Milý Johne

Další klasická romantická slaďárna, která se tentokrát ovšem řadí o třídu výš, už jen kvůli režisérovi Hallströmovi, jehož filmy stojí vždycky za to. Ústřední dvojice mi seděla podstatně víc, než např. u filmu Remember me. Sice jsem u filmu postrádal větší svižnost, ale historky Johna a jeho otce byly příjemným oživením. Takže si myslím, že 75% je slušivých. (with J.) // (31.3.2013) - O 2 roky a 2 měsíce později druhé shlédnutí. Jenom dodám, že fanoušci milostných příběhů si přijdou rozhodně na své. Příběh sice hraje hodně na city, ale přiznejme si, že zejména ženy mají občas rády, když si pořádně u filmu zabulí. Takže to ani panu Hallströmovi nevyčítám. Navíc moje mamka říkala, že samotná kniha je také velmi emotivní a smutná, čili režisér nám jen v obrázkách a zvuku podal to, co pan Nicholas Sparks (autor knihy) vytvořil. Procenta ponechávám. 75% (31.01.2011)

Netvárme sa, že ZÁPISNÍK JEDNEJ LÁSKY bol veľdielo - klišovitá (a pri tom zdrvujúca) romantická záplatka obohatená o citlivú líniu zo starobinca. A tak podobne je to aj tu. Romantika je romantická, rodinná téma a téma autizmu je dojímavá. Tentoraz však škodí fakt, že tu ide aj o Afganistan a americké valstenctvo (čítaj: šírenie slobody). Napriek tomu "to niečo navyše" je pomerne zaujímavo podané a miestami tak trochu rúca zaužívané klišé romantických príbehov. Slabšie ako Notebook, ale nie zase o toľko... (21.05.2010)

Milý Lasse, nepředložil jsi nám nic nového pod Sluncem, prostě jen další tuctový snímek hrající na city (a že kapesníky v kině dokonce občas spouštěly kánon)... hořkosladký příběh, který už tak za týden s úspěchem zapomenu plus neokoukaná, ale taky neztotožnitelná ústřední dvojice... no moc se to nevyvedlo, ale kdo nečeká moc, dostane tak akorát... za soundtrack půl hvězdy nahoru. 60% (19.04.2010)

Milý Johne, jsi tak sladký, že bych tě hýčkala, pečovala o tebe s láskooou a oddaností o rozměru oceánu a síle zelených baretů. I kdybys jen hýbal brvou a napínal svaly na krku, jak ti to krásně šlo ve vypjatých situacích, pokaždé bych ti nasekala minimálně 4*, aniž bych hla brvou a svaly by mi ztuhly jak nedělní tatínkovy lasagne. Takhle nějak si představuji prodlouženou zastávku přírody na cestě štědrosti. Klidně bych byla jen vlnkou, na které tak elegantně surfuješ nebo ji brázdíš svým dokonalým hříšným tělem a klidně budu jen tím pitomým prknem. (15.12.2012)

Boj za americké ideály po romanticku. Drama, jehož vyvrcholení je divákovi tak trochu ukradené, spojilo dva velké snílky. Ještě stále trochu uznávaný Lasse Hallström a velkou částí publika proklínaný Nicholas Sparks, který sází na romantické pohledy do dálky, procházky v rozkvetlých loukách nebo snění nad dopisy. Vše zabalené v teplých barvách. Tak to prostě musíme brát nebo se vyhnout velkým obloukem. Nikdo nás totiž nenutil nastoupit. (06.05.2015)