Bohové smrti

Neskutečně hnusná animace, na ty postavy s hranatými ksichty se vůbec nedá koukat. Děj, tedy pokud se to vůbec dá nazvat dějem, je absolutně nesmyslný, ani po několikerém přečtení popisu a shlédnutí celého jednoho dílu jsem nepochopil, o čem to vlastně je. Scénáristé této sračky museli být pod vlivem narkotik, jinak si to nedovedu vysvětlit. Něco tak odpudivého mohla stěží stvořit střízlivá osoba. Další důkaz, že Anime vzniklé po roce 2000 a prvoplánově určené pro zdegenerovaný západní trh postrádají sebemenší náznak kvality. (21.08.2016)

Viděl jsem jen pár dílů a 4* zatim dám z nostalgických důvodů. S příchodem pořádného děje se ale kvalita může o dost zvýšit... Edit: Po shlédnutí hodnocení nezměním, i když je Soul Eater v mnoha směrech dost vyjímečný. Předně určitě zaujme animace a její kvalita - imho lepší i než v Seirei no Moribito. Škoda, že ten styl nakreslení hlavně u postav cíleně vynechává detaily a celkově není můj nejoblíbenější. Soul Eater je ale přesto určitě anime, které se vyplatí mít (a vidět!) v HD. Zajímavý je také svět Soul Eatera, který s velkou lehkostí kombinuje (a někdy až překombinuje) reálný svět s vymyšleným. To dovoluje hlavním postavám, žijícím někde ve vymyšleném Death City, vyjet na výlet třeba do Česka, haha. Příběh už tak vyjímečný není, pořád ale patří k shonenovskému lepšímu průměru. Navíc to má celkem spád a konec je imho až překotný. Taky je to víc jak napůl komedie, takže nějak úplně vyšperkovaný děj jsem ani nečekal. Něco tomu ale chybí, možná víc Excalibura? Hmm myslim, že ne. (18.08.2008)

Už na začátku daleko vtipnější, akčnější, zajímavější a celkově dívatelnější než jistý jiný overhypovaný shounen (*coughFMAcough*), ovšem ani tady se nevyhneme nevyhnutelnému úpadku kvality na úkor přehnaného počtu epizod, který postihne každou dlouhou sérii, a konec je tak nemožně tupý, že se nejde nesmát. Moc se mi líbila originální animace a skvělý první opening, i postavy jsou hodně fajn (Maka!) a překvapivě mi tady nevadilo ani všudypřítomné fanservice, i když třeba taková Blair je tam úplně zbytečně a spíš otravuje než aby bavila. 7/10 (27.12.2016)

Soul Eater představuje vymyšlený svět, kde se ti hodní věčně bojují s těmi zlými. Ti hodní jsou lidé se schopností se přeměnit ve zbraň a jejich tzv. uživatelé většinou přebývající ve škole Shibusen pod vedením samotné smrtky, a ti zlí jsou čarodějnice a lidé postihnuté šílenstvím aneb tzv. kishinové. Námět v podstatě nic nového nepřináší, stojí na bojích a zároveň i vnitřním růstu postav. Přesto mě Soul Eater mile překvapil. Krapet infantilní začátek představující postavy, u kterých si člověk klepe na čelo a kroutí hlavou, je nutné prostě přežit. Následně se ukáže něco i z děje a dokonce se nastíní i jeden z předních nepřítelů Shibusenu. A najednou je tu zvrat, který druhou půlku seriálu přemění v temnotu, postavám začnete reálně fandit a závěrečnou bitku dlouze se rozkládající ve více jak 10 dílech zkouknete víceméně vkuse. Postavy hlavních tří uživatelů a jejich zbraní jsou po diskutabilním začátku propracovány a stejně jako v jakékoliv RPG se vyvíjejí ve svých schopnostech i po psychické stránce. Neustále boje jsou proto nejenom s fyzickým protivníkem, ale i se svým vnitřním světem, s vlastními démony, pocity a emocemi. Charaktery jednotlivých postav stejně tak vnášejí do seriálu humor a odlehčenost dokonce i ve velice dramatických scénách, přitom trapností to ani trochu nezavání. Hudba mě také začala zajímat až někde od poloviny série, a to nejenom temně podkresová jako z Temného rytíře, ale i ta pro openingy a endingy. Lze zde objevit odkazy a inspirace Hollywoodem a co musím obzvlášť podtrhnout je skvělá narážka na Twin Peaks (Soul a jeho vnitřní démon). Celkově zhruba za 85 % a jedno z lepších anime za poslední dobu. (25.12.2013)

Soul Eater řadím do skupinky mých nejoblíbenější anime a zároveň je to jedno z mých prvních "dospělejších" anime. Čím jen začít? První díly mě rozhodně zaujaly svým potrhlým humorem, smyslem pro detaily (které jsou takové pološílené) a akcí. První tří díly vlastně fungují jako takový úvod a poté teprve začíná hlavní děj. Ten se rozjíždí rychle, ale zároveň nikam přehnaně nespěchá. Všechno tu ubíhalo jak mělo, já se každým dílem bavil ať už byl vtipný nebo vážnější a vůbec se mi líbilo postupné prozkoumávání podivného světa Soul Eater, který zajímavě kombinuje reálný svět s tím svým vlastním. Za vyloženě skvělou a možná nejlepší část děje považuji díly, který se odehrávají ve sklepení Shibusenu. Přestože jich není moc, jsou dost temné, akční a dochází tu i některým vývojům postav. Na tuhle část vzpomínám už dlouho a z paměti mi jen tak nezmizí. Už jen to je dobrý důvod, proč se k tomuto anime vracet. Poté mi děj pořád přišel dobrý a i když se možná do konce objevilo pár dílů, které bych označil za méně zajímavé, rozhodně jich bylo pomálu a hlavní děj mě vlastně bavil pořád. Ještě musím říct, že mě vyloženě rozesmála část odehrávající se v Čechách. Jsem téměř poctěn, že tam si autoři snad nejvíce pohráli právě s onou kombinací reálného světa s tím svým pološíleným (je ironické, že hlavním záporákem je tu někdo, kdo rozšiřuje právě své šílenství). Závěr mi možná přišel trochu slabší a úplně v závěru maličko uspěchaný, ale aspoň si můžu některé věci domyslet. Nejvíce mě asi bavilo sledovat podivný vztah mezi Steinem a Medusou, (SPOILER!!!) postupný vývoj postavy Crony a její vztah k Mace a vlastně i pár dalších postav, které mě tu zaujaly a že jich nebylo zrovna málo (třeba Death the Kid, Shinigami, Death Scythe, Mifune, vlastně i Marie...). Nakonec bych tedy řekl, že Soul Eater je dobře vymyšlené jak v humorných (některé hlášky si rozhodně budu pamatovat) tak vážných. Hudba tu funguje jako skvělý doprovod a dost se mi tu líbily i všechny openingy a endingy (hlavně oba op a poslední en). Pokud tedy strávíte onu dávku šílenství, toto anime se vám nejspíše zalíbí! (13.11.2016)