See prang

Čtyři kvalitní strašidelné povídky, které mi připomněly mnou za mlada oblíbený seriál Věřte-nevěřte. Jedná se o light duchařinky, které se točí kolem děsivého tématu, že ne vždy všechno smrtí končí, a že každý by měl dělat tak, aby ho pak nemusel někde nahánět poltrgájst se známým xichtem. Bavil jsem se....75%. (04.02.2013)

Musím říc, že tímhle povídkovým filmem si u mě Thajci na poli filmového horroru trochu spravili reputaci. Hlavně tedy výborně zpracovanou první povídkou o dívce esemeskující si s tajemným mužem (****) a silně atmosférickou poslední povídkou o letušce, přepravující tělo mrtvé princezny, kterou zabila a s jejímž mužem měla poměr (****). Prostřední dvě povídky jsou trošku slabší. Druhá pojednává sice o žánrově vděčném tématu kletby šikanovaného jedince, která je náležitě razantní a krvavá, ale přehnaně digitální (***). Nejslabší pak je povídka třetí, lehce komediální příběh o síle pověry a jejího naplnění (**). Nakonec z toho ale film, na thajské poměry, vychází docela dobře a je celkově konzistetntní. 3,5* (17.08.2013)

Hororová antologie z Thajska obsahující čtyři povídky, z nichž každou režíroval někdo jiný. První dva příběhy jsou značně průměrné. Jeden sází na omšelé klišé, druhý ve zbytečné přemíře využívá digitálních úmrtí a věru to nepůsobí dobře. Jenže se zbytkem už přichází výrazné zlepšení. Třetí povídka o partičce kamarádů, co stanují v lesích a rozebírají duchařské horory, vám nečekaně polechtá bránici. V posledním příběhu od režiséra Shutter se konečně dostaví nefalšovaný pocit strachu, jde vidět, že Wongpoom to má v malíku. Nevýrazná první polovina tak budiž odpuštěna. A co se týče kvality, dvojka (opět od stejných tvůrců) je na tom hodně podobně... 7/10 (01.11.2011)

No teda konečně sem po dlouhé době viděl něco mě zaujalo a zvlášť od Thaiců :). Čtyři povídky , které mě velmi zaujaly. První povídka mě nadchla hlavně příběhem a koncem. Druhá povídka o démonech nebyla špatná, jen ti démoni vypadali jako z večerníčku. Třetí povídka byla velice kvalitní co se týče příběhu, ale jinak jedna z nejslabších povídek.Čtvrtá a poslední povídka byla nejlepší. Byla děsivá, měla hororové koule, a dokázála se mnou udělat co už dlouho žadný film a to ,že sem se zařízl do křesla jak to jen šlo. Ano sem rád, že jsem na to narazil........ vřele doporučuji. Hodnocení povidek . 70%,60%,50%, 90% (05.07.2012)

1)Režisér Youngyooth Thongkonthun doteď natáčel převážně komedie a tak tohle pro něj byl první těžký křest ohněm, co se hororového žánru týče. No a nedopadlo to vůbec špatně. Úplně si vystačil s jednou herečkou, malým bytem a mobilním telefonem. Atmosféra sice zezačátku postrádá potřebné napětí, ale postupem času šlo ve vzduchu vycítit zlepšení. Sice nešlo o nic převratného, u čeho bychom lapali po dechu, ale určitě to byla příjemná změna oproti těm všech černovláskám lezoucích odevšad. Jen ten konec byl takový hodně zmatený, ale na efekt dobré. Rozhodně mě to příjemně navnadilo na další příběhy. 2)Tentokrát nás dostanou do varu již pěkně od začátku. Surové chování zdejší mládeže určitě v nikom nevykouzlí úsměvy ve tváři, ale spíše opovržení. Jaké však bylo mé překvapení v tom, kam se začal tento snímek ubírat dále. Režisér má rád zřejmě pořádné extrémy (Asiati jsou občas pěkní úchyláci) a tak se diváci dočkají několika velice podařených záběrů, při nichž se slabším povahám možná zvedne kufr. Bohužel na druhou stranu je zřejmá i oduševnělá masturbace nad digitálními efekty, které se tedy nepovedli vůbec a kvalitu příběhu srazili v některých momentech dolů. I tak mi však druhý příběh nadlouho utkví v paměti, protože něco takového se hned tak nevidí. Pochválil bych především práci kameramana, který odvedl pořádný kus práce. 3)Tak tento příběh mnozí označují za nejslabší článek a i v mých očích byl asi nejhorší. To však neznamená, že by mě tato průměrná podívaná nezaujala. Ba spíše naopak. Alespoň už teď vím, že nebudu ve stanu spát nikdy uprostřed. Navíc je vše pojato spíše jako taková hororová komedie i když s tímto označením budu opatrný. Některé dialogy byly trefné, jiné trapné, ale to už tak většinou bývá. I zde se podařilo režisérovi „místy“ vystihnout opravdu skvěle ponurou atmosféru a i samotný závěr bude pro leckoho nečekaný. 4)Říká se to nejlepší nakonec a já s tím souhlasím. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale já si zde vytvořenou atmosféru užíval asi nejvíce. Když pominu fakt, že tu hrála asi nejpěknější herečka, tak napětí by se dalo v určitých pasážích doslova krájet. Již samotná představa, že musíte letět několik hodin s mrtvolou vedle sebe je zneklidňující a co teprve, když se začne odehrávat něco mnohem horšího. Jde jen o iluzi? Může naše svědomí vytvořit něco tak hrůzostrašného, zvláště když ho nemáme zrovna dvakrát čisté? Finální vygradování bylo důstojným rozloučením s touto minisérií. (26.04.2012)