Helen

Rozbombardovaná jsem víc jak Drážďany. Wow, tento film bolí... Bolí mě ještě hodinu po jeho projekci a bude bolet ještě dlouho poté. Stáhlý žaludek a pocit prázdna, který mě zajal při sledování tohoto nevšedního snímku. DEPRESE, BEZNADĚJ, BOLEST. Tyto pocity mě naplňovaly každou minutou filmu. Asi si říkáte, proč se mučit? Protože i když s v průběhu filmu několikrát rozhodnu o jeho definitivní utnutí, a v jeho promítání musím dělat přestávky, abych tu dávku, tu smršť snesla, přesto jsem zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet. A vyvíjel se. Někdo říká, že pomalu, já mám za to, že se odvíjel přesně akorát. Jeho stopáž je pro mě zobrazením táhnoucí se nemoci, ze které není prakticky úniku. Nemoci, kterou nelze vyléčit 20 tabletami po osmi hodinách a z níž se dotyčná osoba dostává celoživotně s nejistým výsledkem. Připadala jsem si jako ve snu. V tom nejzlejším snu, z něhož není možno se probudit, až nakonec... Vysvitne světlo. V případě Helen, tu vysvitla přímo záře, a to v podání Ashley Judd, jejíž ztvárnění hlavní hrdinky bylo víc jak uvěřitelné. Brilatně se zde předvedla i Lauren Lee Smith, coby spřízněná Helenina duše a jejich přátelství mi možná usnadnilo pochopit alespoň částečně nitro žen, trpících depresí tak silnou, že jsou nebezpečné sobě samy. Celou dobu jsem se snažila proklouznout do její mysli myslím, že se mi to i podařilo. Avšak ne zcela. "What I do remember is a sense that reality is thin. Thin as lake ice after a thaw and we fill our lives with noise and light and motion to hide that thinness from ourselves." Ano, film velice zdařile snímá problematiku, která je tak zapeklitá a komplikovaná, že není vůbec snadné ji nějakým důvěryhodným způsobem ztvránit. Vynikající scénář, plynulý děj a ta hudba... Miluju piáno a smyčcové nástroje a tady byly vždy použity ve správnou chvíli na správném místě. Jediné, co bych vytkla, byla závěrečná scéna. Celkově dávám plný počet, protože takhle hluboko se mě už dlouho žádný film nedotkl a troufám si říct, že dlouho nedotkne. Proto si je zaslouží všema pěti ;) P.S. A žaludek mám pořád stáhlý. (21.03.2011)

"A teď pět nejhorších rad od lidí, kteří vůbec nevědí, o čem mluví.." - "Vezmi si volno.. Něco si přečti.." - "Zkus jógu.." - "Vymaluj byt.." - "Ostříhej se.." Mluvíte, jak je dnes moderní, o tom, že máte depresi, kterou však s největší pravděpodobností díkybohu nemáte ?? Pak tedy po seznámení s Helen snad už takhle mluvit nebudete.. A budete si vážit toho, co máte.. Alespoň v to tedy doufám, stejně jako nejspíš Sandra Nettelbeck, jejíž nesmírně silné festivalové drama, které mimo řemeslné jistoty ve zvolených prostředcích stojí na empatii vůči všem zainteresovaným stranám, nabádá k zamyšlení jako málokterý tematicky podobný snímek.. Autorka Nettelbeck vychází de facto z vlastních zkušeností, nemudruje, nezdvihá obočí, jen zvolna vypráví o bolestech bez konce, které nepochopíte, dokud se vás osobně nedotknou, nesnaží se hledat viníky, protože ti tu prostě nejsou.. Ačkoliv by role Helen snadno mohla svádět k přepjatosti a přehrávání, Nettelbeck, s přispěním nesmírně samozřejmého soundtracku Davida Darlinga, i Ashley Judd obstály se vztyčenými hlavami.. Myslíte, že byste měli dostatek sil a odvahy ustát něco podobného, ať už v jakékoliv roli ?? Ano ?? Pak vám tedy přeju, ať to nemusíte nikdy zjistit.. (16.03.2015)

Síla nezávislých filmů je především v tom, že syrově nabídnou vážný příběh vážnou formou. Nedělaj si z toho legraci a popíšou to přesně tak, jak to skutečně je. Proto je Helen tak zajímavý a dobře hodnocený film. Dokáže zaujmout. Ještě aby ne, když vypráví o jedné ženě, u které se zničehonic objeví nemoc známá jako těžká deprese. A s tím jsem se ještě v žádném filmu nesetkal. Film pak ubíhá naprosto plynule. Ze začátku divák nic neví, pak ho to trkne a pak se veze spolu s Helenou. Jak to dopadne už je jenom na tom, jak moc nezávislý tvůrci ten film budou chtít udělat. Podle mě se s tím ale poprali hezky. Člověk alespoň o trochu pochopí něco, s čím se jen tak nesetká, i když...člověk nikdy neví. (24.11.2010)

Ashley Judd mě velmi překvapila svým hereckým výkonem. Probojovala se silným tématem, které pro mě bylo více než osobní, proto jsem u sledování tohoto příběhu seděla jako přikovaná a zapomněla na okolní svět. Ten v tu chvíli pro mě totiž přestal existovat. Má matka má diagnostikovanou maniodepresivní psychózu. Už vůbec mi nevadilo, že film působí televizně. Já jsem to nepostřehla. Moje pozornost byla soustředěna jiným směrem. (06.02.2014)

Lehce nadprůměrný snímek s výbornou Ashley Judd, který bych zařadil do kategorie silných psychologických děl. Život je imbecil, nikdy nevíte co vás může potkat a Sandra Nettelbeck zdařile ukázala jak se úspěšný a šťastný život může změnit v peklo. Nelze popřít, že tohle má mnoho co do sebe, ale myslím, že kamenem úrazu je stopáž, díky které je ve filmu až příliš hluchých míst, což na zážitku dost ubírá. 70% (13.02.2011)