předávají nejen dokumentární pohled, ale i hodnotu a poselství. Myslím, že ovlivnilo spoustu diváků. Poslední díl po 35 letech byl slabší. Spousta protagonistů odmítlo natáčení, čemuž rozumím. Zásah do soukromí musí mít velký dopad na jejich životy. Jedná se o takové shrnutí života, tak jak jednotlivci dopadli. Bylo to místy smutné (tedy většinou), ale nemělo to ten správný drive. Možná by bylo zajímavé více se věnovat stopám dětí, ale je pravda, že tím by byla v rozporu korespondence s původním párem. Celkově vzato se jedná o zajímavý cyklus, za který si Třeštíková zaslouží metál. Dočkáme se i dílu po 50 letech? (02.02.2018)

Tohle není o hereckých výkonech, tohle je o životě. Proto nebudu hodnotit každou epizodu zvlášť a shrnu svůj názor do jediného hodnocení. Potkáváme se s lidmi, bavíme se s nimi, ale většinou houby víme, čím si kdo z nich prošel a oni ví stejně velké houby o nás. Každý máme své radosti, problémy a pokaždé to s každým z nás nějak zamává a buď nás to posílí nebo zabije. Helena Třeštíková oplývá obdivuhodnou trpělivostí a výdrží, aby pro nás dokázala shrnou jeden lidský život do několika desítek minut trvajícího filmu. Pro samotné aktéry to musí být mnohem zajímavější, pro ně to bylo pětatřicet let, pro nás jen hodina a půl. Klobouček a hluboká úklona až k zemi před paní Třeštíkovou a její časosběrné dokumenty. Tak nevím jestli ta úklona nebyla už moc. Ten divný zvuk v zádech byl podezřelý! (25.01.2018)

Výborný nápad, povýšený k dokonalosti pokračováním po 20 letech. Mimo jiné také solidní obrázek doby a také uvažování běžného člověka. Mirka a Antonín: Antonín má jít na dva roky na vojnu. "Mirka: No, zůstat sama doma s 1200 na měsíc, co nám dá Národní výbor, to je docela málo. Antonín: Máme ted problém s penězma, dělám úředničinu. Mirka: No, snad to nějak zvládnem. Čekáme ted druhý dítě, no,uvidím, ted jedu do Jugoslávie a pak se rozmyslím" Uff. (06.08.2010)

Mě tento, dle mého názoru přeceňovaný formát, nijak neokouzluje a nebaví. Nikdy nemůže jít o autenticitu, protože je tu vždy přítomen objektiv kamery a minimálně tři lidé ze štábu, kameraman, režisérka a zvukař. Tak jak se chcete chovat tak jako, když jste sami? Navíc mi tento experiment přijde jako taková lepší Peep Show. Koho budou třeba za 50 let zajímat tyto postavičky, kterým se dala důležitost, protože si je režisérka náhodně vybrala? Čím jsou jinak zajímaví, aby se o nich točila tato sága? Přitom chybí dokumentárně zpracovat řadu významných osobností našich dějin. Ale to není holt tak populární, zde si dokumentarista velkou popularitu nevydobude. (30.03.2018)