Milý Johne

Soundtrack Deborah Lurie: 1. Paperweight - Schuyler Fisk/Joshua Radin [3:22] ,2. The Moon - The Swell Season [4:39] ,3. Amber - 311 [3:27] ,4. Excelsior Lady - The Donkeys [3:33] ,5. Things & Time - Wailing Souls [3:21] ,6. Little House - Amanda Seyfried [3:16] ,7. This Is The Thing - Fink [4:25] ,8. Think of Me - Rosi Golan [3:09] ,9. You Take My Troubles Away - Rachael Yamagata/Dan Wilson [3:39] ,10. Dear John Theme - Deborah Lurie [1:52], (10.06.2011)

I když stokrát okopírujete jeden koncept, bude pořád stejně tak silný jako minule. Láska na dálku je nevyčerpatelné téma, které dokáže svou jednoduchou premisou vždy vydolovat to pravé emocionální rozpoložení. Milý Johne disponuje sympatickou ústřední dvojicí, chytlavými songy a bezvýchodnou situací a Hallstrom ji jako vždy dokáže přenést na plátno tak hřejivě a nenuceně jako z omalovánky. Ale jedná se o pozitivum, když víceméně ohlodává nejen svou předchozí (a lepší) tvorbu, ale i podobně zaškatulkované filmy, které jsou v podstatě naprosto o tom samém? (18.04.2010)

Příznivci nádherné Amandy Seyfried a čerstvě zamilované páry, které spolu vyrazí do kina, si k hodnocení mohou s čistým svědomím přidat hvězdičku. Pro nás ostatní běžné smrtelníky není nový snímek výborného režiséra Hallströma ničím jiným, než přeslazeným bonbónkem, jehož pachuť doznívá na patře úst ještě několik dlouhých minut po konzumaci. Což o to, v kině mi půldruhá hodinka utekla mrknutím oka a tak hrozná nuda to nebyla - jenže co je to platné, když je snímek viditelně režírovaný pro určitou část publika, do níž já sám nepatřím. Pětiminutová "válečná" scéna to rozhodně nenapraví. Peněz za lístek rozhodně nelituji, ale Lassemu posílám mírný pohlavek. Dedicated to finx. (16.03.2010)

Solidní oddychovka. Pryč jsou stupidní romantické slaďárny. Tvůrci pochopili, že když už mají natočit romantickou zápletku s absentujícím komediálním podtextem a chtějí, aby se na to dalo dívat, je potřeba se nad celým dělej trochu zamyslet. U obsazení hlavních rolí je to velmi podobné. Zde se to celkem povedlo a to především v případě Channing Tatuma. Lepší se každým dnem. Občas je snímek lehce předvídatelný, ale dá se to vydržet. Inteligence díkybohu nechybí, i když nic převratného nečekejme. Pořád je to Hallstrom, který prioritně umí brnkat na city velmi klasickým způsobem, který se sice lehce okoukává, ale působí stále. (26.06.2010)

Amandu Seyfried moc nemusím, z jejího kukuče mám noční můry. A tak jsem se zaměřil spíše na Channinga Tatuma a musím říci, že ten kluk se lepší s každým filmem. V Dear John předvádí zatím to nejlepší, co je od něj možno vidět. To však nic nemění na tom, že se k Amandě nehodí a chemii mezi hlavní dvojicí jsem po celých sto a osm minut hledal marně. Film nefunguje ani jako válečný, ani jako romantický. Drama je to obstojné, zejména když se do záběru dostane Richard Jenkins či Henry Thomas, těch je pro podobné filmy škoda (snad si jen zvedají sebevědomí s vědomím, že všechny hravě strčí do kapsy). Navíc se nedá čekat ani žádný velký zvrat, už samotný název vyzrazuje příliš mnoho (Dear John letter). Na rande je film nejspíš jako stvořený, jinak ale nevidím žádný jiný důvod si ho znovu pouštět. (13.09.2010)