Milý Johne

Boj za americké ideály po romanticku. Drama, jehož vyvrcholení je divákovi tak trochu ukradené, spojilo dva velké snílky. Ještě stále trochu uznávaný Lasse Hallström a velkou částí publika proklínaný Nicholas Sparks, který sází na romantické pohledy do dálky, procházky v rozkvetlých loukách nebo snění nad dopisy. Vše zabalené v teplých barvách. Tak to prostě musíme brát nebo se vyhnout velkým obloukem. Nikdo nás totiž nenutil nastoupit. (06.05.2015)

Len tu tak sedíme, jeme a rozprávame, no nič nehovoríme. Aj toutu frázou, vyslovenou vo filme Johnom by sa dal snímok charakterizovať. Nemám problém s Tatumom, nemám problém s Amandou, s Jenkinsom už vôbec a ani náhodou s vojnovou či romantickou tematikou. Celá dejová línia s otcom a mincami bola dokonca skvelá. Tak prečo len 3*? Lebo zbytočné preťahovanie, naťahovanie a rozťahovanie nezaujímavých či zbytočných scén. Lebo slabý a odťažitý citový základ pre romantickú líniu. A nakoniec aj tých momentov z vojny mohlo byť predsa len viac. Navyše je film aj scenár plný dobre viditeľných chýb a prehmatov, ale aj záplavy klišé a trpí neustálym omieľaním sto ráz použitého. Teraz sa vám zasa môže zdať moje hodnotenie prehnané. Ja však verím, že sa pod obalom mučiacim nudou skrýva aspoň trochu dobrý film. Len je ho treba odtiaľ vykopať. Preto aspoň motivačné 3*. (02.01.2013)

Svatá šnorchlino! Celkem dlouho jsem byl ušetřen takovýchto citově vypjatých pokřivenin a parodií na romantické filmy a stejně tak jsem tušil, že jednou to zas přijde, jako se vrací rýma nebo komáři. Milý Johne je tak předvídatelný a nehorázně tupý, až to skutečně bolí. V jistých chvílích jsem opravdu čekal sitcomový smích, čestné skautské. Tatum, ta krychle s ušima, je absolutní neherec a Amanda Seyfried vypadá, jako by jí někdo vrazil násadu od smetáku do řitního otvoru. Lásce dvou takto poškozených a vyšpulených lidí sice je lehké uvěřit, ale ne okolnostem, jakými se to přihodilo. Protrpěl jsem to peklo až k závěrečným titulkům a zapřísahal se, že tohle dobrovolně už nikdy pouštět nebudu. 30% (12.05.2014)

Keď som videl tento film prvý krát s prepínaním radil som ho medzi svoje najlepšie romantické filmy aké som videl, bol som zlomený v láske, cítil som sa sám a bol som veľmi smutný a tento film ma akosi vtiahol a dal pocítiť, že som ten John, naviac Tatum je môj obľúbený herec, takže som sa rýchlejšie vcítil. Začína a prebieha to pekne na pláži, v samostatných domčekoch. Ide o jednoduchú lásku, keď chlapík upúta dievča, navzájom sú si sympatický, sú v podstate rovnaké tiché a romantické povahy, tak im stačia dva týždne, aby sa zaľúbili. Ich láska prebieha potom skôr listovou formou. Po nečakaných udalostiach sa všetko zmení. Ukazuje to, ako človek niekedy ďaleko od svojich milovaných na nich zabúda a keď sa vráti vyčíta si, čo robil. Akosi sa však tento film vyhol spod kontroly, lebo odlúčenie a lásku po rokoch spojili pre šťastný koniec na tvrdo urobenou chorobou iného partnera, páčila sa mi však tá následná anonymná pomoc. Tento film nie je o prázdnych konverzáciách, prežíva sa srdcom, je tichý, ale pritom srdce hovorí a spoznávanie sa prebieha skôr cez intímne listy. Mimochodom pekne sa tu poukazuje na to, ako dokážu zblbnúť ľudí klamstvom, či patriotizmom, aby slúžili v armáde a plnili záujmy mocnejších. Ľudia si neuvedomujú, že keby nebolo vojakov, museli by si účty vybavovať vládcovia ako kedysi v dávnych časoch ako vo filme Trója a neumierali by a nezabíjali sa pre pomstu dobrí a nevinní ľudia na oboch stranách. Takisto vojaci zranení pre lásku a s rôznymi duševnými poruchami, či duševne zranení sa vybíjali priamo v bojisku, ale tu John pochopí, že je vlastne len opracovávaná minca, pešiak v rukách americkej armády presne podľa potrieb na ktoré ho chcú použiť. Avšak následne sa nepochopiteľne vracia do vojny, čo akoby pošliapavalo samotný film, lebo si odporuje. Toto je príbeh o tichej láske dvoch sŕdc, kde nie je nič nové, ale vyžiari to úsmev a príjemný pocit. (14.07.2012)

24.4.2010 ~ Na tenhle film se dost plive, ale zas až tak špatné mi to nepřišlo. ~ Tenhle film není nelogický, jen je to červená knihovna, zasazená do "současné" Ameriky, hodně přitažená za vlasy. Channing Tatum, vycházející hvězda vypracovaného těla a neobvyklého jména, tu upoutá pozornost jedné blondýnky heroickým skokem do klidných vod přístavního mola, kde se dlouze a hluboce potápí pro její smáčenou kabelku, aby ji mohl na dně uchopit a jak Perseus Medusinu hlavu třímat tento smáčený kousek látky vítězoslavně nad hlavou, zatímco jej bičuje klidná hladina (stopro mi tam někde chybí čárka). Slovo dá slovo a je z toho láska jako trám i když jen na dva týdny. Channing je příslušník speciálních jednotek US Army a je tu jen na dovolené, musí zpátky. A tak si oba slíbí věčnou lásku, ona jede zpět na školu (taky má jen prázdniny), on zpátky do služby, ale stále si píší. ~ Channingovi se blíží konec služby a všechno by bylo slaďácky zakončeno, kdyby si to v tu dobu nerozmyslelo napálit do dvou mrakodrapů několik vypatlanců z liščí nory a Channing tak nemusel (vážně musel?) službu prodlužovat. Na jedné z návštěv to ona nenese zrovna s nadšením (no bodejť) a po návratu zpět na bojiště netrvá dlouho a Channing dostává košem, přičemž ona si bere někoho jiného. Do toho umírá Channingův otec, částečný autista, pomalu umírá i její nový manžel, Channing se zachová jako pravý americký hrdina a nezištně pomáhá, načež uběhne nějaká doba a jejich pohledy se znovu střetnou. Takový happy-end nehappy-end, domýšlet si musí divák sám. ~ Ono to není úplně špatné, ale sráží to ta, až přespříliš do očí bijící potřeba být filmem dojemným, až z morku kosti dloubajícím jakékoliv city. Tolik prvoplánově dojemných zvratů a záběrů a dialogů se vidí málokde. Nelehký úděl amerického vojáka, nelehký úděl osamělé americké ženy, oba za pomoci vnitřní síly překonávajíc nástrahy podlého osudu, oba po americku odměněni za výdrž a píli. Prostě taková moderní červená knihovna. Ne úplně pitomá, ale také ne úplně nezapomenutelná. (19.03.2013)