Helen

Silný emocionální zážitek, který jsem sledoval pouze díky obsazení - David Nykl & David Hewlett. Dramata mi celkově nic neříkají, dokážu je strávit, když je samotné drama o něco doplněno - komedii, thriller, akčnost etc. Zde se nám však dostává pouze porce silného dramatu. Být zastánce dramatu pravděpodobně dám plný počet, takhle dávám tři hvězdy. (31.10.2010)

Rozbombardovaná jsem víc jak Drážďany. Wow, tento film bolí... Bolí mě ještě hodinu po jeho projekci a bude bolet ještě dlouho poté. Stáhlý žaludek a pocit prázdna, který mě zajal při sledování tohoto nevšedního snímku. DEPRESE, BEZNADĚJ, BOLEST. Tyto pocity mě naplňovaly každou minutou filmu. Asi si říkáte, proč se mučit? Protože i když s v průběhu filmu několikrát rozhodnu o jeho definitivní utnutí, a v jeho promítání musím dělat přestávky, abych tu dávku, tu smršť snesla, přesto jsem zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet. A vyvíjel se. Někdo říká, že pomalu, já mám za to, že se odvíjel přesně akorát. Jeho stopáž je pro mě zobrazením táhnoucí se nemoci, ze které není prakticky úniku. Nemoci, kterou nelze vyléčit 20 tabletami po osmi hodinách a z níž se dotyčná osoba dostává celoživotně s nejistým výsledkem. Připadala jsem si jako ve snu. V tom nejzlejším snu, z něhož není možno se probudit, až nakonec... Vysvitne světlo. V případě Helen, tu vysvitla přímo záře, a to v podání Ashley Judd, jejíž ztvárnění hlavní hrdinky bylo víc jak uvěřitelné. Brilatně se zde předvedla i Lauren Lee Smith, coby spřízněná Helenina duše a jejich přátelství mi možná usnadnilo pochopit alespoň částečně nitro žen, trpících depresí tak silnou, že jsou nebezpečné sobě samy. Celou dobu jsem se snažila proklouznout do její mysli myslím, že se mi to i podařilo. Avšak ne zcela. "What I do remember is a sense that reality is thin. Thin as lake ice after a thaw and we fill our lives with noise and light and motion to hide that thinness from ourselves." Ano, film velice zdařile snímá problematiku, která je tak zapeklitá a komplikovaná, že není vůbec snadné ji nějakým důvěryhodným způsobem ztvránit. Vynikající scénář, plynulý děj a ta hudba... Miluju piáno a smyčcové nástroje a tady byly vždy použity ve správnou chvíli na správném místě. Jediné, co bych vytkla, byla závěrečná scéna. Celkově dávám plný počet, protože takhle hluboko se mě už dlouho žádný film nedotkl a troufám si říct, že dlouho nedotkne. Proto si je zaslouží všema pěti ;) P.S. A žaludek mám pořád stáhlý. (21.03.2011)

Depka není deprese. Depka je běžná špatná nálada, která trvá pár hodin nebo den, dva a pak zmizí bez následků. Deprese je vážná psychiatrická nemoc, která trvá týdny, měsíce, neléčená i déle. Tento film je o depresi, na kterou nezabírají ani léky a člověk je neustále ve špatném psychickém stavu. Chce být nejradši sám, opustí všechny blízké, protože jim nechce být na obtíž. Přesně tak se odvíjí tento film, kdy Helen postupně ztratí i rodinu a jediný, s kým je schopna být, je stejně nemocná Mathylda. Nakonec se rozhodne pro radikální způsob léčení, jehož výsledky jsou velmi nejisté. (05.10.2020)

Každý život je svojí podstatou manio-depresivní. Myslím, že maniodepresivitu lze vidět i v životě zvířat a do konce i rostlin. Nedovedu rozpoznat, zda se u Heleny jednalo o bipolární nebo monopolární depresi. Nejspíš to druhé. Určitě na filmu spolupracoval poradenský štáb lékařů a psychiatrů a jednotlivé projevy nemoci ve filmu byly pečlivě konzultovány. Nicméně nemám k režisérce, Sandře Nettelbeckové, potřebnou důvěru. Nemám ji v otázce vedení herců (přehrávání či nedohrávání?), dialogů, volbě prostředí (i já bych se v něm zbláznil), ani hudbě, kterou považuji za vyloženě nepatřičnou. Ještě mám v dobré paměti film Frédérica Dumonta " Un ange à la mer", který mě v nejistotě nenechal. Zde mi pořád něco říkalo, že by stačilo se obléct do montérek a vyjet s kolečkem na zahradu nebo si tam alespoň sednout na slunce. Pozn. 1: Mnohem více reflexe na toto téma - než dvě hodiny dívání se na očividně zdravou ženu, která "to jen hraje" - je v písních, ať lidových nebo rockových: ve "Wish you were here" (Waters, Gilmour) stačí jen jednotlivé expresvní "výkřiky" (tell blue skies from pain, swimm in the fish bowl, cold comfort, leading role in the cage,...), Jimi Hendrix vyjadřuje své "Manic depression is a frustrating mess" lépe než slovy hrou na kytaru. Pozn. 2: Není asi náhodou, že mojí nejváženější spisovatelkou je Virginie Wollfová, a také Ingeborg Bachmannová a Sylvia Plathová. Více v jejich díle než v jejich osudu je patrné, co se s nimi právě děje. Psát jako VW nelze "beztrestně". Dvacet dní před smrtí si v deníku naordinovala správnou terapii "Occupation is essential. And now with some pleasure I find that it’s seven; and must cook dinner. - Důležité je stále něco dělat. A s jistým uspokojením ztjišťuji, že už je sedm a musím jít vařit večeři." To by ovšem nesměla právě psát "Pointz Hall" (později přejmenované na "Mezi akty" - nejodvážnější dílo světové literatury. O něco dříve se ptá (2.10.1940): "Ought I not to look at the sunset rather than write this? - Neměla bych se radějí dívat na západ slunce, než psát tohle:" Pozn. 3: Ještě jeden člověk přichází do tohoto společenství: Georg Trakl. Říká se (Ernst Jünger), že válka zoceluje. Alespoň pro Trakla a VW (viz z celý zápis ze dne 2.10.1940) to zřejmě neplatí. Pozn. 4: Můj komentář je jen doplněk ke komentáři Faidra****. (25.05.2020)

AK MÁME NIEKOHO RADI, AK S NÍM ŽIJEME, NEPÝTAJME SA HO, AKO SA MÁ, AKO SA CíTI ... MALI BY SME TO VEDIEŤ. A o tom je tento fil. Poznajú to mnohé matky, žijúce s postihnutými deťmi po celý život, s Downami, deťmi s obrnou, autistami, s ľudmi postihnutými duševným i telesnými poruchami. Helen v tomto filme žila sama, v zdanlivo dobrom vzťahu, no keď ju prepadli depresie, nik nebol nablízku čo by jej pomohol, ani manžel, ani nemocnica, ani nikto z okolia. Až rovnsko postihnutá študentka .. ktorá vedela o čom to všetko je. A keď k filmu s dobre hrajúcou Ashley pridáte aj fajn hudobne podmazy tak to celkom ujde. (17.02.2015)