Fame - cesta za slávou

Neviděla jsem původní Fame, ale musím uznat, že něco na tom, co tady napsal kiddo, asi bude. Přece jen, postavy se při své cestě za slávou nesetkaly s nijak většími problémy, než jsou běžné pro jakéhokoliv jiného člověka. Zrádci v byznysu? Běžná věc. Nesouhlas rodičů? Taktéž běžná věc. Krom toho, zdá se mi, že rodiče, kteří dítě nepodpoří, i když vidí, že má talent, jsou už v dnešní době trochu pasé. Fame je tak spíše jen zábavnou podívanou, plnou tanečních čísel a pěveckých výkonů... Ale proč vlastně ne? Nic víc jsem od toho taky nečekala, když jsem šla do kina. A proto jsem nakonec úplně spokojená - Ať žije umění! Nebo lépe řečeno "umění v umění", jelikož samotné filmové umění u tohoto snímku za moc nestálo. Ale onen tanec a zpěv mě dostaly. Zkrátka radost pro oči a sluch. Čisté čtyři hvězdy. ~(4,0★)~ (14.01.2010)

Jelikož už jsem byl zvyklý, že předchůdci Fame alias Step Up (2) se ani moc nesnažili vyrábět příběh, jako ho spíš jenom podkreslovat skvělými tanečními výkony a chytlavou taneční hudbou, napadlo mě o Fame úplně to stejné. Film, kde se několik nadaných dětí snaží dokázat něco víc, budou tančit a zpívat a budu všichni hrozně krásní a talentovaní. Už prvotní chyba byla, že jsem si to opravdu myslel. Doopravdy si chce Fame hrát na nějaké existenční drama, kdy má každý z nás nějaký problém, ale jen díky happyendům všechno zlo světa zničíme a budeme žít šťastně až do smrti. Hlavní chybou jsou nudné dialogy a snaha dát filmu nějakou úroveň. Postavy jsou jen nastíněné, ani jednu z nich si nemáte šanci připustit k srdci, protože jsou všechny dost nesympatické a se svými malými životy chtějí, abychom jim zobali z ruky jejich problémy. Na dvouhodinové rozšířené verzi je skvělý jenom zpěv a tanec, ostatní motivy padají do háje a vytváří jen hustou univerzální hnědou omáčku, která se zaplácává do sebe a rozbředle se válí na předhozeném talíři. Až zas příště bude někdo dělat film o nadaných dětech na umělecké škole, neměl by zkoušet našít těm nebožákům na dres příběh. V takovýchto případech se nenosí. (17.01.2010)

Docela slušný remake. 1) Moc nechápu, proč se tolik tvůrců pokouší o remaky. Snad nedostatek kvalitních scénářů, snad jen příliš zbytnělá ega režisérů a producentů? Většina takových pokusů je horší než originály; není divu, když často jde o slavná a kvalitní díla. 2) I v našem případě nahradili tvůrci kvalitní dílo jakousi filmovou břečkou s postavami bez jasných kontur, bez osobitosti a vcelku i bez výrazné snahy se prosadit. Výstižný koment k věci: kiddo. 3) Přesto se mi nakonec film docela líbil, a to díky pěkným zejména tanečním číslům. Není to snímek, který bych si zařadil doma do filmotéky, ale strávil jsem s ním příjemné téměř dvě hodiny, a to se taky počítá. 4) Zaujal mě 21letý otevřeně homosexuální Paul Iacono (Neil, který shání peníze na film). (30.10.2014)

Pokud se chcete podívat na hudební/taneční film, tak si rozhodně nepouštějte Fame. Dostanete totiž jenom jedno hudebně-taneční číslo na začátku a na konci snímku, přičemž oboje není nic extra. Místo toho se tvůrci snažili (teda spíš vlastně vůbec nesnažili!) ukázat nám příběhy a charaktery hlavních hrdinů. Těch ale bylo strašně moc, a tak se každého dotkli jen strašně rychle a povrchně, a žádná z postav tak nevynikla a ani jste neměli s kým sympatizovat. Vlastně jediné, co v tomto filmu za něco stálo, byly závěrečné titulky s písničkou z traileru... (08.07.2010)

Původní film neznám, remake je ale celkem povedeným, hudebně laděným filmem ze střední, kam všechny ty písně zapadají mnohem přirozeněji než do takového High School Musical. A který je i po vizuální stránce velmi sympatický, takže jako celek utíká velmi rychle. Tolik k pozitivům, jsou tu totiž ještě obrovské "ale". Narvat osudy asi deseti postav do příběhu, který se odehrává během čtyř let, není zrovna nejchytřejší. Než jsem se stačila zorientovat v postavách, dějová linka už se přenesla do druháku, a když v posledním ročníku všichni školu opouštěli, měla jsem pocit, že jsem si z filmu neodnesla prakticky vůbec nic. Postavy jsou totiž docela běžné, některé talentované více a některé méně, v souhrnu však všichni působí dojmem kluka odvedle z běžné čtvrti americké nižší střední třídy. Což vás na jednu stranu nutí se všemi sympatizovat, na tu druhou to ale znamená, že nikdo není skutečně vyhrocený; a pokud náhodou je, v minimálním prostoru, který mu dovolí maximálně jednu osobní scénu za školní rok, se to divák nikdy nedozví. (Kdyby se film více věnoval konfliktu mezi mladou pianistkou a jejím otcem, případně se také více zaměřil na příběh tanečníka a ukázal, co pro něj balet znamená, na škodu by to rozhodně nebylo.) Kolem a kolem z Fame tak vychází možná nejsympatičtější americký hudební film točící se kolem teenagerů za posledních několik let, i kdyby už jen tím, že postavy nevypadají jako vystřižené z titulních stran časopisů, mají větší dávku talentu a jejich život nenabízí jen příjemné chvilky. Více oné dřiny, kterou paní ředitelka v úvodu slibovala a která by mi asi jednotlivé postavy zaryla více pod kůži, by ale na škodu vůbec nebylo. (20.06.2011)