Přežít svůj život

Švankmajerova tvorba spoluvytvářela můj filmový vkus a dodnes pro něj mám velkou slabost. Snad žádný jiný režisér ode mě neobdržel tolik pětihvězdičkových hodnocení a chvály v komentářích. Jeho celovečerní filmy jsem považoval za jednu z mála výjimek v šedi a marasmu české produkce. Tohle je první případ z jeho dlouhometrážní tvorby, kdy krčím rameny a říkám, že zvolená forma na mě působí rušivě a výsledek v některých pasážích prachobyčejně nudí. Ještě se mi nikdy nestalo, abych se u Švankmajerova filmu podíval na hodinky. Jeho celovečeráky jsem obvykle viděl v kině a u tohoto kousku k tomu nedošlo jen proto, že v jižních Čechách kina snímek ignorovala. Kdybych vážil cestu do Budějovic, byl bych možná méně shovívavý a Švankmajer by se musel spokojit s nižší nadílkou. Náš mistr animace může být vlastně rád, že má početnou skupinu stálých fandů, kteří ho tentokrát myslím poněkud podrželi. Tohle je unavený film, kde ani výtvarná stránka nezakryje hubený rozpočet. Celkový dojem: 55 %. (25.04.2015)

Víc než film mi to celou dobu připomínalo trochu ozvláštněný PC výukový program o psychoanalýze snů, avšak jen podle Junga a Freuda. (Výzkum snů šel samozřejmě dál, neskončil u těchto dvou. Třeba lucidní snění ve filmu vůbec není zmíněné.) V podstatě jednoduchá prvoplánová ukázková historka, a k tomu pár zbytečných surrealistických fekálností jak z americké komedie. Tohle že natočil člověk, který je autorem Něco z Alenky? Vypadá to spíše jako parodie na něho. (10.06.2011)

Je zajímavější život či sen? Nebo jde v obou případech o to samé surreálno, které nelze rozdělit? Vtipný, originální a v pravdě surrealistický film, ve kterém se pomalu odkrývá životní příběh hlavní postavy za pomoci psychoanalýzy jeho stále se opakujícího snu o krásné dívce. Film je pojatý velmi zajímavě, je plný symbolů, vtipných odkazů na klasiky psychologie a rozhodně dokáže zaujmout nejen svojí formou. (25.01.2014)

Všimli jste si, kolik toho ve Švankmajerových filmech vypoví o člověku ústa a hlavně zuby? Třeba v tomhle snímku - psycholožka s výhružně trčícím špičákem, doktor s arogantně zlatým zubem, manželka s dominantním předkusem, který se zmenšuje s jejím narůstajícím zoufalstvím, perfektní bílý chrup Evy Animy Evženie, bezzubá žebračka Superego Bůh a Freud výsměšně vyplazující jazyk. Anebo zbavení se malého Petříčka zobrazené právě drastickým trháním stoliček. Detailů právě na spodní čelist je ve filmu nespočet, jsou součástí jak reálného, tak i snového světa. Jenže právě v rozlišování těchto světů to Švankmajerovi docela dře, vždyť on všechny výtvarné hrátky a infantilní úchylnosti využívá úplně kdykoliv, takže svět spících naprosto zaniká a ani zdaleka se nevyrovná Gondryho poetické piplačce s celofánem nebo Nolanovým geniálním propletencům. A pak ten příběh. I kdyby Švankmajer vydoloval ze svého výtvarného nevědomí sebevíc, nikdy to neodvede pozornost od opravdu hloupého příběhu o pánovi, který vlastně celý život toužil být dobrým manželem své matky a správným otcem sama sebe. Přežít sto pět minut v kině pak může být těžší než přežít celý svůj život... (26.06.2011)

Zajímavý, chvílema vtipný, chvílema ještě zajímavější a zároveň lehce nevhodný a za každou cenu originální. To je prostě Jan Švankmajer. Příští projekce bude nejspíš se snářem, vzhledem k tomu, že mi malinko věcí unikalo a já nepochopil jejich význam, ale věřím, že snář by byl vhod. Prostě Švankmajer. Nic víc nic míň. A scéna se souloží ´´psa´´ a psa. Těžko říct, co se režisérovi honí v hlavě. (11.11.2011)