TRON: Legacy 3D

Trochu jako Avatar,v tom smyslu,že jsou všichni natolik okouzleni vizuálem,že jaksi pozapomněli na debilní a kýčovitý obsah.Já ale nijak odvařená nebyla a když se sama sebe zeptám,co se mi na Tronovi zaujalo,tak mě napadne jen makeup a vlasy té bílovlasé holky:-)Ale ne dobře,nebudu nespravedlivá;začátek se mi jakžtakž líbil.Pak to šlo bohužel z kopce.Možná přeháním,ale podle mě je to taková podívaná pro kluky,kteří rádi paří hry,nic víc. (06.03.2012)

Umělé, sterilní, hloupé, nudné a co je úplně nejhorší - derivující snad každý velkofilm za posledních 30 let. Kosinski je bezpochyby solidní designér (hotely by navrhoval luxusní), ale jako vypravěč selhává, když za sebe monotónně skládá obrázky, aniž by jakkoliv měnil tempo, či se snažil nekompromisně mrtvolný svět jedniček a nul osvěžit něčím z vlastní portmonky. Zápletka nedává vesměs žádný smysl (resp. vyřešit ji by logicky smýšlejícímu hrdinovi trvalo asi... ehm... tři minuty? - holt scenáristé největšího seriálového WTF ever), film nedokáže pohltit ani s 3D pozlátkem (je efektní, ale nic víc) a statická akce je snad ještě víc umrtvující, než sledování kamenného Hedlunda, jenž si vybral jednu z nejslabších chvilek kariéry (přitom ten kluk hrát umí). Nevzpomínám si, kdy jsem v kině trpěl víc, ale vím, že nebýt ultimátního Daft Punk koncertu, spáchal bych těmi IMAX brýlemi sebevraždu. 3/10 (18.02.2011)

Fascinující podívaná, která je navíc úvahou o dokonalosti umění a fikčních světů. A jinak unikátní film propojující obraz a zvuk způsobem, kdy je těžké určit, co je vlastně dominantní. ______________________ Mezi IMAX verzí a 3D verzí pro normální kina je rozdíl zážitku tak třetinový, možná větší. V normální 3D projekci je obraz příliš tmavý, neostrý (tváře jsou až rozrastrované), zvuk MNOHEM slabší. V IMAX verzi je obraz křišťálově čistý a přehledný i v tmavých záběrech, zvuk je intenzivnější a hudba vnáší do děje silné emoce. _________________ Může se to zdát jako prkotina nebo důkaz toho, že Tron stojí čistě na technologii. Jenomže technologie má vliv na styl a styl má vliv na emoce. Koukat se na Trona v normální 3D projekci nebo dokonce 2D projekci je rozdíl jako mezi tím, když jste na technopárty, nebo si pustíte nějaké techno z kazeťáků (ano, z kazeťáku, žádného vinylu přes bedny nebo MP3 do sluchátek.) Tímto chápu i všechny zklamané diváky... (17.12.2010)

Vysoká míra sebereflexivity (stavění na odiv neomezených možností digitální kinematografie, tematizace procesu tvorby fikčních světů, deformace obrazu a zmnožení rámů jako zdůraznění iluzivnosti digitálního světa i filmu samotného), 3D sloužící vyprávění, opozice pevné, stálé hmoty (klasického umění) a tvárnosti, nestálosti a proměnlivosti forem (moderního umění), opojný tanec barev, světel a tvarů připomínající avantgardní, futuristické filmy, hra a divák-hráč (či lépe uživatel), videoherní principy, které však nenarušují soudržnost filmu, harmonie v nedokonalosti, mýtus o stvoření a vyhnání z ráje, vzpoura proti Bohu, pozitivní poselství (vítězství reality, skutečného světa a žitého prostoru nad simulací a simulakry), Daft Punk, rytmizace střihu na jejich geniální hudbu a otázka nebývalé autonomie hudby a zvuku jako taková, vtahující, nesmírně originálně pojaté akční scény, které se mnohdy odehrávají na několika úrovních prolínajících se prostorů, kde se navíc neočekávaně mění gravitace, důmyslná a mnohovrstevnatá práce s odkazem prvního dílu (do jisté míry naznačená již v podtitulu "Legacy"), která zachází daleko za pouhé odkazování na konkrétní scény, situace, rekvizity a vizuální prvky, ačkoli i to je přítomno v míře více než vrchovaté (konkrétní příklad: podoba/grafika kyberprostoru v původním TRONovi odrážela tehdejší strop možností digitálních triků, který vylučoval snahy o fotorealističnost, stejně tak podoba současného TRONa ukazuje soudobé technické maximum, které již fotorealističnost, ba hyperrealističnost umožňuje, což mezi oběma filmy vytváří jednak silnou vazbu uplynulého, prožitého času, ale vypovídá i o proměně filmového média se vstupem do digitální éry, vývoji techniky, filmových vyjadřovacích prostředků atd. V tomto zrcadlení se zároveň zjevuje i zmnožování a tvárnost, které v novém TRONovi charakterizují nejen budování prostoru a přecházení mezi jeho jednotlivými vrstvami, ale především celkové uchopení dědictví předchůdce)... Ve výsledku úchvatná fúze videoherního a filmového světa, jejíž jediný výrazný problém spočívá v nechutně stereotypním zobrazení a postavení ženy, které mi pilo krev od začátku do konce. (16.12.2010)