Přežít svůj život

Surrealistická adaptace učebnice psychologie - light verze. Švankmajer točí a vypráví podle jasně stanovených parametrů, jen je někdy až moc polopatický, jindy zase zbytečně manýristický a sem tam bohužel i nudný. "Tupý" verbální přednes herců a jejich celková topornost a křečovitost v detailech (jinak jde totiž o fotografickou animaci...) na dobrém dojmu taky moc nepřidává, ale na druhou stranu musím přiznat, že Freud s Jungem mě vždy dokázali solidně pobavit. Tenhle film je taková jednorázová skládačka, která při kompletaci představuje vcelku jednoduchý a při znalosti Oidipova komplexu i předem čitelný obraz. (20.09.2011)

Presne po podobných typoch filmu túžim a som rád, keď sa raz za čas niečo o snoch objaví. Divácky problém tu však bude v tom, že každý si povie, že by ten svoj sen natočil inak, že ten môj pohľad a imaginácia je odlišná. Mne Švankmajerov štýl sedí, avšak s prihliadnutím k tomu, že je "skoro" náš režisér. Takže ja s podobou snov v tomto filme problém nemám. Skôr ma zamrzel záver, kde akoby všetko do seba hladko zapadlo a to zapadnutie nevzbudilo vo mne ten správny údiv, ktorý by som chcel pociťovať po dôkladnom rozobraní nejakej série zaujímavých snov (symboly ako jablko had, Eva...). Pokiaľ si však myslíte, že (psycho)analýza dokázala hovno, tak vás Prežiť svoj život v tom len utvrdí. Najvtipnejšie a zároveň najgeniálnejšie momenty: "komunikácia" Freuda a Junga na stene....70%. Kvôli týmto momentom chápem hodnotenia za plný počet. (11.09.2014)

Zručně spíchnutá šestáková báchorka. Švankmajerův typický cynismus a s tím spojený nadhled posouvá snímek do sféry herního-hravého principu(podobně jako v eXistenz, Matrix, Inception). Nabízí také řadu asociací. Některé jsou avizované tvůrcem (evžen-autorovo alterego), některé jsou ponechány na divákovi, který je na první pohled veden režisérem za ruku, Zvolená formální stránka je dalším pozitivem, které divákovi usnadní přijmout příběhem distribuované skutečnosti. Samozřejmě nejsme ochuzeni o většinu Švankmajerových trademarků. Příjemným překvapením je pro mě i znovuobjevená sexuální přitažlivost Kláry Issové, (20.12.2010)

Z kina jsem odcházela nadšená a s širokým úsměvem na tváři a ještě hodinu po filmu se smála. Podle mě to je nejlepší Švankmajerův film, i přes to, že je kritizován pro svojí jednoznačnost a nízkou surrealismističnost. Zrovna tímto filmem by ale měl začínat každý Švankmajerův divák, protože vysvětluje všechyn jeho předchozí filmy. Především z psychoanalytického hlediska a tak krásně a přirozeně, až srdce zajásá. (01.08.2011)

Jan Švankmajer a jeho tvůrčí "senilita" se ubírá správným směrem, jejíž genialní originalitu a přínos světové kinematografii si leckdo ještě neuvědomuje. Prokletý ostrov na Žižkově nabízí strhující podívanou, citlivou, chytrou a vnímavou,hořkou a zároveň sladkou, hodná mistrům svého řemesla. Chválu tak trochu pěji i na veřejnoprávní televizi, která produkuje tam kde má. Asi nejlepší český film za poslední dva, tři roky... (09.11.2010)