Přežít svůj život

Velmi originálně zpracované. :) Jan Švankmajer dokáže opravdu vždycky mile překvapit. Některé scény mě skutečně pobavily, některé scény však byly až absourdně směšné, ti, co film shlédli, vědí o čem mluvím. Česká verze "Počátku"? :) Faktem zůstává, že byl zpracován velice zajímavě. Děj chytlavý a poutavý, který nám v hlavě zanechá otázku: Co se asi bude dít dále a jak to asi všechno nakonec skončí? (28.05.2011)

Zajímavý, chvílema vtipný, chvílema ještě zajímavější a zároveň lehce nevhodný a za každou cenu originální. To je prostě Jan Švankmajer. Příští projekce bude nejspíš se snářem, vzhledem k tomu, že mi malinko věcí unikalo a já nepochopil jejich význam, ale věřím, že snář by byl vhod. Prostě Švankmajer. Nic víc nic míň. A scéna se souloží ´´psa´´ a psa. Těžko říct, co se režisérovi honí v hlavě. (11.11.2011)

Psychoanalytická komédia. Tak svoj film označil Švankmajer. Psychoanalytická preto, lebo v nej vystupuje postava psychoanalytičky (ktorá nemá problém vyskúšať aj netradičné metódy). Komédia preto, že...Ale to si už snáď domyslíte. Nový Švankmajer baví. Každého asi iným spôsobom. Niekoho spletitým dejom, v ktorom je niekedy ťažké stanoviť hranicu medzi snom a realitou. Niekoho vtipné animácie a zábery na ruky, nohy a ústa. Niekoho sliepky s nahým ľudským telom, hady, krokodíly, prípadne kabelky z krokodílov, melóny, vajíčka, jablká... Film je plný symboliky, aj keď asi len sám pán režisér vie, čo to má vlastne všetko znamenať. Dej síce plynie pomaly, ale vďaka neustálemu prívalu nápadov a postupnému odhaľovaniu pozadia Evženových snov nenudí. Inak, Václav Helšus mi celý čas pripadal ako Terry Gilliam (mínus 20 kíl:) A Freud & Jung vládnu. Plus krásna hudba. Videné na slávnostnej premiére v rámci Projektu 100. (13.9.2010 - Klub za zrkadlom, BA) (13.09.2010)

Banalita prežívania. Banálne nie sú len naše sny, ale aj ich interpretácia. Za hlavy sa chytajú otcovia psychoanalýzy. Ale ako ukazuje i tento film - psychoanalýza nikdy žiadnou vedou ani liečebným postupom nebola. Zato predstavovala silný umelecký smer s viacerými skvelými spisovateľmi a esejistami (napr. Reich, Freud, Jung a Ferencsi), ktorých lekárske diplomy predurčili k literatúre. Preto tá blízkosť surrealizmu a psychoanalýzy. V liečbe sa však skvele hodí ako súčasť terapie (biblioterapia). Na totálne uletenú a švihlú predstavu, že za všetko môžu oidipovské utkvelé predstavy a traumy sú len libidóznymi nenaplneniami z detstva sú úžasne zaujímavými, no stále len beletristickými či poetickými fantáziami aj so všetkými kazuistikami, koľko ich bolo, je a bude. Samotný film trpí typickou vadou Švankmajerových celovečerákov: explozívne animačné nápady sú skvelé, no dochádza k ich príliš častému opakovaniu. Myšlienka filmu je originálna - plytké a banálne prežívanie preniká i do snov a dávno je súčasťou medicínskej dušoliečebnej praxe - no jej spracovanie trpí prílišnou dĺžkou s redučkým dejom, čím dochádza k jemnému otupeniu mysle. Myseľ sa tak nachádza na pohovke a zveruje sa doktorke so snami - ktoré sa prisnili uprostred zaspávania pri tomto skvelom a nezameniteľne originálnom kúsku. (09.09.2014)

Přežít svůj život se vymyká všemu, co od Jana Švankmajera známe a vydává se naprosto jinou cestou. Abych byla upřímná, sympatičtější mi jsou jeho dřívější díla z dob, kdy se počítačová animace teprve učila chodit a Jan Švankmajer využíval zcela odlišné, tradičnější způsoby. Vše se však vyvíjí a mění a tvorba Jana Švankmajera není výjimkou, nelze ale určit, co je lepší a co horší. Přežít svůj život v žádném případě neutají, kdo ho má na svědomí, dokonce je ještě šílenější a bizarnější než jeho starší filmy. Nebál se použít nejrůznějších nápadů a namixovat je tak, aby působily neuspořádaně a jako ze sna, což ve výsledku dává nezapomenutelnou smršť scén, u nichž se snad nejde nudit, protože nevíte, co se ještě může stát. Říkáte si, že to nejšílenější už jistě přišlo, ale pak přijde ještě něco šílenějšího... Nestačíte se divit a jen si říkáte, že se vám to děsně líbí. Švankmajerovy filmy rozhodně nejsou pro každého, najdou si i své odpůrce, kteří v nich nic neuvidí, ale vždy tu budou ti, které tato díla budou fascinovat. Těmto lidem Přežít svůj život jednoznačně doporučuji. Není to Švankmajer, jak jsme na něj zvyklí, ale je to jeho další vývojová etapa a myslím si, že správná. (12.11.2010)